Vydáno 03.09.2025 | autor: iREPORT
Kultovní Black Sabbath vznikli už koncem šedesátých let, ale teprve až po celém čtvrtstoletí jejich existence a řadě nadčasových desek, definujících heavy metal, se konečně dostali i k nám. 16. května 1994 se zjevili v pražské Sportovní hale, aby hladovým českým fanouškům představili v pořadí už sedmnácté album Cross Purposes a předvedli svá nejznámější okultní čísla. Sice bez Ozzyho, jenž se do kapely vrátil až o tři roky později, ale i tak to bylo úchvatné! Za mikrofonem stál Tony Martin a za bicími seděl Bobby Rondinelli. S oběma pány jsme měli tu čest po koncertě pohovořit!
RETRO 90s | V šatně s Black Sabbath. Rozhovor s Tonym Martinem a Bobbym Rondinellim po pražské show v roce 1994
RETRO 90s | Black Sabbath poprvé v Česku. Dorazili bez Ozzyho Osbourna
K Black Sabbath jste přišel z kapely Alliance. Kolik jste natočili desek?
Martin: Bohužel, ani jednu. Kapela nestála na pevných základech a ani stylové zaměření nebylo jednotné. Je však pravdou, že to byl první soubor, ve kterém jsem vážněji působil. Natočili jsme asi dvě nebo tři demokazety, ale nepodařilo se nám nikdy prorazit...
Jak jste tedy mohl naskočit přímo k Black Sabbath?
Martin: Chachá, divné, že? Já byl fanda Black Sabbath už od svých mladých let a v roce 1983 nebo 84 jsem se v jednom klubu seznámil náhodou přímo s Tony Iommim. No, vlastně mi to zprostředkovala moje přítelkyně, protože já se hrozně styděl. Domluvila mi schůzku s kapelou a vychválila mě tak, že jsem najednou zpíval v Black Sabbath. Začátkem roku 1987 měl Iommi velké problémy se sestavou, pamatuji si, že na basu hrál chvíli i Terry Chimes z The Clash...
Co byste řekl k vaší účasti na albu kytaristy Mishi Calvina?
Martin: Oh, i tohle víte? Ano, začátkem minulého roku jsem nazpíval pár věcí na jeho album.
RETRO 90s | Příběh Ozzyho Osbourna: Od klempíře a řezníka přes zloděje až po heavymetalovou legendu
Jak nesete fakt, že je vaše pozice v kapele i přes kvality desek vratká? Že se Iommi s Butlerem stále nevzdávají možnosti reunionu sestavy s Ozzym?
Martin: Samozřejmě, že to není příjemná situace, ale na druhou stranu jsem rád, že mohu psát a nahrávat písničky s takovými osobnostmi, jakými jsou Geezer s Tonym. Na každé album, které jsem s Black Sabbath nazpíval, jsem velmi hrdý.
Vy jste v minulosti spolupracoval s legendárním kytaristou Ritchie Blackmorem ve skupině Rainbow, nyní hrajete s další významnou osobností - Tony Iommim. Mohl byste tyto individuality srovnat z vašeho pohledu?
Rondinelli: No, Ritchie je pravák a Tony levák, ne? Ale vážně. Podívejte, obě období pro mě znamenala hodně. Ritchie je ovšem podivín, s kterým je někdy těžké vyjít. Tony je víc v pohodě, vstřícnější a klidnější.
Prý jste se kapele nabídl sám...
Rondinelli: Ano. V době, kdy hledali bubeníka, jsem Tonymu zavolal a řekl: "Já jsem ten, kterého hledáte." Viděl jsem pak na zkoušce, jak se mu ulevilo. Nemusel totiž shánět hráče do studia, kterého by musel před turné opět vyměnit. Řekl jsem Tonymu na rovinu, že mám zájem být stálým členem kapely.
Text původně vyšel v časopisu Rock Report č. 6/1994. Prolistujte si celé číslo tady.
Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.
Text: Jan Petričko, foto: archiv Black Sabbath, archiv iREPORTu
Témata: Black Sabbath, Tony Martin, Bobby Rondinelli, Ozzy Osbourne, Tony Iommi
