LIVE: Ellie Goulding uvrhla Prahu do deliria štěstí a pozitivní energie

ELLIE GOULDING
O2 ARENA, PRAHA
30. 1. 2016

"Holka od vedle" je už trochu nadužívané označení pro Ellie Goulding, ale navzdory tomu, jak její hvězda rychle stoupá a jak se od její poslední návštěvy Prahy z roku 2013 proměnil její repertoár, pořád sedí perfektně. Ellie po hale nelétá a netančí po boku obřích nafukovacích zvířátek jako Katy Perry ani neshazuje tanečníky ze schodů jako Madonna. Také v proslovech je daleko střídmější než třeba motivátorka všech příšerek Lady Gaga. Má v sobě ale těžko popsatelnou emoci. Když si stoupne před halu pro 17 tisíc diváků, na pódiu trsá se stejnou intenzitou a spontánností, jako kdyby za doprovodu svých oblíbených hitů tančila se svou nejlepší kámoškou doma v pokojíčku u sklenky vína.

FOTOREPORT: Ellie Goulding v Praze nešlo o show, víc sázela na vřelost

Že přišla na pódium ztělesněná radost ze života, bylo jasné už v momentě, kdy se po intru ozvaly první tóny roztančené písničky Aftertaste z neméně rozjuchané nové desky Delirium. Diváky, kteří obsadili téměř celou arénu, si získala už tím, že je na rozdíl od jiných hvězd nenechala čekat ani minutu. Dorazila přesně v devět, jak avizovala.

Jestliže je poslední studiovka Delirium obecně spíše kritizována, dvě hodinky v O2 areně ukázaly, že se z ní dá vymačkat víc, než se může zdát. Nové písničky jsou sice méně atmosférické a svébytné než třeba ty z předchozí řadovky Halcyon, "faktor Ellie Goulding" ale vůbec nepopírají. Naopak mu svým tahem na branku a prostou rozverností dávají vyniknout naplno. Ellie má navíc docela pestrý rejstřík, a tak si vedle veselého hopsání tu a tam s kytarou v ruce svým zastřeným hláskem něco zabrouká akusticky nebo si bouchne do bicích a háže vlasy ze strany na stranu, jako kdyby byla rockerka. Goulding se na pódiu skvěle baví a diváci stejně tak. Koho v takovém případě zajímá nějaká ta chybička?

VIDEO: Vysmátá Ellie Goulding věnovala klip Army kamarádce

Fanoušci ji mají rádi hlavně proto, že její pop je oduševnělý a lze z něj obvykle cítit víc než jen shahu za každou cenu natočit hit. Neplatí to snad jen o dvou spolupracích s Calvinem Harrisem, které svou nepříjemnou dunivostí rychle stoupají do hlavy. Přesto si jak Outside, tak I Need Your Love u publika, tradičně reagujícího hlavně na nejvíc provařené hity, získaly velký aplaus. Daleko zajímavější je ale 29letá Britka v polohách, kde akustický základ obaluje elektronickým vrstevním. Takto strhly třeba Devotion nebo countryově laděná Lost And Found.

Princezna elektropopu své infuze radosti v průběhu večera dávkovala se stále větší intenzitou, bez problémů tak doputovaly až do žil diváků sedících v nejvrchnějších sektorech O2 areny. Až při úplném finále člověku došlo, že název Delirium je pro tuto éru vlatně zvolen geniálně. Když totiž publikum s Ellie pělo závěrečné hity jako Burn, Anything Could Happen nebo Love Me Like You Do, mnoho z přítomných jistě k transu nemělo daleko.

Hodnotu pozitivní nálože, kterou si diváci odnesli domů a jistě z ní budou ještě dlouho čerpat, přitom nijak nesnižuje skutečnost, že se nejednalo o uhranutí bůhvíjak hlubokomyslnými prostředky. Kéž všichni hudební snobové a elitáři prominou, ale existuje snad silnější emoce než přemíra čiré a upřímné euforie? A o to všechno se na pódiu postarala jedna úplně obyčejná holka.

Setlist: Intro (Delirium), Aftertaste, Holding On For Life, Goodness Gracious, We Can't Move To This, Outside, Around U, Devotion, I Do What I Love (Video interlude), Keep On Dancin', Don't Need Nobody, Heal, Explosions, My Blood, Army, Lost And Found, Figure 8, On My Mind, Codes, Don't Panic, Something In The Way You Move, I Need Your Love, Burn. Přídavky Anything Could Happen, Love Me Like You Do

text: Josef Martínek, foto: Matěj Třasák