RETRO 90s | Black Sabbath v čele s Ozzym Osbournem poprvé v Česku

RETRO 90s | Black Sabbath poprvé v Česku. Dorazili bez Ozzyho Osbourna

BLACK SABBATH
Pantera, Helloween, Coal Chamber
Praha, Atl. stadion Slávie
9. 6. 1998

Totálně přeplněný atletický stadion v pražském Edenu (opravdu nechápu, proč se koncert nekonal na některém z větších prostranství, když poptávka po vstupenkách zcela logicky přesahovala místní kapacitu dvacet tisíc míst) očekával po poněkud nevýrazném intru amerických Coal Chamber německou metalovou legendu Helloween. Ti začali svůj set krátce před pátou odpolední a za protaženou třičtvrtěhodinku zodpovědně odvedli tu práci, která se od nich očekávala.

Helloween interview: První Zlatou desku jsme dostali v České republice

Andi Deris šplhal do závratných hlasových výšin germánské angličtiny absolutně nenuceně, podporován společným souzněním vyjících kytar pánů Grapowa a a Weikatha, za uctivého přizvukování klasicky nevýrazné rytmiky Grosskopf-Kusch. Hrálo se samozřejmě především z novinky Better Than Raw na albový skvost Keeper Of The Seven Keys se však s se však zapomnělo. Deris tak mohl i v Česku živě dokázat, že dosahuje minimálně kvalit předešlého zpěváka Kiskeho. Já osobně, jako absolutně nezaujatý pozorovatel, mohu jeho um jen potvrdit. A protože tleskali i starší pamětníci, domnívám se, že většinové mínění bylo totožné s mým soukromým. Tahle muzika nemůže rozhodně nikoho urazit, leč v porovnání s chystající se americkou coremetalovou smrští to byla spíš sranda.

Syrová a hutná show Pantery

Krátce po čtvrt na osm vtrhla na pódium texaská drsně metalová sebranka Pantera, aby potěšila oko a ucho především těch otrlejších vyznavačů bigbítu. Až plastické kytarové vyhrávky Dimebaga Darrella, utápějící se v hutné zvukové mase vytvářené brutální souhrou basáka Rexe a bubeníka Vinnieho Paula - vše dokresleno coreovým chraplákem Phila Anselma - byly teprve tou pravou porcí muziky, vhodné k maximálnímu nažhavení fanoušků v v podpalubí. Ne nadarmo se se o této kapele říká, že patří na samotný vrchol extratřídy moderního metalu, kam se dopracovala především díky skvělým koncertům.

Jejich nasazení je vskutku obdivuhodné. A protože poslední album, které zatím Pantera spáchala, je živák 101 % Proof, dalo se očekávat, že dojde k jeho live prezentaci. Byla tak samozřejmě připomenuta dnes již klasická alba Cowboys From Hell, A Vulgar Display Of Power a The Great Southern Trendkill. Honza Petričko mi sice popsal jejich vystoupení na letošním Dynamu, kde byl zvuk údajně ještě třikrát lepší (zde místy totiž docházelo k efektu totálního zvukového splynutí, které mělo nastavení „předskokanského“ soundu), přesto nemohu hodnotit jejich vystoupení jinak než maximálně kladně. Bylo to syrové, bylo to hutné, bylo to to brutální a bylo to zajímavé - to když kapela zcela nečekaně zařadila The Number Of The Beast od Iron Maiden!

Ozzy nebyl v nejlepší pohodě...

Fakt, že jsou Black Sabbath po devatenácti letech kolektivního odloučení opravdu nažhavení na živé hraní starých dobrých věcí z období 1970-75 (pozdější společná alba Technical Ecstasy a Never Say Die jsou zcela eliminována), nám všem dokázali svým nečekaně brzkým a neokázalým příchodem na scénu.

RETRO 90s | Příběh Ozzyho Osbourna: Od klempíře a řezníka přes zloděje až po heavymetalovou legendu

Koncert začíná ještě za světla, je 20:47. A zostra: War Pigs. Svaté trojici podporované brilantním přisluhovačem Vinniem Appicem (Petričko jej kdysi nazval „děvčetem pro všechno", což se znovu plně potvrzuje) to vskutku šlape jako zamlada. Tony Iommi „vyrábí“ na své kytaře ty nejbáječnější riffy stále bez mrknutí oka (dnes navíc stále usměvavý), Geezer laská svou basu a Ozzy? Ten sice svým plačtivě naléhavým vokálem nestoupá do týchž výšin, v nichž si druhdy lebedil téměř nepřetržitě, ale svým absolutním frontmanským nasazením dohání všechny pěvecko-stařecké (ech) neduhy.

Pokud ale někdo očekával zběsilé pódiové nasazení ala Rolling Stones, nedočkal se. Stejně jako ten, kdo počítal se statikou made in Pink Floyd. Black Sabbath totiž představují onu zlatou střední cestu - lommi zachovává decentnost a distinguovanost, Butler krotí druhou mízu Osbourne cupitá, křepčí a hopsá po pódiu. Při Fairies Wear Boots se z kotle překvapivě probojuje na scénu jedna přidrzlá mánička, která před odvedením ochrankou stihne odetřást hlavou s Ozzym kolem ramen nemalý díl skladby! Věc u Ozzyho, známého kdysi paranoidními fóbiemi, téměř neuvěřitelná.

RETRO 90s | Příběh Ozzyho Osbourna: Sláva, šílenství, drogy a alkohol. Princ temnot si přál zemřít jako první z Black Sabbath

Je známou věcí, že si s sebou Ozzy na cesty vozí privátní vodní artilérii, v Edenu mu navíc sekundovala osmička trysek zabudovaných v konstrukci - a tak, kdo se nechtěl přidat k častému, poněkud einkesselbuntesovsky vynucovanému „Sabbath, Sabbath!", dostal pořádnou sprchu z desetitisícového vodního tanku. Den byl pekelně horký, a tak dostali svůj díl vláhy v kotli všichni. Protože byl zvuk na české poměry vpravdě excelentní, Ozzy v evidentní pohodě působící kapelu představil, a poté věnoval skladbu Sweet Leaf velmi případně „huličům“ z Pantery, jejíž členové se napůl skryti pódiem za lommiho zády v průběhu koncertu totálně odvázali. Před ní nás ještě potěšil svým holým zadkem, aby byla iluze návratu mistrů téměř ideální.

Přichází však nejčernější Ozzyho okamžik večera - pěvecky již vyčerpanému borci se nepodařilo odezpívat hymnus Sabbath Bloody Sabbath, takže jej asi po třech minutách utíná. Při následujícím skvostu Black Sabbath, jež přece jen není tak vokálně náročný, si však odpočinul a dál pokračoval v počáteční pohodě. Další klasiku Iron Man předchází fotbalové skandování „Olééé-olé olé-olééé" za doprovodu dalšího madmanova oblíbeného jump numera „Mr. Žabák“, při němž se zanedlouho padesátiletý ohnivák pokouší vznést téměř metr do vzduchu. Ve 22:13 líbá pódium a kapela odchází ze scény. „You're number one, you're fuckin' crazeeee," pochlebuje Ozzy a celá prostora vibruje nadšením. Deset minut před půl jedenáctou je bohužel všemu konec, s posledními tóny magické Paranoid. Nad plochou víří milióny konfet.

Ozzyho image inspirovala, Iommiho riffy hýbaly světem. Ve šlépějích Black Sabbath kráčeli Metallica, Slayer i Pantera

Samozřejmě, nezainteresovaný (byl tu vůbec takový?) náhodný svědek této velkolepé hudební události mohl mít výhrady k nepříliš zářivé Osbourneově hlasové formě či se pozastavit nad aureolou, která stále ještě obklopuje tyto stárnoucí veterány, ale jsou prostě koncerty, kdy toto všechno ustupuje do pozadí a nad hladinu vyplouvá pouze radost ze sounáležitosti a magické kouzlo očekávání.

Playlist: War Pigs, N.I.B., Snowblind, Into The Void, Spiral Architect, Super-naut, Sweet Leaf, Electric Funeral, Sabbath Bloody Sabbath, Black Sabbath, Iron Man, Children of The Grave, Paranoid.

Text původně vyšel v časopisu Rock Report č. 7/1998. 

Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.

Text: František Kovač, foto: Tomáš Martinek
Témata: Black Sabbath, Ozzy Osbourne, Tony Iommi, Geezer Butler, Vinnie Appice, Pantera, Helloween, Praha, Atletický stadion Slávie