LIVE: Ville Valo jako VV v Praze na hity svých HIM nezapomínal

Ville Valo
Praha, Lucerna Music Bar
16. 2. 2023

Teď se ale jejich zpěvák vrací s projektem VV, což jsou nejen první písmena jeho jména a příjmení, ale také znaky, které nově zakomponoval do svého loga, které před lety vymyslel, tedy do tzv. heartagramu. Ten také zdobil pozadí jeho scény v Lucerna Music Baru, kam přijel se svou první sólovou deskou Neon Noir, kterou vydal teprve před měsícem. Album je to poměrně vydařené, nicméně také nevzrušivé. Nabízí singly, které mají drobný hitový potenciál, ale zároveň je to také nahrávka, která jeho příznivce nepřekvapí. Kdyby pod ní byla podepsána jeho domovská skupina, nikoho by to neudivilo, proto je trochu s podivem, že takovou desku vydal. Přece jen bývá běžnější, že když se zpěvák známé kapely vydá na sólovou dráhu, většinou si chce vyzkoušet úplně jiný hudební žánr. Toto není ten případ a i k Neon Noir by se dalo napsat, že se jedná o skupinou před mnoha lety vymyšlený žánr, jemuž dali název love metal.

Ville Valo v Praze nešetřil úsměvy, fanouškům představil sólovku Neon Noir

Valo si byl patrně vědom toho, že jen se sólovým projektem by koncert neutáhl, proto pro své aktuální turné připravil poměrně nepřekvapivý setlist. Osmnáct skladeb bylo rovnoměrně poskládáno za sebe tak, aby se začalo povedeným singlem ze sólovky, v tomto případě Echolocate Your Love, na něj navázal hit The Funeral Of Hearts z éry HIM a tak pořád dokola. Fanoušci se tak dočkali i oblíbené Wings Of A Butterfly, Buried Alive By Love, v jejímž závěru si frontman tak trochu pěvecky „ulítl" a přitlačil více, než je u něj běžné. Velké ovace pochopitelně sklidila srdceryvná balada When Love And Death Embrace. Z novinek hezky vykvetla Loveletting a také Run Away From The Sun, za kterou dokonce zpěvák ve Finsku obdržel cenu za Song Of The Year.

Doprovod frontmanovi tvořili na kytaru Mikko Virta a Sampo Sundström, basák Juho Vehmanen a bubeník Risto Rikala, jednalo se tedy o skupinu muzikantů, s nimiž VV v HIM nepůsobil. Sám zpěvák ve svých šestačtyřiceti letech sice nevypadá úplně zdravě a pohublý byl snad ještě více než kdy jindy, nicméně začátkem letošního roku se nechal slyšet, že skončil s kouřením a závislost na chlastu má prý také momentálně pod kontrolou. Těžko říct, co je na tom pravdy, nicméně realita byla taková, že mu to zpívalo lépe, než jsme od něj v posledních letech byli zvyklí, a dokonce ani nešetřil s úsměvy. Moc toho sice k publiku nenamluvil („Nejsem žádný stand-up komik, tak nečekejte úderné pointy"), ale bylo znát, že se zpěvákovi v černé bekovce, sáčku a tričku s výstřihem pohled na vyprodaný klub zamlouvá. Méně už tak samotným návštěvníkům, kteří byli namačkaní na sebe jako už dlouho ne a bezohlední kuřáci nedostatku čerstvého vzduchu v sále moc nepřidávali. Být tam tak o padesát lidí méně, bylo by to jistě příjemnější.

Celý koncert ale jinak probíhal poměrně v poklidu, civilní a skoro až statický výstup frontmana v kombinaci s žánrově ukotvenou muzikou nedával mnoho prostoru pro nečekané výpady nebo překvapivé momenty, jeden pamětihodný zážitek ale přece jen přinesl. A to když začala píseň Join Me. Slyšet jeden z největších hitů posledních třiceti let v tak malém klubu, jakým je Lucerna Music Bar, to byl moment hodný zapamatování. Nejen proto, že tak notoricky známou písničku si s Villem zazpívali úplně všichni, ale i proto, že se tady svým způsobem psala historie. Lucerna Music Bar je klub, v němž za jeho existenci hrály stovky, možná i tisíce kapel. Málokdy se ale podaří, aby v takovémto prostoru zazněla naživo píseň, kterou znají snad úplně všichni. A to bylo ono. Přesně kvůli této chvíli tam stálo za to být.

Text: Jan Trávníček, foto: Monika Jetelová
Témata: Ville Valo, Neon Noir, Kælan Mikla, Praha, Lucerna Music Bar