Vydáno před 10 hodinami | autor: Natálie Štrbáková
Letošní ročník Rock for People je za námi, ale není všem dnům konec. Naopak, už je dokonce oznámený termín příštího ročníku. Pojďme si zavzpomínat, kdo letos zazářil tak, že se nemůžeme dočkat dalšího vystoupení.
TOP 5 koncertů 31. ročníku Rock for People: Papa Roach, Electric Callboy i Nothing But Thieves
Jsou hudebníci, co se berou vážně, a pak jsou tu němečtí Electric Callboy. Jejich písně i koncerty jsou jedna velká taškařice a po všech emočně vyšťavujících kapelách s baladami o smrti či nadpozemsky dokonalých pěveckých výkonech je úlevné moct si také jenom zablbnout. Electric Callboy hrají na pomezí rocku, metalu, rave a bůhvíčeho ještě, k tomu se členové kapely (záměrně) zcela nemožně oblékají a nosí sestřih podle hrnce. Když spustili pecky obdivující povolání výtaháře Elevator Operator nebo čistě taneční We Got The Moves, bylo každému na Rock for People jasné, že sem se nešlo dumat nad nesnesitelnou lehkostí bytí. A ještěže tak.
Řada písní britské kapely Nothing But Thieves jsou dojáky, a to obzvlášť naživo. Melancholická Sorry, romantická Impossible… stačí si vybrat svůj jed, a pak si užít fenomenální výšky i hloubky hlasu zpěváka Conora Masona. Další čtyři členové skupiny Conorovi statečně sekundují, a přestože se na pódiu kromě jejich hraní standardně neděje nic navíc, zábavy bylo přesto dost. Fanoušci crowdsurfovali, moshovali i jezdili na dveřích od Toi Toi. A to vše za relativně klidného setlistu, jelikož kapela má oproti jiným rockovým skupinám velký podíl pomalejších písní. Jak ale řekl jeden z diváků pod pódiem: „Mě to ani nepřekvapuje, že lidi i na tohle moshují. Já už tady zažil mosh pit i na AZ kvízu.“ Nothing But Thieves ukradli davu srdce a nejspíš ho nevrátí ani po vydání dalšího alba, které má vyjít 25. září.
Nebyli headlineři, přesto američtí divočáci předvedli jeden ze svých nejlepších koncertů u nás. Papa Roach přivezli skvělou show, a to jak v jejich osobním výkonu, tak i jako doprovodnou ohňovou show. Koncert odstartovali našlapanou písní Even If It Kills Me, s níž začínají během aktuálního turné všechny shows, a od té doby se až do konce nezastavili. Jejich magnetické přitažlivosti samozřejmě oprávněně napomáhá i fakt, že členové kapely jsou naživo velmi příjemní lidé, což z nich září i na pódiu.
Zpěvák Jacoby Shaddix se po svém koncertě objevil i na stage po boku Limp Bizkit, a ač nezazpíval, zvedl svým šarmem mrznoucím fanouškům náladu. Zvlášť po tom prodlužovaném utrpení, co předváděli samotní headlineři Limp Bizkit…
Timothy Evan Thomas alias TX2, to je velká síla v malém muži. Začínal jako sólista, časem se k němu přidali kytarista, baskytaristka a bubeník. Teď je z nich emo rocková kapela, která ukazuje, že ty černé oční linky a sukně u mužů nebyly jen fáze (a chvála za to). Trochu podobně jako např. Palaye Royale i oni přidávají k hudbě módu a mají vlastní rozpoznatelný styl. TX2 během koncertu přiznal, že „celé roky hráli pro prázdné sály“. A je jedině zasloužené, že teď už je tomu jinak, protože síly i talentu má skupina dost i na daleko větší koncerty.
Milé překvapení mě čekalo na stage Petra Svobody hned první den. Ocitla jsem se tam spíš omylem, ale americká nu-metalová kapela Nevertel mě hned zaujala. I přes bahno před stage se na ně sešel velký dav, který si pohodovou hudbu s velmi čistým zvukem dosyta užil. Z posledního alba Start Again (2025) zahráli Nevertel písně jako Criminal, nezapomněli ale ani na starší tvorbu. I když jsem je neznala, okamžitě jsem z nich měla pocit „domáckosti“ – jako kdybych byla pravidelnou návštěvnicí jejich koncertů. Snad se brzy dočkáme samostatného koncertu v Česku!
Text: Natálie Štrbáková, foto: Jan Urbánek, Linda Míková
Témata: Rock for People, Electric Callboy, Nothing But Thieves, Papa Roach, TX2, Nevertel
