LIVE: The Neighbourhood mají charisma a férový potenciál

THE NEIGHBOURHOOD
LUCERNA MUSIC BAR
5. 3. 2016

Takhle hektický teen nálet Lucerna Music Bar zažil naposledy před koncertem krajanů Twenty One Pilots. Nekonečná fronta, nažhavení mladí fanoušci s ostrými lokty, mnohahodinové čekání na americký mladý objev s dvěma deskami protáčenými v rádiích…

The Neighbourhood v Praze vyhráli souboj se zvukem a fanoušci je hltali

Ke klukům vystajlovaným jako NBHD bývají většinou recenzenti skeptičtí. Mají právem obavy, jestli je precizně dotažená image a popový zvuk kapely z jejich vlastní hlavy, nebo jsou jen nějakou dobře vyprodukovanou postavičkou. O to větší překvapení je, že si The Neighbourhood pražským koncertem získali právě profíky z branže, zatímco jejich vlastní fanoušci je tak nějak nepochopili.

Tušíme, že koncert The Neighbourhood byl pro ně v mnoha případech jejich prvním koncertním zážitkem v životě. Na sociálních sítích se tak předhánějí v nadávkách na údajně zpackaný zvuk klubu a najdou se dokonce tací, kteří si berou do úst zdravotní kondici zpěváka Jesseho.

Část redakce iREPORTu (včetně autorky textu) se s kapelou měla možnost setkat před koncertem ve věci rozhovoru a věřte, že Jesse to má v hlavě i těle naprosto v pořádku. I přes jeho extravagantní styl netrpí hvězdnými manýry, naopak krom vlastního charisma kouzlí i smyslem pro humor. 

Na jevišti předvedl naprosto neočekávaný výkon. Nepopíráme, že se s technikou ze začátku pral, zato jeho koordinace trhavých tanečních pohybů neměla chybu. V bílých polobotkách swingoval jako Michael Jackson, tělesnou tenzi nepolevil ani na vteřinu a s rotací stojanu od mikrofonu si pohrával, jako by měl přesně vypočítané, kolik milisekund zbývá, než díky těžkému náklonu mikrofon upadne. 

I přesto, že jsou NBHD kapelou, kteoru nutno fotit i vnímat černobíle, jejich jednoduché vzezření "Black And White" nebylo. Kytarista Zachary dokonce vypadal, jako by si odskočil z videoklipu Tame Impala.

Místo občas ospalého dojmu, který vyvolává především druhá deska kapely, nabídla skupina hutný zvuk, který nepřerušovali komunikací s publikem, ale naopak alternativními vyhrávkami. Dokázali tak, že nemají zapotřebí jít lidem na ruku, ale že jsou muzikanti, co si umí hrát i pro samotnou radost ze hry, tedy pro sebe.

Jesse dychtivým slečnám nastavoval ruce k políbení jako dámička a ječáky holek rvaly při suveréním odchodu kapely z pódia uši. Kluci se prostě bez rozloučení vypařili během poslední písničky bez ochoty se nechat vystleskat. A komu se to nelíbí, "fuck you anyway" a vztyčený prostředníček k tomu. The Neighbourhood se tak předvedli jako kapela, která má velké ambice si získat davy pouze svou nesmlouvavou energií a hudbou.

A co se zvuku týče? Ten nebyl o nic slabší než na jiných koncertech v LMB. Samozřejmě kvalita zvuku záleží na tom, v jaké části Lucerny zrovna stojíte, do propastných hodnot se ten večer ale zvuk nedostal.

Ne, Neighbourhood v Praze nezklamali. Zklamala spíš duševní malost některých návštěvníků koncertu.

foto: Alena Bílková, foto: Marek Holoubek