Vydáno 15.08.2025 | autor: iREPORT
Nejednou v předlouhé kariéře Ozzyho Osbourna to vypadalo, že intenzita jeho života překračuje snesitelné limity, cesta vede do pekel a dál už nebude nic. Alespoň nic, co by z hudebního hlediska stálo za zmínku. Jenže se tak nikdy nestalo. Navzdory všem přírodním zákonům byl stále při tvůrčí síle. Na jeho kariéru se s vydáním alba Black Rain v roce 2007 blíže podíval Daniel Folprecht. Jeho text vám nyní přinášíme v rámci retrospektivního cyklu iREPORTu.
RETRO 2000 | Ozzy Osbourne: Tanec v černých kapkách aneb Ze života nepředvídatelného madmana
RETRO: Jaký byl Ozzy Osbourne poprvé v Česku v roce 1995?
Poprvé se Osbourneovo jméno (v dokladech má vedeno John Michael Osbourne) začalo objevovat v roce 1970, kdy spolu s kolegy Iommim, Butlerem a Wardem vydal pod hlavičkou Black Sabbath eponymní album narvané neslýchaně temnou muzikou. Deska silně poznamenala hudební historii a hard rockerům definovala nový obzor – heavy metal.
RETRO 2000 | Ozzy Osbourne: Hrozím se představy, že nikdo neslyší mé volání o pomoc
„Byli jsme čtyři kluci z Birminghamu, co ani neuměli napsat svý jména, a jenom jsme hráli pořádně syrovou muziku. Věděli jsme naprostý hovno o tom, co vlastně děláme,“ uvedl později Ozzy. „Sabati“ získali platinové desky v rodné Velké Británii i v USA. Ke spoustě nových kamarádíčků se ovšem přidal (ne)přítel z největších, drogy. Nejotevřenější náruč mu nastavil Ozzy, a přestože byl frontmanem, který vtiskl kapele tvář, situace vyústila do neúnosné fáze, kdy byl po necelých deseti letech a osmi řadovkách z týmu Black Sabbath vykázán.
Životní pouti Ozzyho a zbytku Sabatů se ovšem v budoucnosti nejednou opět protnuly, ať již na bázi koncertní či studiové. Poprvé na Live Aid v roce 1985, pak krátkou prezentací v roce 1992 u příležitosti Osbourneova plánovaného ukončení aktivní kariéry (což – jak už to bývá – nakonec nedodržel) a do třetice na vystoupení v původním obsazení během turné v roce 2005, jež bylo skvělou vzpomínkou na zlatou éru Black Sabbath. Pokus o další rozšíření diskografie však vyzněl polovičatě. Dva bonusy na živáku s výstižným názvem Reunion měly být předzvěstí nového materiálu, ale nakonec zůstalo jen u nich.
Vraťme se na začátek osmdesátých let. Oporou v těžké době se Osbourneovi stala jistá Sharon, dcera bývalého manažera Black Sabbath Dona Ardena. Ta v červenci 1982 převzala roli manželky (s pořadovým číslem 2) a posléze i manažerky, či skoro lépe řečeno kurátorky. Ozzy a Sharon vytvořili pevný tandem, který takřka dokonale funguje dodnes. Šílený vlak tedy jel dál a vagóny narvané slávou i úspěchem drncaly v těsném závěsu. Již první Osbourneovu sólovku Blizzard Of Ozz ozdobila několikanásobná platina, stejně se vedlo jeho dalším počinům.
RETRO 90s | Příběh Ozzyho Osbourna: Od klempíře a řezníka přes zloděje až po heavymetalovou legendu
Manželství figurku s přiléhavou přezdívkou Madman nezklidnilo, ba naopak. Všemožné excesy pod vlivem pestrého sortimentu „oblbovacích látek“ se rojily podstatně častěji než zápisy do diskografie a mnohé historky o nepřístojném chování na veřejnosti se staly synonymem zpěvákova jména. Kdo by neslyšel legendy o odkousnutých hlavách holubice či netopýra. Dotazy na toto téma jsou však dosud, vcelku pochopitelně, na tiskových konferencích tabu. Při jednom z Ozzyho četných obluzených úletů to schytala i choť, přičemž manžílek po procitnutí údajně netušil, že ve vazbě pobývá z důvodu pokusu o vraždu. Veliký Osbourneův kamarád Bill Ward (jistě, bubeník BS) na Ozzyho adresu podotkl: „Je to ten nejzábavnější chlápek na světě a za chvíli je zas naprosto nesnesitelnej. U něj nikdy není jistý, co udělá v příštím okamžiku.“
Nezřízený způsob života na bývalém „Iron Manovi“ samosebou zanechal nesmazatelný otisk. Znaveně šouravá, jakoby „připosraná“ chůze, permanentní třes a všeobecná hypochondrie jsou jen venkovními znaky. V jakém stavu se nacházejí vnitřní orgány, raději nedomýšlet. Už před čtvrtstoletím prohlásil: „Moje tělo mi říká, abych to zklidnil, protože mám bolesti v ledvinách a na jedný straně hlavy mě to taky pořádně bolí. Jeden doktor mi tvrdil, že jde možná o mozkový nádor. Nejspíš se tam ale usadil gram koksu...“
V šestém roce nového milénia lékaři zpěvákovi diagnostikovali Parkinsona, který je patrně původcem zmíněného třesení. Kupodivu se neprojevil na základě drog, držitel hvězdy na hollywoodském chodníku slávy, dvou Grammy, jedné Emmy a exponát několika Síní slávy, jej zřejmě zdědil po předcích. Člověk, jehož tělesnou schránkou prošly heroin, kokain, LSD, marihuana, alkohol i nikotin, s přibývajícím věkem připojoval ke svým znalostem další a další názvy léků v čele s antidepresivy. A aby toho nebylo málo, havaroval v roce 2003 při jízdě na terénní čtyřkolce, přičemž utrpěl četné zlomeniny a dokonce musel být resuscitován. Opravdu pestrý život. Přesto se z něj před zraky dychtivého publika stále stává onen Madman poskakující po jevišti stylem žabáka, vystrkující do davu obnažené pozadí a kropící diváky (a se škodolibou grimasou rovněž fotografy) vodou.
Dokonalá orientace v hudebním byznysu přivedla Osbourneovic firmu k úmyslu založit putovní festival, který by kromě Ozzyho dalšího zviditelnění s podporou jiných zvučných jmen zároveň pomohl mladým kapelám napříč rockovým spektrem. Od nápadu nebylo daleko k realizaci a tak roku 1996 odstartoval Ozzfest. Ten mimochodem o šest let později dorazil i na pražský Strahov, kde z podstatných aktérů kromě ústřední persóny zahráli ještě Slayer a Tool.
Ozzfest bezezbytku splnil naděje do něj vkládané a kromě upevnění pozice mezi zásadními světovými rockovými akcemi citelně posílil rodinné bankovní konto hlavních organizátorů. Osbourneovi se zařadili mezi nejbohatší rodiny Velké Británie (povětšinou však pobývají ve Státech). K jejich cti je ovšem třeba zmínit skutečnost, že nezanedbatelná procenta ze svých zisků věnují na nejrůznější charitativní projekty. Překvapivé novinky v podobě netradičního postupu se dočká publikum i letos. Vstup na ozzfestové turné totiž bude zdarma, náklady pokryjí sponzoři.
Ač je jeho jméno stále zmiňováno ve všech možných i nemožných souvislostech, na nový autorský materiál čekali rockoví příznivci šest let. Mezitím byli oblaženi alespoň koncertní kolekcí Live At Budokan, sbírkou coververzí Under Cover a hrstkou hitových kompilací. Letošní květen napětí ukončil. „Prostě mi přišlo, že je kolem mě hrozně moc kurevsky špatnejch zpráv a jediná cesta, jak to ze sebe dostat, bylo napsat písničky,“ konstatuje Ozzy na účet aktuálního alba Black Rain.
RETRO 90s | Mike Bordin (Faith No More): Ozzy Osbourne vyžaduje absolutní upřímnost a nesnáší lež
Se skládáním mu výrazně pomohli spoluproducent, kanadský rodák Kevin Churko a kytarista Zakk Wylde, od roku 1988 s malými pauzami pilíř doprovodného bandu (jinak hraje v úspěšné kapele Black Label Society). Právě věrný kumpán Zakk patří mezi nejbližší frontmanovy přátele a je tak mnohými přirovnáván k Randymu Rhoadsovi, nadanému kytaristovi, který roku 1982 během turné tragicky zahynul.
Současnou formaci doplňují bubeník Mike Bordin (ex-Faith No More) a novic Rob Nicholson řečený Blasko, baskytarista působící ještě v The Death Riders, jenž má za sebou angažmá u Roba Zombieho, Danzig i Prong.
RECENZE: Ozzy Osbourne čich na hity neztrácí
„Na tomhle albu jsem pracoval dlouho. Drží skvěle pohromadě a myslím, že je jasné, že jsme ho jen tak nesplácali a rychle nevydali,“ nechal se slyšet Ozzy a nezbývá než souhlasit. Desatero skladeb nahraných v domácím studiu v Los Angeles nepostrádá typicky chytlavé melodie, energickou hutnost ani moderní rockový zvuk. Nadstandardní klenot to ale zase není, spíš úctyhodné dílo člověka, který celý život bojuje sám se sebou a šedesátka mu pomalu podává ruku.
Text původně vyšel v časopisu Report č. 6/2007.
Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.
Text: Daniel Folprecht, foto: SONY BMG
Témata: Ozzy Osbourne, John Michael Osbourne, Black Sabbath, Princ temnot, heavy metal
