Vydáno 14.10.2016 | autor: Josef Martínek
Když PJ Harvey před pěti lety na desce Let England Shake vyzývala, ať se Anglie zatřese, asi nikdo netušil, jak silnou výpovědní hodnotu budou písně z ní mít ještě dnes. Nejen v Anglii, ale v celé Evropě. Právě songy se sociálními tématy se nesly Prahou, kde zpěvačka koncertovala před téměř zaplněným Forem Karlín.
PJ Harvey v Praze vyprávěla o bolestech světa. Foto: David Webr
Na letošním albu The Hope Six Demolition Project přidala ke kouskům z nahrávky Let England Shake, která jí vynesla už druhou Mercury Prize, jedenáct dalších skladeb, v nichž zhudebňuje politická či humanistická témata. Převážně poslední dvě desky se staly základem playlistu aktuálního turné. Na pódiích tak Polly Jean Harvey naplno prezentuje své aktivistické já.
FOTOREPORT: PJ Harvey v Praze otevřela sociální témata, vzpomínala ale i na punkovou éru
Nebyla by to snad ani nekorunovaná královna alternativně rockové scény, kdyby u ní zůstalo něco při starém. Jestliže při minulém turné, během kterého zahrála i v pražské Lucerně, s sebou měla jen tři muzikanty a sama hrála na autoharfu, tentokrát přivezla devítičlenný - a obdivuhodně sehraný - hudební soubor, jemuž jen občas vypomáhala altsaxofonem. Oproti minulosti se tentokrát daleko víc soustředila na zpěv a instrumentální čáry nechávala na své kapele, jejíž součástí byla opět léty prověřená esa John Parish nebo Mick Harvey, dlouholetý spolupracovník Nicka Cavea.
V roli vypravěčky PJ Harvey nepotřebovala žádnou okázalou scénu, vystoupení vizuálně zpestřovalo v podstatě jen barevné nasvícení, které se během večera několikrát změnilo. Ani její černý oděv s rozparky nepůsobil nijak křiklavě. Mezi písničkami nemluvila, slovní komunikace s publikem se omezila na představení kapely a závěrečné poděkování, svou hudbou ale řekla víc, než by sdělila přeříkáváním historek.
Na poslední desce se totiž vrací ke svým cestám po Afghánistánu či Kosovu, ale nebojí se rýpat ani do problémů v chudých čtvrtích Washingtonu. Její příběhy diváky magnetizovaly a přičteme-li k tomu aranžmá skladeb, kde dominovaly hlavně perkuse a "válečnou" atmosféru spoluvytvářela dechová sekce, chvílemi až běhal mráz po zádech. Hudebníci přitom během koncertu stíhali své nástroje střídat.
Přestože většina písní z posledních dvou desek se odehrává ve středním tempu, jejich výrazná rytmika ve vás rozproudí energii. Při takové The Community Of Hope si fanoušci mohli i zlehka zatančit. Zpěvaččin hlas v některých písních doplňovaly mužské vokály, které se rozléhaly halou a vytvářely dojem duchovnosti. Nejvíc vynikly v River Anacostia, která vrcholila sborovým zpěvem bez doprovodu nástrojů.
V tomto tématickém duchu se nesly hlavně první dvě třetiny koncertu, v té poslední došlo i na vzpomínání na divoká devadesátá léta. Až zbytečně působilo zařazení punkově neurvalé a sexuálně provokativní 50ft Queenie, která se v kontextu večera vlastně jevila nepatřičně. Nicméně bouřlivé ovace publika ukázaly, že jako nostalgická vsuvka funguje.
Dnešní PJ Harvey je už ale úplně jinde. Léta, kdy se potřebovala vybouřit, má úspěšně za sebou a nynější poloha aktivistické písničkářky jí svědčí. Netrpí totiž spasitelským komplexem, coby nezávislá pozorovatelka vystupuje spíše jako prostředník, snažící se odbourávat zažité stereotypy. A co si budeme povídat, není to jen Anglie, která by se měla v současné době otřásat.
text: Josef Martínek, foto: David Webr
Témata: PJ Harvey, The Hope Six Demolition Project, Let England Shake, politické písně
4,50
čtenáři
hlasuj
