RETRO 90s | Black Sabbath: Vytvořili jsme si určitou image, nemůžeme psát zamilované skladby

RETRO 90s | Black Sabbath poprvé v Česku. Dorazili bez Ozzyho Osbourna

Jaká byla příčina opětovného příchodu Tonyho Martina k Black Sabbath?
Iommi: V prvé řadě jeho schopnost ze dne na den se adaptovat do této kapely. Strašně dobře se nám s ním pracuje. Ale vy asi myslíte ty různé tahanice kolem Ronnieho a Ozzyho. Připouštím, že to zase vrhlo poněkud špatné světlo na nekonečné obměňování sestav této kapely, ale tak to prostě je. Já vám dokonce můžu říct, že jsme se s Geezerem dodnes nevzdali myšlenky obnovit s Ozzym starou původní sestavu, na jednu desku, na turné. Ale v současnosti je nejdůležitější naše poslední album Cross Purposes. To odsunulo všechno ostatní stranou. A Tony? Má skvělý hlas, s nímž dovede pracovat. A je pro Sabbath zapálený..."

RETRO 2000 | Ozzy Osbourne: Hrozím se představy, že nikdo neslyší mé volání o pomoc

Pane Martine, byl jste překvapen, když vás kapela znovu požádala, abyste nastoupil?
Martin: Ne, neřekl bych, že to bylo neočekávané. Já s jednou přestávkou působím v BS už od roku 1986, takže nejsem v kapele žádný nováček. V době, kdy v BS zpíval Dio, jsem se věnoval vlastní sólové dráze, natočil jsem slušně se prodávající album Back Where I Belong a pevně jsem věřil, že se k Sabbath vrátím.
Iommi: To jiskření mezi námi pořád bylo. Udělali jsme společně pár základních riffů, Geezer byl tehdy s Tonym v neustálém kontaktu, zatímco já sháněl bubeníka.

Pak přišel Bobby Rondinelli...
Iommi: Ano, já o něm věděl už dřív, odehrál pár desek s Blackmorem v Rainbow, pak se věnoval svý bubenický škole, ve který učí. Zeptal jsem se ho, jestli by znovu rád nevyjel na turné. Vzpomínám si, jak se zasmál a řekl: „Tony, já jsem opravdu ten, kterýho teď potřebujete.“ Měl pravdu.

RETRO 90s | Příběh Ozzyho Osbourna: Od klempíře a řezníka přes zloděje až po heavymetalovou legendu

Vznikalo album jako společná práce pěti rovnocenných partnerů?
Martin: Ne, protože jak už řekl Tony, Bobby se přidal až bezprostředně před finálním nahráváním. A Geoff Nicholls se nikdy přímo nepodílel na psaní, ale byl neocenitelný právě v tom závěrečném procesu, kdy se skladbám dávala definitivní podoba. Takže, abych vám odpověděl na otázku, album vznikalo ve trojici Geezer, Tony a já.

Trvalo dlouho, než jste se rozhodli pro producenta Masese?
Iommi: Ne, bylo to jasné už před nahráváním…
Martin: Leif Mases navíc s námi dělal i Tyr, desku, na kterou albem Cross Purposes hudebně i textově bezprostředně navazujeme.

RETRO 90s | Příběh Ozzyho Osbourna: Sláva, šílenství, drogy a alkohol. Princ temnot si přál zemřít jako první z Black Sabbath

Jak dlouho probíhalo nahrávání?
Butler: Šest týdnů. Další dva zabrala mixáž, celkově se dá říct, se vším všudy deset, jedenáct týdnů...
Iommi: ...příjemné práce, hehe.
Martin: Je to slyšet, ne?

Pane Martine, mohl byste jako výhradní textař osvětlit pohnutky či inspirace, které vás vedly k psaní?
Martin: Dobře, proběhněme v rychlosti některé skladby. Cross of Thorns je psaná pod dojmem mé návštěvy v Severním Irsku. Mých častých návštěv, protože tam mám spoustu svých přátel. O vyložené zlosti, kterou mladí lidé v současnosti pociťují nad stavem věcí v jejich zemi. Psycho-Phobia je reflexe nad nedávnou tragickou aférou s fanatikem Davidem Koreshem, který spolu se svými zaslepenými druhy spáchal rituální sebevraždu v texaském Wacku. Dyin' For Love je zase o Irsku, opravdu se mě to bytostně dotýká. The Hand That Rocks The Cradlem, tady je to už jasně obsaženo v názvu. Ruka, jež houpá kolébku, ta ruka dokáže i týrat a vraždit. Je to skladba o stále častějším týrání a zneužívání dětí. Konkrétně v tomto případě se jedná o skutečnou šílenost, kdy týrala a vraždila děti jedna psychopatická zdravotní sestra v Anglii. Back To Eden je o naději v nás, a tak dále, a tak dále. Všechny texty jsou založeny na každodenních věcech, které naberou mnohdy tragičtější obrat, než rádoby drsné a nudné akční filmy. Ten nejakčnější probíhá denně před našima očima.

Existuje něco, o čem Black Sabbath ještě nenapsali skladbu?
Martin: Chachá, třeba nepíšeme o vaření! O zasedání parlamentu a tak. Ale vážně. Snažíme se reflektovat v prvé řadě na to, o čem si myslíme, že bychom k tomu měli zaujmout nějaký postoj. Zní to blbě, ale jsou prostě věci, ke kterým nechceme mlčet. Ale Black Sabbath nikdy nebyla politická, spíš dramatická kapela.
Iommi: Black Sabbath si vytvořili určitou image, nemůžeme najednou psát zamilované skladby.
Butler: Teď musel Tony Iommi pár zamilovanejch vyhodit…
Iommi: Geezer kecá, to spíš on by tam nacpal všechno o svých dětech, jak s nimi chodí na procházku. Stárne.
Butler: Zato ty, jak slyším, opět míříš do pubertálního věku, chachachá.
Martin: Musím bejt zticha, když si ti dva starouškové dělají naschvály...
Butler: Myslím si, že se dobře, nebanálně textuje na ty skvělý Tonyho riffy.

Ozzyho image inspirovala, Iommiho riffy hýbaly světem. Ve šlépějích Black Sabbath kráčeli Metallica, Slayer i Pantera

Píšete nejprve texty a pak hudbu, anebo naopak?
Martin: Vždycky je první hudba.

O Black Sabbath se často mluví jako o heavymetalové kapele. Můžete ted', po 25 letech říci, jak se hudebně cítíte? Jako metalisti, rockeři, anebo obojí?
Butler: Ano, hlavně kritici si libují v různých nálepkách. O Black Sabbath se říká, že hráli vždycky heavy metal. Dá se s tím polemizovat, ale celkově asi mají pravdu. Heavy metal, hard rock, opravdu je nám to docela jedno. Stáli jsme u zrodu něčeho nového, a ještě nás to nepřestalo bavit...

Žádná sláva až do penze. Nic předplacenýho. Tvrdá makačka.

Ovlivnili jste spoustu mladých kapel, za pár týdnů vyjde deska coververzí Black Sabbath. Uvědomujete si svou důležitost?
Iommi: Ale ano, jsme hrdí, že jsme v Black Sabbath, to každopádně. A od mladých je milé, že se od nás učili. Ale nikdy jsme nespali na vavřínech.
Martin: Pro mě byl nástup do kapely splněním fantastického snu, Black Sabbath jsem miloval od první desky. Když vyšla, bylo mi deset, jedenáct let...
Butler: Každopádně si uvědomujeme, že spolu s Purple a Zeppelin jsme byli jednou z trojice nejlepších hardrockových kapel. Ale dneska už musíme znovu bojovat o přízeň. Žádná sláva až do penze. Nic předplacenýho. Tvrdá makačka.

TOP 5 filmů s hudbou Ozzyho Osbourna aneb Jak čaroděj ze země Ozz uchvátil stříbrné plátno

Kdybyste měli vybrat jednu coververzi vašich skladeb, která by to byla?
Iommi: Já neslyšel všechny, vím, že na nové desce Pantery bude Planet Caravan z Paranoidu, jsem zvědav, jak to udělali. No, spíš bych uvedl tu nejzvláštnější. Nedávno jsem slyšel naši věc Zero The Hero, kterou nahráli takoví šílenci, jak se…
Butler: Cannibal Corpse.
Iommi: Jo. Co, Cannibal Corpse? No říkám, šílenci. Tak to byla asi nejzvláštnější coververze, haha.

Vím, že na to odpovídáte často, ale kdybyste měli zhodnotit různá údobí kapely s různými zpěváky?
Iommi: Vždycky to bylo jiné, zajímavé. Samozřejmě s Ozzym nejdůležitější. S Ronnie Diem zajímavé a úspěšné. S Gillanem dobrá deska, ale jinak omyl. S Hughesem to samý. S Tony Martinem opět návrat do určitého klidu, bez tlaků a naschválů. Jsme spokojeni.
Butler: Cross Purposes je dobrá deska, těšíme se na turné.

Text původně vyšel v časopisu Rock Report č. 3/1994. 

Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.

Zpracoval: Jan Petričko, foto: EMI
Témata: Black Sabbath, Tony Iommi, Geezer Butler, Tony Martin