Šedé eminence v hudbě: Legenda jménem Quincy Jones

Quincy Jones se narodil v roce 1933 v největším černošském ghettu v Chicagu. V jeho sedmi letech odvezli jeho matku trpící schizofrenií do psychiatrické léčebny. Sám Quincy v rozhovoru pro Hollywood Reporter přiznal, že od té doby si tak nějak hledal jinou matku, kterou nakonec našel v jazzu. 

Vyrůstal mezi největšími gangstery Ameriky a brzy s bratrem převzali za svůj jejich životní styl. Ačkoli Wikipedie i další zdroje jeho cestu k hudbě popisují jinak, Marku Ebenovi v pořadu Na plovárně Quincy před lety vyprávěl tento příběh (jestli se zakládá na pravdě, ví jen on sám): Při jednom ze svých kousků, kdy se v noci vloupali do společenského centra, aby ukradli dodávku koláčů, se jedenáctiletý Quincy dostal až do ředitelny, kde objevil pianino. “Když jsem položil prst na první klapku, cítil jsem, že mi tělo říká: ‘Tohle budeš dělat celý život.’ A to mi život zachránilo.” 

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Michael Jackson (145.)

Na začátku kariéry se ale zaměřil na dechové nástroje, především na trubku. Ve třinácti letech už hrál čtyři koncerty za noc. S orchestrem doprovázel tehdy ještě neznámého Raye Charlese, Billie Holiday nebo Lionela Hamptona. Díky schopnosti synestezie umí “vidět” hudbu, není tedy divu, že muzikanty brzy nejen doprovázel, ale sám skladby aranžoval. Koncem padesátých let pracoval v Paříži pro label Barclay jako aranžér a producent. Zároveň skládal vlastní skladby, mezi nejznámější z té doby patří Stockholm Sweetnin, For Lena and Lennie a Jessica’s Day. 

Po návratu do USA se v roce 1961 stal ředitelem tzv. “A&R” oddělení v Mercury Records. Pod touto zkratkou se skrývají slova “artists-and-repertoire”, takové oddělení tedy zajišťuje vše, co souvisí s umělci a jejich repertoárem - od vyhledávání nových talentů přes dohled nad nahráváním a vyjednávání podmínek až po vydávání alb. Už po třech letech se ale přesunul na místo vice presidenta Mercury Records, čímž se stal jedním z prvních afroameričanů na vrcholné manažerské pozici ve velké nahrávací společnosti. Mimo své manažerské povinnosti v šedesátých letech dále nahrával a aranžoval alba těch největších jmen, jako třeba Peggy Lee, Elly Fitzgerald nebo Franka Sinatry - jejich nahrávka skladby Fly Me To The Moon se stala první písní, která zazněla na Měsíci. 

Mezitím začal psát hudbu k televizním pořadům (z jeho pera je například znělka k show Billa Cosbyho) a filmům Universal Studios. V té době ale v Universal Studios žádní černošští skladatelé nepracovali, musel tak bojovat s rasismem ze strany řady spolupracovníků. Poté, co byla Jonesova hudba k filmu Chladnokrevně v roce 1967 nominována na Oscara, musela se řada z nich “potáhnout za nos”. Třeba jako Truman Capote, autor literární předlohy k filmu, který měl k angažmá černošského hudebníka výhrady, ale nakonec se Quincymu omluvil.

TOP 10 nejikoničtějších písní Krále popu Michaela Jacksona

S koncem šedesátých let přešel Jones do labelu A&M, a zároveň se také více a více přesouval od jazzu směrem k pop music. V roce 1978 pracoval na hudbě k filmové adaptaci muzikálu The Wiz, což byla vlastně taková afroamerická moderní verze klasického příběhu Čaroděj ze země Oz. Roli Strašáka tam hrál mladý Michael Jackson. Hvězda rodinné kapely Jackson’s 5 (respektive v té době už pouze Jacksons) měla na kontě kromě společných nahrávek také čtyři sólová alba, která vyšla ještě v rámci rodinné “franšízy”. Michael chtěl ale tentokrát vytvořit nahrávku, která nebude znít jako Jackson’s 5, chtěl tvořit svobodně a tentokrát bez pomoci svých bratrů. A právě během natáčení filmu The Wiz se setkal s Quincy Jonesem a požádal ho, aby mu doporučil nějakého producenta. 

“Poprvé jsem se s Michaelem setkal, když mu bylo dvanáct let, v domě Sammyho Davise v Los Angeles, když jsme sledovali pořad Eda Sullivana s Jackson’s 5. Znovu jsme se setkali až o několik let později, když jsme pracovali na filmu The Wiz, ale už tehdy jsem věděl, že má potenciál na mnohem víc než to, co dělal předtím. Byl tak učenlivý a pokorný, když přijímal kritiku, že jsem prostě věděl, že s ním chci pracovat. Hned tehdy jsem mu řekl, že chci zkusit produkovat jeho novou desku. Přestože mi lidé z vydavatelství tvrdili, že jsem ‚příliš jazzový‘, udělali jsme spolu Off the Wall, Thriller a Bad. Tak získal Michael své místo v historii popu... A to právem na samém jeho vrcholu. Pokud jste chtěli nastavit nějakou laťku, Michael šel nad ni, a pokud jste chtěli něco mírně vylepšit, nepřestal, dokud to nebylo dokonalé. Takový prostě byl," vzpomíná Quincy Jones na začátek jejich spolupráce. 

Jejich první společné nahrávky Off the Wall, na které se přiklonili k discu, R&B a funkovým rytmům, se prodalo dvacet milionů kusů. Jackson se díky singlům z desky stal prvním sólovým umělcem, jehož čtyři singly z jednoho alba se dostaly do top deset žebříčku Billboard Hot 100. Za singl Don’t Stop Till You Get Enough získal Grammy. Deska Off the Wall je dodnes oceňována jako jedna z Jacksonových nejlepších nahrávek a v roce 2008 byla uvedena do Síně slávy Grammy. 

Své následující album chtěl mít Jackson opravdu plné hitů, na začátku 80. let už ale disco nebylo populární. Jones s Jacksonem se proto rozhodli stvořit rockovou skladbu, která se bude líbit všem. Trvalo týdny, než sehnali vhodného kytaristu. Nakonec ve skladbě, kterou je samozřejmě legendární Beat It, zní rytmická kytara Stevea Lukathera z Toto a sólo hraje Eddie Van Halen (z Van Halen, překvapivě). Dalším známým hostem na desce je herec Vincent Price, kterého Jones získal, aby přednesl závěrečnou řeč v písni Thriller. A ta dala název i celému albu. Ačkoli po dokončení ani Jones ani Jackson nebyli spokojeni a strávili na každé písni další týden opětovným mixováním, výsledek stál opravdu za to, jelikož se jedná o nejprodávanější desku všech dob. 

Na všechna alba Jackson přispíval i svými skladbami, většina ale byla vždy od jiných autorů. V případě jejich třetí a poslední spolupráce na desce Bad z roku 1987 tomu bylo jinak. “Všechny ty problémy [v Jacksonově životě] se začaly stupňovat, a tak jsem řekl, že je na čase, aby natočil velmi upřímné album,” říká Quincy Jones, který Jacksona přesvědčil, aby začal psát více, proto je na desce většina skladeb z jeho pera. 

TOP 15 | Svrhnout, či nesvrhnout? Obludné i povedené sochy Kurta Cobaina, Michaela Jacksona, Chrise Cornella a dalších

Po albu Bad se sice jejich cesty rozdělily, v roce 1985 ještě ale stihli jeden společný projekt, a to možná ten nejvýznamnější. Zpěvák a aktivista Harry Belafonte se totiž inspiroval úspěchem britské charitativní nahrávky Do They Know It’s Christmas a rozhodl se zorganizovat její americkou obdobu. Veškerý výtěžek měl být věnován nové organizaci United Support of Artists for Africa (USA for Africa), která poskytovala (stejně jako britský ekvivalent) pomoc obětem hladomoru v Etiopii, ke kterému došlo v letech 1983-1985 a zemřelo během něj asi milion lidí. Zatímco spoluautory skladby jsou Michael Jackson a Lionel Richie, Quincy Jones píseň produkoval spolu s Michaelem Omartianem. Již legendární je jeho heslo, které bylo ve studiu pro všechny zúčastněné k vidění na kusu papíru: “Své ego si odložte u dveří.” A že v místnosti muselo být hodně ega na zvládnutí: Bruce Springsteen, Paul Simon, Diana Ross, Stevie Wonder, Ray Charles, Cindy Lauper - to je jen zlomek hvězd, které se na skladbě podílely. O tom, jak toto nelehké nahrávání v časovém presu probíhalo, v lednu vyšel dokument The Greatest Night in Pop, který je ke zhlédnutí na Netflixu.

Jako producent a skladatel se v roce 1985 podílel i na filmu Purpurová barva v režii Stevena Spielberga, díky kterému se širšímu publiku představila tehdy ještě relativně neznámá Whoopi Goldbergová. Quincy si do něj také prosadil televizní a rozhlasovou moderátorku bez žádných předchozích hereckých zkušeností, Oprah Winfreyovou. “Pořád říkali, že černošský film může vydělat tak 30 milionů dolarů. Já jsem říkal: ‘Uvidíme. Máme skvělé obsazení. Máme Spielberga. Uvidíme.’ Vydělali jsme 143 milionů," vypráví Quincy Jones v rozhovoru pro Hollywood Reporter. Film navíc posbíral jedenáct nominací na Oscary a pět nominací na Zlaté glóby (v obou případech včetně nominace za Nejlepší původní hudbu právě pro Quincyho Jonese).

Od roku 1980 vydával novou hudbu už pod svým vlastním labelem Qwest, kde se zaměřil především na R&B a později i hiphopové umělce, v roce 1989 zde vydal ale i vlastní desku Back on the Block s řadou hostujících umělců a přátel několika generací (namátkou třeba Ella Fitzgerald, Ray Charles, Bobby McFerrin nebo Ice-T) s nimiž zkombinoval tyto moderní žánry s jazzovými vlivy, která posbírala sedm cen Grammy. 

Quincy Jones byl dosud nominován na osmdesát cen Grammy, z toho osmadvacet jich vyhrál, což z něj dělá třetího nejoceňovanějšího umělce na Grammy všech dob. Sedmkrát byl nominován na Oscara, také získal cenu Emmy za hudbu k TV seriálu Roots z roku 1977 a dvě nominace (z toho jednu proměněnou) na divadelní cenu Tony. Získal také ocenění za přínos americké kultuře, známé pod názvem Kennedy Center Honors, National Medal of Arts udělovanou americkým Kongresem a v roce 2013 byl uveden do rock n’ rollové síně slávy. Pokud vás jeho příběh zajímá, na Netflixu je ke zhlédnutí dokumentární film Quincy z roku 2018, který režírovala Quincyho dcera Rashida Jones (jako herečku ji můžete znát ze sitcomů The Office nebo Parks and Recreation). 

Text: Barbora Kubalová, foto: Mark Hanauer, archiv Quincyho Jonese
Témata: Quincy Jones, Michael Jackson, We Are the World, Thriller, jazz