LIVE: Dan Bárta s Illustratosphere nadchl zaplněné Divadlo pod Palmovkou a dočkal se ovací vestoje

Dan Bárta & Illustratosphere
Praha, Divadlo pod Palmovkou
12. 4. 2023

Po více než dvou dekádách se rozhodli Dan Bárta & Illustratosphere vydat svá první dvě alba Illustratosphere (2000) a Entropicture (2003) v remasterované reedici, obě desky vychází na CD a poprvé také na vinylu. A rovnou k nim vyrazili v mírně obměněné sestavě na turné. Fanoušci si tak po dlouhé době mohli poslechnout unikátní mix složený z novějších i těch úplně nejstarších písniček kapely.

Dan Bárta nabil Palác Akropolis pozitivní energií. S Illustratosphere představil novou desku

Divadlo pod Palmovkou bylo zaplněno do posledního místa a celý více než hodinu a půl trvající program byl přehlídkou excelentních muzikantských výkonů a charismatického hlasu zpěváka. V průběhu koncertu zaznělo patnáct skladeb, průřezově mapujících kariéru kapely Illustratosphere. Zatímco celá skupina působila velice skromným dojmem bez přehnaných gest, místo nichž za ně mluvily jejich excelentní muzikantské výkony, Dan Bárta v černém triku a kalhotech, doplněný bílými teniskami, se svým charakteristickým způsobem vlnil do rytmu písniček a mírně se zklidnil jen v pomalejších pasážích nebo při hře na malé bonga bubínky, kdy si občas sedl i na stoličku. Jeho pěvecký výkon snese ta nejpřísnější měřítka, oproti studiovým nahrávkám nebyl slyšet téměř žádný rozdíl, naopak, v některých pasážích přidal na naléhavosti i expresivitě, podpořené jeho gesty a vizuálním dojmem, kdy bylo vidět, jak hudbu prožívá celým svým tělem a zpěv nevyluzuje jen svým hrdlem, ale ty nejnáročnější tóny vytahuje až odněkud z paty.

Úvod koncertu obstarala skladba Pánví a z dalších výrazných skladeb lze zmínit Kontrabásník, Předpokládám, Ian nebo Živý, u nichž téměř nebylo znát, že kapela došla v průběhu let k mírné obměně. Obzvláště je nutné zmínit post bubeníka, kde původního Jiřího Slavíčka, který nahrál obě první alba, nahradil (nejenom) pro tohle turné, nadějný jazzrockový slovenský instrumentalista Martin Valihora. Přinesl do koncertního provedení drive, energii ale i procítěnost, která přidala již tak pestré hudbě další rozměr, což se projevilo hlavně v anglicky zpívané skladbě Hetoo, kde dokázal rozpoutat svou hrou opravdovou jazz-rockovou bouři. Ovšem ani další hudebníci nezůstali pozadu, Robert Balzar střídal kontrabas a basovou kytaru s neuvěřitelnou lehkostí jako pravý „kontrabásník“, občas k tomu přidal i smyčec, klávesák Filip Jelínek hladil po duši svými klapkami a kytarista Míra Chyška, který byl jako muzikant podepsán pouze pod prvním debutovým albem, dokázal, že je právem vyhledávaným a respektovaným kytaristou.

Dan Bárta kromě zpěvu doslova hýřil vtipem a sypal mezi skladbami jednu vtipnější historku za druhou, například o karlovarském festivalu a sérii dokumentárních filmů, z nichž ironicky vyzdvihl hlavně 38minutový film izraelské režisérky Iris Zaki nazvaný Women In Sink, nebo třeba příhodou o tom, jak si neuváženě před koncertem umyl vlasy, které mu tak v průběhu koncertu poletovaly ze strany na stranu.

Dan Bárta interview: Když se k hudbě přidá radost, může vzniknout mnoho krásného a zábavného

Nebylo tedy divu, že když se kapela začala loučit, publikum vyskočilo ze svých sedadel jako na povel a skandovaným potleskem muzikanty s Danem Bártou v čele z pódia jen tak nepustilo. Přídavky byly hned dva, z nichž kromě skladby Bartagnan hlavně závěrečná Divení byla úžasnou tečkou za skvělým a jedinečným hudebním zážitkem, jakých není mnoho, a obzvláště v provedení česko-slovenských muzikantů, není ke slyšení zase tak často.

Text: Aleš Materna, foto: Edward Kelnar (ilustrační)
Témata: Dan Bárta, Illustratosphere, Divadlo pod Palmovkou, Praha