Vydáno před 8 hodinami | autor: iREPORT
Čtvrtý den na Rock for People měl být o zpěvačkách. Kvalitnější výkony než headlinerka však předvedli muži, kteří navíc přilákali více publika. Halsey, jejíž oznámení jako hlavní hvězdy před časem vyvolalo rozporuplné reakce, nepřesvědčila. Zato Don Broco opět nakládali, jak to umí jen oni. Po vystoupení Within Temptation pořadatelé oznámili termín příštího ročníku a rovnou i prvního headlinera.
LIVE: Rock for People, den čtvrtý. Sázka na prsa Halsey nevyšla, mistři kontrastů Don Broco servírovali z nové desky a příště dorazí blink-182
Čtvrtý den byl konečně téměř bez deště. Pár spršek festivalové návštěvníky v průběhu dne skropilo, ale celkově bylo spíš slunečno s nejvyššími teplotami ke dvaceti stupňům. Aspoň trochu vyschlo bahno a po areálu se dalo lépe pohybovat. Na lidech už byla znát únava způsobená kombinací počasí a počtem dní, které si už na letošním Rock for People užili. I přes ni ale dokázali na koncertech ještě nějakou energii ze sebe vydolovat nebo i vygenerovat či se nabít novou.
V závěru programu čtvrtého dne se ti, kdo vydrželi hodinu přes půlnoc, dozvěděli termín příštího, už 32. ročníku Rock for People i jednu z hlavních hvězd. Uskuteční se od 2. do 5. června 2027 a prvním oznámeným headlinerem jsou blink-182.
Malá EcoFlow stage dovolí jen minimum vybavení i pohybu. Chyby hudebníkům neodpouští. Naštěstí se odpoledne na její prkna vyhoupla česká stoner rocková kapela Acid Row, která s ničím takovým problém neměla. Trojice představila z čerstvého alba Magic kousky jako Vertigo či Last Knight, jenž vzdává poctu poslednímu českému rytíři Josefu Menčíkovi, který se v roce 1938 postavil nacistům – a to v plné zbroji. Filozofický či historický námět některých jejich textů by mohl svádět k dojmu, že půjde o suchary. Kapela však živě interagovala s publikem, vtipkovala a pozvala fanoušky na další koncert do pražského Cross Clubu. Dav jim své nadšení projevil mosh pitem, který udržel po celé vystoupení. (Natálie)
Nezaměnitelní britští rockoví Marťani vyplnili svou údernou podvečerní hodinu na Rock for People do poslední vteřiny. Odehráli celkem třináct songů, přičemž vsadili hlavně na písně z čerstvé páté studiové desky Nightmare Tripping, kterou vydali koncem března. Odvážné rozhodnutí, jako ostatně samotná muzika Don Broco.
LIVE: Sleeping With Sirens a Don Broco nenechali fanoušky ani na chvíli vydechnout
Parta, jejíž muzika je o hutném zvuku, kontrastech v hudbě i dokonale ladících melodických a rovněž pekelně uřvaných zpěvech, tepající rytmice, gradaci, dynamice a nečekaných momentech, se obecně nebojí riskovat a vyplácí se jí to. Ačkoli nových skladeb bylo, na rozdíl od vystoupení na jiných festivlech v uplynulých dnech, v setlistu hned pět, publikum se skvěle chytalo.
První Cellophane si užilo hned na úvod. Poté zazněla oblíbená starší hitovka Pretty, následovaná další novinkou Nightmare Tripping, již Don Broco natočili společně s kanadskými králi „rockových oplodňováků” Nickelback. Doteď je podezírám, že to je výtvor nějaké „šikovné” AI.
Před Come out to LA frontman Rob Damiani připomněl předchozí vystoupení kapely na Rock for People. Podle něj to bylo před čtyřmi lety. Kdo tam byl, ví, že před třemi, ale jelikož Roba milujeme, tak mu tuto chybku, která se vloudí jednou za… promíjíme. Bylo to na stejné stagi a skoro ve stejnou dobu. Velmi dobře si zapamatoval tehdejší vedro. Muzikanti se na pódiu přímo smažili ve sluneční výhni. Tentokrát bylo počasí přívětivější. Příště by si pánové zasloužili lepší čas.
LIVE: Sleeping With Sirens a Don Broco nenechali fanoušky ani na chvíli vydechnout
Z aktuální desky jsme se dočkali ještě songů Disappear, True Believers, u níž zpěvák zmínil, že to je jejich nejtvrdší věc ever, a Euphoria.
Pochopitelně nemohly chybět „fan favourites” Gumshield a Everybody, při níž šel Rob do lidí, ani společná deklamace „Yippee ki yay motherfucker” v pecce Bruce Willis. Nebylo by to ono ani bez téměř závěrečného T-Shirt Songu, při němž jednoduše děláme co? Sundáme tričko a točíme jím nad hlavou.
Frontman v rámci ní ještě jednou připomněl novou desku s tím, že Don Broco milují práci na nových věcech, ale proč to všechno dělají je tohle. Oním tohle myslel koncerty a publikum, které na ně dorazilo, jejich dosud největší v naší zemi. Nechceme předjímat, ale dá se tušit, že se můžeme těšit na brzký návrat v rámci turné k novému albu. (Liv)
Britská pětice Nothing But Thieves si na svých koncertech nepotrpí na zábavní prvky. Takže žádné ohňostroje, konfety ani jiné nesmysly. U Nothing But Thieves se prostě „jen“ dobře hraje a zpívá. Neuvěřitelný rozsah zpěváka Conora Masona, a to hlavně ve vysoce posazených polohách, naživo vždycky překvapí. Ve spojitosti s velmi příjemným chováním kapely a chytlavými písněmi je na úspěch zaděláno a Nothing But Thieves opět navařili královsky.
LIVE: Pár minut ticha Nothing But Thieves a jejich Dead Club nezastavilo
Na začátku se kapela vytasila s jejím největším hitem Amsterdam a dav byl okamžitě její. Panovala skvělá atmosféra, fanoušci zpívali texty spolu s Conorem, sluníčko konečně svítilo a crowdsurfeři jezdili v čím dál kratších intervalech. Zpěvák samotný byl mile překvapený „monstrózním davem“, který si je přišel poslechnout, i když ještě nemají nové album venku – to vyjde pod názvem Stray Dogs v září – a nejsou ani headlineři. Jako by ale byli, protože kterému headlinerovi na Rock for People crowdsurfuje fanynka na dveřích toitoiky, circle pity krouží bez povzbuzování a publikum si pamatuje všechny texty? Po 75minutovém vystoupení se Nothing But Thieves za bouřlivého potlesku rozloučili, slunce zmizelo a obloha se zatáhla. Náhoda? Nemyslím si. (Natálie)
Americká zpěvačka a skladatelka se deset minut po desáté večerní snažila usilovně přesvědčit, že je velká rockerka a na Rock for People patří. Využívala k tomu prvoplánové prostředky jako nahotu, lascivitu, roztažené nohy, náznaky kopulačních pohybů, lezení po čtyřech ke kameře, a to prostě u rockových srdcařů nikdy nemůže vyjít. Ti totiž, i když se rádi podívají na krásné odhalené ženské tělo (kdo ne?), nikomu takovou teatrálnost bez špetky autenticity a manipulaci nežerou.
Halsey většinu koncertu odzpívala, odpochodovala, odskákala a odválela na pódiu v bílých šortkách a korzetu, z něhož jí od samého začátku přetékala ňadra. V závěru ho sundala a jedno, s přelepenou bradavkou, nechala vypadnout z bílé podprsenky.
Jedenatřicetiletá Ashley Nicolette Frangipane na festivalu absolvovala svou českou koncertní premiéru. Publiku se ale snažila vlichotit i povídáním o tom, jak moc je pro ni naše země speciální, neboť před lety natočila album s Nine Inch Nails a právě v Česku k němu točila video. Bydlela tři měsíce v Praze, ale jezdila cestovala po celé zemi.
V písni Castle se jako drsňačka navážela do lidí, že jsou příliš vlažní a měli by se pořádně rozhýbat, vždyť ona sama poskakuje po pódiu v botech na podpatku. Prohlásila, že pro „dnešní večer připravila speciální program, vůbec nejtvrdší, jaký kdy měla”. Zmínila, že jí je jasné, že řadu lidí její jméno v programu Rock for People zmátlo a udělá všechno pro to, aby přesvědčila, že tam patří. Snaha byla, ale jiná, než by publikum ocenilo. Tedy kromě skalních fanoušků, kteří si show užívali.
Sama Halsey si možná myslí, že se povedlo, ale to neviděla, kam až se táhly davy lidí u hlavního pódia při vystoupeních headlinerů v předchozích letech. Co ale viděla na svém koncertě poprvé, jak sama řekla, byl moshpit. Jak se každoročně ukazuje, na Rock for People jezdí skupinky lidí, kteří prostě moshují na cokoli.
V Dog Years se válela po bílých schodech a byla při tom přivázaná na tlustém stříbrném řetězu. Zase ta teatrálnost. Někdo by jí mohl vysvětlit, že držet se mantry „dobrý den, kozy ven“ a sázet slovo fuck do každé věty několikrát, v různých tvarech a podobách, z ní uvěřitelnou rockerku neudělá. Nepomohl ani fakt, že nejednou zněl její hlas z playbacku.
Celkově mluvila k lidem jako povýšená arogantní bitch. Devadesátiminutové vytoupení místo aby gradovalo, šlo kvůli pomalejším závěrečným skladbám tak nějak do fadeoutu.
Po něm přišlo nejspíš malé překvapení od pořadatelů v podobě jednoduchého barevného ohňostroje s očekáváním něčeho speciálního, na což předem upozornila notifikace ve festivalové aplikaci. Přišlo to však až po Within Temptation. (Liv)
Dalším ženským hlasem byla pro sobotní večer fronwoman nizozemské symphonic metalové kapely Within Temptation Sharon den Adel. Dáma, jež před dvěma lety oslavila kulatiny, které by jí tipoval málokdo, vystoupila stejně jako Halsey v bílém kostýmu, ale na rozdíl od Američanky byla oblečená. Její bílé šaty ladily s pojetím pódia i videoprojekcí.
Within Temptation používali hodně červeného nebo naopak chladně fialových světel i kouře. Atmosféru na pódiu rozhodně umí navodit úžasně. Většina písní byla tématicky o temnotě a světle. Zazněly skladby jako letitý hit Faster, dále Crazy, In The Middle of The Night, Paradise (What About Us?) nebo Mother Earth.
Kapela k nám jezdí pravidelně, ale na Rock for People byla poprvé a příliš mnoho příznivců na ni nečekalo. Dorazilo evidentně hodně zvědavců, řada z nich to před polovinou koncertu vzdávala a odcházeli.
Sharon se povedlo faux pas, když prohlásila: „Máme radost, že jsme znovu v Praze.” Mnohokrát děkovala - česky i anglicky. Přidala informaci, že vůbec první koncert její někdejší kapely byl u nás, název města z jejích úst zněl jako Pelhřimov, a historicky první festivalové vystoupení Within Temptation se konalo také v Česku. (Liv)
Text: Liv Boková, Natálie Štrbáková, foto: Jan Urbánek, Linda Míková
Témata: Rock for People, Halsey, Within Temptation, Don Broco, Nothing But Thieves, Park 360
0,00
čtenáři
hlasuj
