Pamatujete si okamžik, kdy jste si se spoluhráči řekli, že Within Temptation začíná být opravdu velká kapela a že možná nastal čas opustit civilní zaměstnání a věnovat se hudbě naplno?
Bylo to během období alba Mother Earth z roku 2001. Měli jsme pocit, že jsme vytvořili něco opravdu výjimečného. Všude o nás byl obrovský zájem, všichni o tom albu mluvili. Tehdy jsme ještě hráli v malých sálech pro pět set až tisíc lidí a všechny koncerty byly během okamžiku vyprodané. Říkali jsme si: „Co se to děje?“
Byla to vzrušující doba. Internet tehdy ještě nebyl tak velký jako dnes. Byli jsme jednou z prvních kapel, které měly vlastní webové stránky. V kapele jsme měli člověka, který byl do webdesignu úplný nadšenec, takže jsme měli na svou dobu opravdu moderní web. Lidé, hlavně studenti, věděli, jak se k nám dostat a jak šířit informace dál.
Cítili jsme, že se něco děje, ale trvalo ještě asi půl roku, než přišel skutečný průlom. A když přišel, byl to obrovský boom. Najednou jsme měli pocit, že nás zná úplně každý.

LIVE: Koncert roku? Within Temptation s hosty v čele s Tarjou udělali Praze předčasné metalové Vánoce

Za téměř třicet let existence kapely jste vydali spoustu skladeb. Které jsou podle vás nejtěžší na živé hraní?
Určitě In the Middle of the Night. Ta skladba jde pořád výš a výš a jede naplno od začátku až do konce. Vyžaduje obrovské množství energie. Nemůžete u ní jen stát na místě. Chcete rozhýbat publikum, chcete vidět lidi tančit, zvedat ruce. Je to velmi intenzivní píseň.
Z úplně jiného důvodu je náročná i Forsaken z desky The Silent Force, jež vyšla v roce 2004. Je to velmi temná skladba. Nemá tempo, při kterém byste mohli úplně vyletět nahoru, ale zároveň není dost pomalá na odpočinkovou část koncertu. Je strašně těžké ji správně zařadit do setlistu. Pořád řešíte, kam ji vlastně dát. Proto jsme ji dlouho nehráli, i když jsme ji nedávno znovu zařadili v Brazílii.

Když jsem si procházela vaše setlisty z posledních koncertů, tak jsem si všimla, že Forsaken opravdu nehrajete často.
Přesně tak. A když připravujete festivalový set třeba pro Rock for People, kde budeme hrát, chcete lidem nabídnout to nejlepší. Na festivalech bývá spousta návštěvníků, kteří vás nikdy předtím neslyšeli. Chcete je pozvat do svého světa.
Kdybychom zahráli Forsaken lidem, již nás neznají, možná by si řekli: „Co to sakra je?“ Naši dlouholetí fanoušci by byli nadšení, protože jsme ji dlouho nehráli, ale je to spíš skladba pro naše vlastní koncerty než pro festivaly.

Jak pečujete o svůj hlas? Vím, že jste, co se týče zpěvu, v podstatě samouk, ale přece jen je hlas sval jako každý jiný...
Je potřeba ho neustále trénovat. Já hodně mluvím, takže ho procvičuji i tím. Používám speciální plastové trubičky, pomocí kterých se dělají hlasová cvičení do vody. Je to jedna z nejlepších metod rozehřátí hlasivek bez rizika jejich poškození. Pomáhá je zvlhčovat a připravit na výkon. Když jsem nachlazená, pomáhá mi zázvor. Pokud ale člověk nachlazený není, nedoporučuji ho, protože hlasivky vysušuje. A samozřejmě je důležité při rozcvičování nezačínat příliš agresivně. Hlasivky totiž dokážou zničit celý koncert, když nefungují tak, jak mají.

Závěr Metalfestu obstarali Within Temptation, zahráli i Elvenking nebo The Night Flight Orchestra

Ve vaší hudbě se stále častěji objevují politická témata. Dříve jste je vyjadřovali spíš prostřednictvím metafor, dnes jste mnohem přímočařejší. Byla to vědomá změna?
Ano, rozhodně. Změnila se naše hudba, ale změnil se i svět kolem nás. Dřív jsme měli pocit, že bychom lidem neměli vnucovat své názory. Každý si mohl texty vyložit po svém. Dnes si ale říkáme: proč bychom nemohli říkat, co si myslíme? Všichni kolem jsou čím dál hlasitější a otevřenější. Pokud dnes nebudeme mluvit o životním prostředí, válkách, nespravedlnosti nebo ženských právech, tak kdy to máme udělat?
Hudba byla odjakživa způsobem, jak sdělovat zprávy a vyprávět příběhy. Už středověcí pěvci zpívali o válkách, tragédiích a politických událostech. Lidé se prostřednictvím hudby dozvídali, co se děje ve světě. Myslím, že bychom na to neměli zapomínat.

Strávila jste nějaký čas na Ukrajině. Co vás tam zasáhlo nejvíc?
Jedna z věcí, která mě zasáhla opravdu silně, byla věta, kterou jsem slyšela od několika lidí: „Už máme dost toho, jak nám všichni říkají, jak jsme odolní.“ A já tomu rozumím. Válka trvá dál a dál. Musíte být silní každý den. Musíte být silní jako jednotlivci i jako země.
Ukrajinci si získali můj obrovský respekt. Přijde mi neuvěřitelné, že se i v takové situaci snaží útočit především na vojenské cíle. To podle mě hodně vypovídá o jejich morálce a o tom, jak si váží lidského života, dokonce i života nepřítele. Nevzpomínám si na jinou válku, kde bych viděla něco podobného. Obvykle platí princip oko za oko. Tady to tak není. A právě proto mám pro Ukrajinu obrovské pochopení a respekt.

Myslíte si, že jste někdy prostřednictvím své hudby nebo veřejných vystoupení někomu změnila názor?
Nevím, jestli přímo změnila. Ale myslím si, že můžete zasít semínko pochybností. Když o těch věcech mluvíte, lidé o nich začnou přemýšlet. Začnou si vytvářet vlastní názor. Dnes už podle mě nejde zůstávat neutrální. Nemůžete být jen tak Švýcarskem. Ve středověku, kdy lidé neměli noviny ani přístup k informacím, možná ano. Dnes ale víme o dění ve světě téměř okamžitě.

Pracujete na nové hudbě. Co o ní můžete prozradit?
Nebude jen trochu jiná. Bude úplně jiná. Upřímně řečeno, sama nám držím palce a doufám, že ji lidé budou milovat. Nebo nenávidět. Protože reakce budou podle mě velmi silné.
Nebudou to Within Temptation, jaké lidé znají. V minulosti jsme svůj styl měnili několikrát, ale tentokrát jde o změnu o sto osmdesát stupňů. Jsme na scéně už dlouho a můžeme dělat jen hudbu, kterou sami milujeme. Doufáme, že se fanoušci vydají na tu cestu s námi.
Můžu ale slíbit, že v té hudbě bude obrovské množství emocí a lidskosti. Nepoužíváme umělou inteligenci. Chceme vytvořit album s nedokonalostmi, protože právě ty dělají hudbu skutečnou. Dřív jsme se snažili mít všechno perfektní. Dnes si myslím, že právě tím člověk často přichází o emoce.

Plzeň se převlékla do černého. Hvězdou prvního dne Metalfestu byli Within Temptation

Umělá inteligence je dnes velké téma.
Ano. A podle toho, co jsem četla, tvoří už teď přibližně 40 procent hudby na Spotify obsah vytvořený umělou inteligencí. Je těžké proti tomu bojovat. Pokud dnes zakládáte novou kapelu, jak chcete soutěžit s AI, když chcete znít jako skutečný člověk?

Můžeme očekávat nějaké hosty nebo spolupráce?
Zatím nejsme v té fázi. Oťukáváme možnosti a zjišťujeme, kdo by měl zájem. Protože nová hudba je tak odlišná, budou pravděpodobně jiné i případné spolupráce. Lidé si v souvislosti s naší kapelou často vybaví náš symphonicmetalový hit Ice Queen z roku 2001, ale nová hudba nebude znít jako Ice Queen. To už nejsme my.

Co si dnes myslíte o symfonickém metalu? Žánru, s nímž jste začínali?
Myslím, že jsme tu kapitolu uzavřeli někde kolem alba The Heart of Everything, jež vyšlo v roce 2007. Měli jsme pocit, že jsme svůj symfonický zvuk dotáhli tam, kam jsme chtěli. Potom jsme začali experimentovat, protože jsme cítili, že už nemáme co nového přidat.

Kapely se vyvíjejí, ale občas se fanoušci nevyvíjejí s nimi. Pocítili jste to?
Ano, část fanoušků jsme tím ztratili. Lidé často říkají, že jsme se stali komerčnějšími. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Kdybychom chtěli být komerční, natočili bychom dalších dvacet alb znějících jako The Heart of Everything.

Přitom vaše téměř tři roky stará nahrávka Bleed Out je možná vaším nejtvrdším albem.
Přesně tak. A to, co přijde dál, bude pro mnoho lidí ještě větší šok. Pořád jsem v šoku z toho, že takové album vůbec vzniká. Ale zároveň ho miluju. Musíte následovat vlastní srdce a vlastní směr.

Jak se za ta léta proměnili fanoušci Within Temptation?
Pořád vidím spoustu dívek v sametových, gothických šatech a metalových outfitech. Zároveň ale vídám dědečky s vnuky, tatínky s dcerami nebo maminky s kamarádkami. Máme fanoušky napříč několika generacemi. A myslím si, že je to jeden z největších komplimentů, jaké může kapela dostat. To jsem vždy obdivovala třeba na Iron Maiden. Na jejich koncertech potkáte několik generací fanoušků vedle sebe. To miluju!

Text: Šárka Blahoňovská, foto: archiv Rock for People
Témata: Sharon den Adel, Within Temptation, Mother Earth, Ukrajina, metal