LIVE: Herbie Hancock ve Foru Karlín osobitě poodhalil krásy jazzu

HERBIE HANCOCK
FORUM KARLÍN, PRAHA
9. 11. 2017

Cestou za (jazzovou) legendou je třeba si také všimnout, jak se karlínská čtvrť mění. Domy jakoby ztrácely zachmuřenou tvář, pak kůži a nakonec vyměnily montérky za obleky, mastné obleky. Některé proměny ulicím sluší, některé ne. To, že vzniklo Forum Karlín je ale třeba brát s radostí. Herbie Hancock byl můj první koncert na tomto místě. Koncert proběhl v rámci Strun Podzimu a o strunách to opravdu bylo, i o klavíru, o bicích, o klávesách a dost zásadně o saxofonu.

FOTOREPORT: Herbie Hancock završil letošní ročník Strun podzimu

Intro tradičně představující jednotlivé hudebníky však proměnilo ukázněnost myšlenek. Při pohledu na kapelu je vidět ta dřina, odříkání a vášeň. Byl to údiv, co jsme pociťovali při poslechu a sledování všech těch jemných pohybů tvořících zvuky, zřídka slýchané zvuky. Zbožný nádech tomu všemu dodal sám Herbie, když řekl, že všichni v sále jsou mladší než on.

Krásné a precizní umění, to jsou slova, za které to lze všechno navléct. Nemáme odvahu se pouštět do jemných zvukových analýz. Důležité je říct, že zahrané kusy neskládal Herbie vždy se stejnou kapelou, a proto se hudebníci občas moc přebíjeli. Možná v nich obecenstvo probouzelo silné nutkání k individualitě. Herbieho Chameleon může být metaforou ke všem proměnám, jež se během poměrně krátkého setu staly skutečností. K dokonalému pocitu Herbieho hudby je nutné si ji prožít ve stejné místnosti, ve které vzniká.

Bylo vidět i návštěvníky, kteří odcházeli ještě před koncem hlavního setu a přídavku. Kdo ví proč, nechť odpoví, možná však Herbie nesedne každému. Možná dokonce tak moc, že působí jako hudba Ludwiga van Beethovena na Alexe ze snímku Mechanický Pomeranč po jeho "nápravě". Jazz je velká věda a jako nadšení výzkumníci v prvním ročníku školy poslechu jazzu odcházíme do vcelku příjemné noci.

text: Daniel Kopecký, foto: David Webr

Témata: Herbie Hancock, Struny podzimu, Forum Karlín, jazz