Vydáno 17.07.2025 | autor: iREPORT
V roce 1994 dorazili Black Sabbath poprvé do České republiky. Tehdy ještě bez Ozzyho Osbournea, který se vydal na sólovou dráhu. I přesto však britští černokněžníci nabídli fanouškům elektrizující zážitek a nebyl snad nikdo, kdo by odcházel nespokojený. Skvělý pěvec Tony Martin, ikonické riffy Tonyho Iommiho a také basák Geezer Butler, klávesák Geoff Nicholls a bubeník Bobby Rondinelli způsobili, že z haly jejich příznivci odlétali plni euforie.
RETRO 90s | Black Sabbath poprvé v Česku. Dorazili bez Ozzyho Osbourna
Na akci jsme dorazili podle devátého přikázání rockového desatera, tedy o jednu hodinu později a s Fuckem na rtech, jelikož rudý ďábel Fiesta nás cestou pěkně pozlobil, takže produkci amerických Godspeed, první předkapely toho večera, jsme zhlédli a vyslechli zhruba od poloviny.
LIVE: Poslední sabat Black Sabbath: Démon Ozzy v Praze navždy uzavřel bránu do pekla
Ale i to dvacetiminutové málo nám stačilo k tomu, abychom se shodli v tom, že jsme vcelku o nic nepřišli. Tato u nás velká neznámá předváděla podivně stylizovaný materiál z nedávno vydaného debutu Ride. Zpěvák David Blanche, kytarista Tommy Southard, bubeník Timmy Schoenlebel a baskytaristé Chris Kosnik a Rob Hutz prezentovali kapelu jako jakýsi podivný druh hardcoru, utahaný a nudný, ale i tak docela nažhavený s těžkým hutným spodkem. Jak by také ne s dvěma baskytarami, že?
Po dvacetiminutové pauze nastoupili na pódium představitelé smutné melancholické odrůdy doom metalu, britští Cathedral, tedy vokalistou Lee Dorianem ve vedení bicmen Joe Hasselander a ex-členové Pentagram kytarista Victor Griffin a basista Gary Jennings. Tito borci prostě své vzory nezapřou, hlavně Trouble a především Black Sabbath. Tony Iommi se musí v zákulisí určitě rozplývat nadšením, slyší-li produkci svých potomků. Hrálo se jak z alba Forest of Equilibrium, tak také z The Ethereal Mirror a zazněla i jedna nová pecka ze zbrusu nového EP Statik Majik. A jací že Cathedral byli? Jedním slovem – výborní, pastva pro uši fajnšmekra, ale odezva z pod pódia slabá, a to i přes vrcholící psychedelii. Ukrutná, těžkotonážně depresivní záležitost!
Někdy po půl desáté jsem konečně uvěřil, že se můj sen naplnil. Na výtečně osvětleném pódiu, kterému kromě bicí soupravy vévodil emblém z přebalu alba Cross Purposes, stáli, věřte nevěřte, kytarista Tony Iommi, basák Geezer Butler, božský pěvec Tony Martin, klávesák Geoff Nicholls a jako jediný sedící soukromý učitel hry na bicí, Bobby Rondinelli, tedy nebeská legenda Black Sabbath.
SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Geoff Nicholls - Nenápadná, ale důležitá součástka Black Sabbath
Jak stručně charakterizovat tento mimoprostorový a mimočasový zážitek? Dvěma slovy – úchvatná paráda. Martin pěl jako o život, Butler hobloval bez jakéhokoliv náznaku zubu času, přesná kanonáda zněla z Rondinelliho soupravy a Iommi? To kladivo tam fakt bylo, Honzo, a ta sóla… Smrtící a povznášející zároveň, kdo neslyšel, neuvěří. A co se hrálo? Sabati zmapovali celou svou kariéru a hráli to, co na celém tomto světovém turné. Od Black Sabbath a The Wizard přes Paranoid, Children of the Grave, Symptom of the Universe, Neon Knights, Children of the Sea, Mob Rules až po Headless Cross, I Witness nebo Cross of Thorns. Martin vtiskl skladbám z osbournovského a diovského spácia zajímavě odlišné dimenze, a co skladba, to duševní a srdeční orgasmus. Díky skvělému zvuku a výběru skladeb v závěru atmosféra fantasticky vygradovala a přídavky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Já jsem se pochopitelně těšil na Iron Man a Sabbath Bloody Sabbath a také jsem se dočkal. Chvíli po jedenácté bylo po všem a mezi všemi asi deseti tisíci (možná o něco víc) návštěvníky by se určitě nenašel ani jediný, který by odcházel nespokojený. Viděl jsem a hlavně slyšel legendu a můj celkový dojem byl z toho všeho takový, že jsem z haly neodcházel, ale odlétal pln euforie (a to i přesto, že nás čekala zpáteční cesta s proraženým chladičem). Kdo umí, ten umí, kdo ne, stojí v němém úžasu a čumí jako zjara, případně doma rozmlátí svou kytaru nebo rozkope bicí, protože po tomhle to nemá smysl. Tahle muzika totiž opravdu přežije věky!
Setlist: Time Machine, Children of the Grave, Children of the Sea, I Witness, The Mob Rules, Into the Void, When Death Calls, Black Sabbath, Neon Knights, Psychophobia, The Wizard, Cross of Thorns, Symptom of the Universe, Drum Solo, Headless Cross, Guitar Solo, Paranoid, Iron Man, Sabbath Bloody Sabbath
Text původně vyšel v časopisu Rock Report č. 6/1994. Prolistujte si celé číslo tady.
Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.
Text: Vratislav Šantroch, foto: archiv iREPORTu
Témata: Blach Sabbath, Tony Iommi, Geezer Butler, Tony Martin, Geoff Nicholls, Bobby Rondinelli
