Příběh českého hitu: Psí vojáci - Žiletky

Skupinu založili v roce 1979 společně s Filipem Topolem kamarádi ze základní školy - bubeník David Skála a baskytarista Jan Hazuka. Hned na 9. Pražských jazzových dnech v listopadu téhož roku zapůsobili mladíci na všechny přítomné. I mezi zkušenými matadory tuzemské alternativní a jazzové scény vzbudili zájem diváků i publicistů. A evidentně také Státní bezpečnosti. Ta sledovala rovněž hudební scénu, i když z naprosto jiných pohnutek než hudbymilovné publikum.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Filip Topol (177.)

Dnes se všichni předhánějí v počtu sledujících na sociálních sítích. Na startu Topolovy kariéry měl termín „sledování“ zcela jiný význam a nikdo po něm netoužil. „Pamatuju si, že před Pražskými jazzovými dny jsem v noci nemohl spát. Pouštěl jsem si desku kapely Byrds. Byla tam skladba, která přerušuje křik fanoušků. Říkal jsem si, že takhle nějak to bude vypadat. Sice jsem věděl o politické situaci, ale nedocházelo mi, že by hudba mohla být taky trestaná a odsouzená. Měsíc po Pražských jazzových dnech jsem dostal předvolání do Bartolomějské (Bartolomějská ulice v Praze, sídlo StB, pozn. red). Tam se mnou musela jít maminka, protože jsem ještě neměl občanku. Moje představy se začaly hroutit,“ vzpomínal Topol v pořadu „Na Kloboučku“ před Ondřejem Konrádem.

O songu Žiletky kolovalo mnoho mýtů. Není divu. „Všechny moje texty jsou v podstatě zašifrované útržky deníků,“ přiznal Filip Topol. Před premiérou filmu Žiletky (1993), ve kterém ztvárnil hlavní postavu, pro změnu prohlásil, že „musíte se procházet po hraně žiletek, jinak to asi nepochopíte“.

Ohledně depresivního vyznění hitu se ohradil v rozhovoru, který lze dohledat na YouTube: „Slyšel jsem takové řeči, že při Žiletkách se lidi řežou nebo skáčou z mostu, ale s tím nesouhlasím. Naděje tam je.“

Podle jedné z interpretací je tato pecka věnována Ivanu „Magorovi“ Jirousovi. To ovšem tvůrce v televizním pořadu „60“ úplně nepotvrdil, ale aspoň prozradil místo vzniku: „Žiletky, to je taková univerzální píseň. Je to pro mě velmi živá věc. A asi vždy bude. Tou univerzalitou, že to není nikterak osobní. I když je pravda, že jsem myslel, že je pro Magora. Když byl zavřenej, myslel jsem na tu bídu. Je to jedna z mála písní, které jsem složil v hospodě. Na účtence.“

Pozorným návštěvníkům koncertů Psích vojáků nemohly uniknout krvavé skvrny na klavíru, které za sebou někdy Topol zanechal. Podle další z legend si totiž hudebník vkládal mezi klávesy žiletky. V roce 2006 tyto příhody vysvětlil Radkovi Šedivému v interview pro portál Muzikus.cz. „Byl to takový divoký styl hry v určité době. Vzniklo to z přemíry energie a nasranosti. Sjel jsem přes klávesnici kloubem a ten se roztrhl. Jak jsme tenkrát hráli často, rána se nestihla zacelit. A při následující akci se mi to stalo znovu.“

Vystoupení Psích vojáků a samotné Žiletky okomentoval pro Českou televizi i Zdeněk Tyc, režisér stejnojmenného snímku. „Bylo to neuvěřitelné, takový vír. Kdo na ty koncerty chodil, tak ví, o čem mluvím. Člověk měl pocit, že chodí po stropě. Žiletky, to není jenom skladba, to je životní pocit,“ dodal Tyc.

Text: Tomáš Rumler, foto: archiv iREPORT
Témata: Psí vojáci, Žiletky, Příběh českého hitu, Zdeněk Tyc, Radek Šedivý, Filip Topol