Vydáno před 1 hodinami | autor: Klára Prchalová
Po životopisném Michaelovi, který běží v kinech teprve dva týdny tu máme další hudební film, tentokrát koncertní snímek Hit Me Hard and Soft: The Tour Live in 3D na kterém se kromě samotné autorky Billie Eilish podílel i úspěšný režisér filmů jako je Titanic nebo Avatar - James Cameron.
Více než jen koncert: Billie Eilish otevírá svůj svět ve filmu Hit Me Hard and Soft ve 3D
Stejně jako poslední roky nabírají na popularitě biopic filmy o hudebnících, vzniká stále čím dál tím více i nespočet koncertních filmů. V posledních letech to byli například Taylor Swift, Olivia Rodrigo, Lady Gaga nebo Coldplay, kdo přišli s vlastními filmově zpracovanými záznamy koncertů do kin a fanoušci v kinosálech přímo šíleli, zpívali a užívali si mimo sedačky ve skupinkách pod plátnem zkrátka jako by byli na onom koncertě živě. Nyní se k nim přidává i jedna z nejpopulárnějších umělkyň současné generace - Billie Eilish.
Vždycky když už to vypadá, že je zpěvačka vlastnící nejen několik cen Grammy, ale i dva Oscary na svém vrcholu a už nemůže přijít s ničím lepším co by překonalo její dosavadní tvorbu, pokaždé překvapí s něčím nečekaným. Nyní přichází se svým vlastním inovátorským snímkem zaznamenávající její poslední tour, nesoucí stejný název jako její album Hit me Hard and Soft s podtitulem The Tour Live in 3D.
Půl roku po skončení tour nám Billie Eilish přináší necelé dvě hodiny zachycují nejen samotný koncert, který vidí běžné oko diváka, ale ukazuje i proces příprav před koncertem a dialogy mezi Jamesem Cameronem a Billie Eilish po koncertě, odkrývající více z osobního života a pohledu na celou její hudební kariéru z pozice mladé ženy. Právě tyto další a intimní scény jako například video kde mává svým fanouškům ráno před koncertem, tejpování výronu, který se jí stal během jednoho z večerů, dělání si celého makeupu úplně sama, nebo třeba vyprávění o tom jak mají na každé zastávce místnost se štěňátky kam může kdokoliv z jejího týmu během tour zajít si zlepšit náladu dotvářejí skvělou autenticitu a dodávají filmu to, čím by nebyl, kdyby to byl jen běžně sestříhaný záznam. Speciálnost mu dodává navíc fakt, že bude v kinosálech promítaný ve 3D a tak divák bude mít možnost se ještě více ocitnout uprostřed dění toho celého.
Kromě těchto scén mimo stage lze velmi ocenit i práci s kamerou právě na pódiu během samotného koncertu. Od sledování toho jak se Billie dostává před začátkem své show do černého boxu, který technici následně odvezou pod pódium, po další následovné scény z přebíhání sem a tam o přestávkách mezi písněmi. Nemluvě o selfie kameře, která je filmem prolnutá hned několikrát a dovoluje nám vidět koncert opět z úplně jiného pohledu, nebo kameře umístěné na krychlové konstrukci na pódiu, která nám nabízí opět bližší kontakt se samotnou zpěvačkou i její show. Během filmu divák několikrát uvidí propojení mezi Billie Eilish a zbytkem její kapely, které má právě díky kameře, kterou sama zpěvačka drží přirom když obchází jednotlivé členy.
To, že je Billie Eilish už několik let na vrcholu hudební scény, není žádná novinka. Z teenagerky s modrýma vlasama, co se svým bratrem (který se ve filmu též objeví) společně nahrávala jejich písně na platformu Soundcloud se velmi rychle stala světová hvězda, jejiž jméno znal snad každý. Naštěstí oba sourozenci využili situace a s každým dalším albem jen potvrzují, že jejich úspěch je zasloužený. A není tomu jinak ani u tohoto filmu.
Co mě osobně na Billie baví asi nejvíce je to, že s ní rostu. Baví mě s ní procházet její životní fáze a sledovat jak se postupně vyvíjí jak její hudební tvorba, tak ale i její všeobecné vystupování v mediálním prostoru. A právě během sledování Hit me Hard and Soft: The Tour Live in 3D jsem cítila, že filmaři zvládli zaznamenat Billie Eilish v jejím nejlepším, nejšťastnějším a nejkrásnějším období. A i přes to, že její předchozí deska nese název Happier Than Ever, mám pocit, že i tak by se dal v krátkosti popsat i tento film.
Když jsem se v červnu minulého roku nedostala živě na koncert Billie Eilish v Pražské O2 aréně, bylo vlastně velmi příjemným pocitem zažít tento koncert aspoň tímto způsobem. A občas jsem při sledování měla pocit, že prožívám podobné emoce, jako fanoušci, na které je po celou dobu filmu několikrát kladen důraz při prostřizích, včetně osobních a velmi dojemných zpovědí s některými z nich, které filmaři vyzpovídali před koncertem. Nejednou zde zazní, že právě hudba Billie Eilish jim zachránila život a to je na tom celém asi to nejkrásnější.
K závěru lze říct, že spojení Eilish a Cameron krásně funguje a dohromady vytvořili krásné, dojemné a umělecké dílo. A co si z filmu kromě dvou hodin hudebně nabušeného kontentu může divák tedy odnést? Důkaz, že hudba opravdu léčí.
