RECENZE: Novinka Smile zpěvačky Katy Perry vám úsměv rozhodně nevykouzlí

Katy Perry

Smile

Skladby:
Never Really Over, Cry About It Later, Teary Eyes, Daisies, Resilient, Not The End of the World, Smile, Champagne Problems, Tucked, Harleys in Hawaii, Only Love, What Make a Women

12 skladeb / 36:36 min

Vydavatel: Capital Records

To, že se vydání šestého studiového alba posunulo z důvodu koronavirové pandemie o celé dva týdny, už asi nikoho nepřekvapuje. Krom toho se americká zpěvačka stala před pár dny matkou. Přebal novinky, která nese název Smile, v kombinaci se zpěvačkou nastrojenou do klaunského kostýmu s posmutnělým výrazem značí, že vás při poslechu zřejmě velká legrace nečeká.

VIDEO: Katy Perry je v novém videoklipu krásnou budoucí maminkou

Všechno to odstartuje píseň Never Really Over, vcelku slušně rozjetá popová záležitost, kterou brzdí dost otřepané klišé výrazy. Rozchodová píseň, ve které si Katy Perry nechává otevřená vrátka a neustále opakuje, že kdyby se její drahý vrátil, klidně by to s ním dala zase dohromady.

Názvy dalších skladeb asi nejlépe vyjádří, o co na desce jde: Cry About It Later a Teary Eyes. V první jmenované odsouvá Perry pláč na později, aby v té následující mohla spustit vodopád slz. Nejde o žádné tklivé balady. Oběma songům dominují úderné beaty a popravdě, kdyby slzy zpěvačky dopadly na tracklist a slily tyto dvě sklady do jedné, nic by se nestalo a asi by si toho nikdo ani nevšiml. Což je obecně problém Smile.

Katy Perry je zkrátka jméno, od kterého očekáváte hity, které budou udávat směr. Jenže ony na Smile nepřicházejí. A nezachrání to ani titulní singl. Jasně, posluchač už chápe, o co na téhle desce jde. Do očí bijící zklamání láskou a doufání v lepší zítřky. Zpěvačka se sice na chvíli změní na sebevědomou ženu ve What Makes A Woman a zajímavá je i Only Love, pak se ale opět vrátí ke stokrát opakovaným klišé.

RECENZE: Katy Perry vykročila ze své komfortní zóny. Witness není výjimečná deska, ale zaslouží si šanci

Dalším problémem jsou samotné melodie, které se jen stěží usadí v hlavě déle než po dobu přehrávání desky. Vždy, když už čekáte, že přijde ten moment, kdy se schyluje k nějaké zajímavé gradaci, nic se nestane. Vše jen sklouzne k ohranému diskotékovému popu, který jsme slyšeli tolikrát. V Not The End of the World si interpretka vypůjčuje refrén z šedesátkového hitu skupiny Steam, který se sice skvěle hodí na přestávku před hokejovým zápasem, ale tady už jen smutně podtrhuje absenci jakékoliv inovace, nebo snahy o ní. 

Smile rozhodně nepatří k hudebním událostem tohoto roku. Slovní spojení řadové album je zde opravdu na místě. Katy Perry se snaží vrátit zpátky na trůn popové královny a navázat na své úspěchy z minulosti, jenže stejně jako na minulém Witness se jí to nedaří. Úsměv na tvářích posluchačů rozhodně nevykouzlí. 

Text: Tomáš Kocian

Témata: Katy Perry, Steam, Smile, pop