ille interview: Naše Pohádky nekončí happy endy

Před pár dny jste vydali desku Pohádky. Proč jste v průběhu natáčení přešli od velkého labelu Supraphonu pod menší Tranzistor?
Olga: Říkali jsme si, že nám malý nakoplý label bude sedět víc.
Hop: V Supraphonu jsme byli na okraji zájmu a za většími jmény. Přišlo nám, že nám nevěnuje tolik pozornosti, kolik bychom si představovali. Teď vidíme, že to byla dobrá volba, v Tranzistoru je vše založeno na osobnějším přístupu.
Olga: Svým způsobem to ale zůstalo v rodině, protože Tranzistor spolupracuje se Supraphonem, který desku distribuuje.
Hop: Navíc nás potěšilo, když o nás David Landštof prohlásil, že ho potěší, pokud bude mít takové jméno, jako je to naše, ve své tranzistorové stáji.

VIDEO: Olga Königová z Ille zpívá o vztahových problémech z pohledu muže

DRUHÁ DESKA JE ROZHODUJÍCÍ

Můžete s odstupem času říct, které album se natáčelo obtížněji, zda debutové, či to aktuální?
Olga: Druhá deska je rozhodující. První je bez očekávání, takže nás její kladné odezvy potěšily. Bylo obtížnější, abychom se trefili a navázali na debut. Cítili jsme, že tlak na to, abychom odvedli stejnou kvalitu, byl, ale to nás nezlomilo. První album vznikalo pozvolněji, měla jsem na něj víc času. Písničky jsem měla někde již připravený, kdežto časové rozpětí u druhé desky bylo menší, a proto v tomto ohledu práce náročnější.

Olgo, v mezidobí sis odskočila k duetům s Xindlem X a Michalem Hrůzou. Myslíš si, že to pomohlo kapele, aby ji začala vnímat i širší veřejnost?
Olga: To se teprve ukáže na koncertech. Myslím, že nám hodně pomohlo, že jsme jeli na podzim turné s Michalem Hrůzou a mohli tím získat nové fanoušky. Momentálně jsme v testovací fázi, protože od turné s Michalem Hrůzou ještě neuplynulo tolik času. Vše se teprve ukáže, těžko zatím posoudit, zda to pomohlo vlastně víc mně, nebo kapele.

Na desku krom vás přispěl dvěma texty i spisovatel Jaroslav Rudiš. Jak jste se k němu nachomýtli? Jak vám jako kapele sedí jeho poetika?
Olga: Líbí se mi, jak píše, a měla jsem ráda pořady EKG. Známe se vlastně docela dlouho přes Dušana Neuwertha a Jaromíra Švejdíka. Nevěděla jsem si rady se dvěma písněmi a Dušan zmínil, že bychom mohli oslovit Járu. Jeden text (Nauč mě milovat) byl inspirován jeho povídkou a druhý vznikl přímo speciálně pro danou písničku. Chviličku mi to trvalo, než jsem se do jeho textů dostala, což je daný asi tím, že každý máme jiné cítění a frázování. Místy tam bylo o slabiku víc, než bych tam dala já. Ale bylo zajímavé s tím experimentovat a zabrousit do jiných vod, než je člověk zvyklý.

Spolupracovali jste opět s Dušanem Neuwerthem. Vnímáte se jako osudové spojení?
Olga: Docela si sedíme, máme podobný hudební vkus. Dokáže naše písničky uchopit a nakopnout tak, aby se skladba rozvinula, rozkvetla, pracuje pečlivě s výběrem zvuků a zvuku.

Která písnička nejvíce rozkvetla?
A.m. Almela: Jednoznačně Na druhé straně, která byla původně "beatlesovka" a teď je to písnička s elektronickými podklady.
Olga: Nevěděli jsme si s ní moc rady. Demo od Marka bylo skvělé, ale společně si to ne a ne sednout. Dušan ji vyhmátl tak, abychom se v ní cítili pohodlně.

NAŠE PÍSNIČKY POTŘEBOVALY PORODIT A VYPIPLAT

Dva kroky za tebou původně produkoval Ondřej Ježek. Neměli jste nejdřív v plánu, aby i celou desku produkoval on?
A.m. Almela: Jak Ondřej, tak Dušan se liší svým přístupem. Našim písničkám byla potřeba se hodně věnovat jak časově, tak i materiálově a na to podle nás Ondra není stavěný, za ním musíš jít s jasnou představou a materiálem. Naše písničky potřebovaly spíš porodit a vypiplat - což má Dušan rád. Stane se tím součástí kapely na nezbytně nutnou dobu.

Nechcete Dušana přibrat jako pátého člena, jako to mají třeba v Tata Bojs?
Olga: Dušan na to nemá čas a musel by se naklonovat, aby hrál se všemi, se kterými spolupracoval. (smích)

Překvapil vás na desce nějaký zvuk, který se postupně vykrystalizoval?
Olga: Hodně mě baví třeba taková foukací harmonika v písni Dny. Klasické country nástroje mám ráda, když jsou použité v jiném kontextu. Nebývá obvyklé, aby se použily v indie popové kapele.
A.m. Almela: Foukací harmonika je v písničce kontrastem, člověk je překvapen, že v daný moment začne hrát.
Hop: Kupodivu na této desce jsem použil nejméně bubnů, co jsem kdy nahrál. Jsou tam pouze tři bubny (rytmičák, kopák a kotel). Vůbec jsem si to neuvědomil. Postavili jsme to tak na jednu písničku, začali nahrávat, pak se nahrávalo a nahrávalo a já si postupně uvědomoval, že jsem zapomněl zapojit ostatní bubny. Ale ničemu to nevadilo, aspoň je to minimalistický.
Olga: Třeba u Kopce měl Dušan od začátku pocit, že by tam měly být Hammondy. Nedokázala jsem si hned představit, jak to bude znít, ale musím říct, že to v ní opravdu funguje! Překvapivý zvuk, který tam sedí. A takhle to s Dušanem je, má dar vyhmátnout ten správný zvuk, u kterého tě vlastně nejdřív ani nenapadne, že tam patří.

Čím byla písnička Pohádky natolik silná, že se podle ní album jmenuje?
Pohádky jsou o snaze podívat se na danou situaci očima toho druhého, tady v tom případě očima muže - proto mužský rod. Album jde ale o kus dál, jsou to různé, v podstatě spolu nesouvisející příběhy. Třeba i o tom, že nám někdo něco říká a možná ještě netušíme, že to jsou úplný kecy ("jó ty tvoje pohádky") a tak dále. Ať si v tom každý najde to svoje.

DESKA JE PRO MĚ SYMBOL NOVÉ ŽIVOTNÍ ETAPY

Nebo bychom si mohli název vyložit i jako "po hádkách"?
Olga: Tak to mě ani nenapadlo a to je skvělý. Až mě z toho zamrazilo, jak jsi to řekla. Deska je pro mě symbol nové životní etapy, ale v kontextu mě to předtím nikdy nenapadlo.

Nejspíš narážíš na rozchod s bývalým manželem Jakubem Königem… Odrazilo se to do některé z písní?
Olga: Ano, odrazilo. 

Aktuálně v kapele prožíváte pohádkové období?
Olga: Během natáčení desky jsme si prošli malinkou krizí díky posunutí termínu. Ale myslím si, že máme dobře našlápnuto dál.

Na vizuálu se podílela Eliška Podzimková, jak vznikla vaše spolupráce?
Olga: Navrhl nám ji David Landštof. Bylo to s ní kreativní. Nechali jsme jí volnou ruku. Přišla s něčím, co se nám líbilo. Nikdy by nás nenapadlo, že to bude variace černé, bílé, puntíků a proužků. Je to úplně něco jiného, než na co jsme zvyklí. Přišlo nám, že je to hravý a svým způsobem pohádkový a že se to k písním hodí a není to jen černobílý.

Na promo fotkách se objevují psi, komu patří?
Hop: Bílý je Elišky, černý Markův. Když už neuhnuli ze záběru, tak jsme je do nich nakomponovali s tím, že tam jsou schválně. (smích)

S balením souvisí i spolupráce s ekologickou organizací Bez obalu. Jak vás toto propojení napadlo?
Olga: Napadlo to mého přítele Dominika, když jsme řešili, jak by mohl vypadat obal desky. Rozleželo se mi to v hlavě s tím, že je to super nápad, protože mě pálí problém, kolik odpadů vyprodukujeme. Chtěli jsme na tuto problematiku upozornit. Udělali jsme limitovanou edici s tím, že si naši fanoušci mohou přijít do prodejny Bez obalu pro nové cédečko. Koupí si hadrový pytlíček na album, které je od nás podepsaný, nebo si mohou přijít s vlastním obalem.

Metaforicky vzato, zpíváte "bez obalu"?
Olga: Jestli myslíš upřímně a natvrdo, tak ano. V textech si přijdu hodně otevřená.
Hop: Příští deska by se mohla jmenovat Pravda, protože pro peprný výraz nejdeme daleko a náš vztah v kapele je dost založený na tom, že si říkáme pravdu.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?
Hop: V Reykjavíku v obchodě s cédečkama.
Olga: Před čtyřmi lety se nám naskytla možnost udělat tam koncert. Byl to můj splněný sen. Navíc na koncertě se mihla i Björk, když se náhodně stavila v obchodě. Nakoukla přes skleněné dveře do obchodu, zjistila, že tam nikoho nezná. Otočila se a odešla. Sice nám tu historku nikdo nevěří, ale je to tak.

Máte venku čerstvě desku a klip, co bude dál?
Olga: 21. června hrajeme v karlínském Přístavu, objevíme se na letních festivalech a na podzim chystáme turné s Bratry Orffovými, kde desku pokřtíme.

Text: Hana Bukáčková, foto: Eliška Podzimková

Témata: ille, Olga Königová, Pohádky, Michal Hrůza, Na druhé straně, Dva kroky za tebou