ROZHOVOR | Don Broco: Hledáme hranici toho, co už je moc. Spolupráce s Nickelback proběhla neuvěřitelně hladce

Na úvod musím říct, že jsem strávila spoustu času čtením komentářů pod vaším videem k singlu Nightmare Tripping, v němž vám hostují Nickelback. Četl jsi je taky?
Určitě. Když skladba vyšla, četl jsem komentáře s velkým zájmem. Říkal jsem si, jak na to asi budou lidé reagovat.

Jeden z mých nejoblíbenějších je: „Look at this Brocograph.“ 
To je skvělé. To je opravdu geniální!

LIVE: Sleeping With Sirens a Don Broco nenechali fanoušky ani na chvíli vydechnout

Takže reakce fanoušků na tuhle nečekanou spolupráci vás potěšily?
Rozhodně. Drtivá většina reakcí byla velmi pozitivní. Samozřejmě jsme byli připravení na to, že se najdou fanoušci Nickelback, kterým tvrdší hudba nesedne. Objevilo se pár komentářů typu: „Co to sakra je?“ Ale většina lidí psala, že je to skvělé.
Nickelback mají navíc sami silné metalové kořeny. Když začínali, byli mnohem tvrdší kapelou a vyrůstali na metalu. Myslím, že i jejich fanoušci jsou vůči tvrdší hudbě hodně otevření. I když to není úplně jejich šálek kávy, jsou ochotní tomu dát šanci. Jsme opravdu spokojení s tím, jak celá ta spolupráce na singlu dopadla.

Proč konkrétně podle tebe tahle kombinace tak dobře funguje?
Obě kapely mají velmi charakteristický zvuk. Chad má naprosto jedinečný hlas a když ho spojíš s Ryanovými harmoniemi, okamžitě pochopíš, proč Nickelback znějí právě takhle. My máme zase svůj vlastní výrazný zvuk. Když spojíš dvě kapely, které mají tak silnou identitu, může z toho vzniknout něco opravdu výjimečného.

Čí to vlastně byl nápad?
Robův. Stoprocentně Robův. Vůbec jsme si nemysleli, že by se něco takového mohlo stát. Když jsme skladbu dokončili, byla už sama o sobě dost šílená. Bylo v ní spoustu různých nápadů a stylů. Nechtěli jsme ji zkracovat ani dělat tradičnější. Chtěli jsme, aby to byla divoká hudební cesta. A právě proto jsme přemýšleli, jak ji udělat ještě bláznivější. Rob tehdy ve studiu prohodil: „Dokážete si představit, kdyby na tom byli Nickelback?“ Zasmáli jsme se a řekli si, že by to bylo šílené.

LIVE: Rock for People, den čtvrtý. Sázka na prsa Halsey nevyšla, mistři kontrastů Don Broco servírovali z nové desky a příště dorazí blink-182

To vlastně sedí k vašemu stylu.
A pak se to opravdu stalo. Napsali jsme jim a všechno proběhlo úplně hladce. Jsou to skvělí lidé, stejně jako jejich management. Nebylo kolem toho žádné přemlouvání. Prostě řekli: „Jasně. Co potřebujete? A kdy to potřebujete?“ Bylo to neuvěřitelně jednoduché.

A co spolupráce se Samem Carterem z Architects? Ta už sice není hudebně tak překvapivá, ale je neméně působivá.
To určitě ne. Pohybujeme se na stejné scéně. Byla to také skvělá zkušenost. Předtím jsme se ale vlastně moc neznali.

Přitom jsem myslela, že jste velcí fanoušci Architects.
To jsme. Architects posloucháme už dlouho a na stejné scéně fungujeme spoustu let. Jen jsme spolu nikdy nejeli turné. Většinou jsme se jen potkávali na festivalech, pozdravili se a šli dál.
Když jsme dokončili skladbu True Believers, bylo nám jasné, že potřebujeme hosta. A Sam byl naší jedinou volbou. Rob okamžitě řekl, že by tam byl skvělý. Zeptali jsme se ho a on bez váhání souhlasil. Měli jsme obrovské štěstí, protože podobné věci většinou nebývají tak jednoduché.

Prostě to kliklo.
Přesně tak. Měli jsme štěstí.

Moc se mi líbí videoklip, který jste k True Believers natočili. Hlavně scéna, kde se Sam snaží utopit Roba. Nemá z toho váš zpěvák nějaké trvalé následky?
Naštěstí ne. Myslím, že Sam byl hlavně rád, že topí Roba, a ne naopak!

Tak to na mě působilo. Vypadalo to, že si to opravdu užívá.
Ta scéna vznikla na poslední chvíli. Vymyslel ji náš dvorní tvůrce Tom Pullen. Navrhl, že bychom mohli udělat výslech, při kterém budou Robovi opakovaně ponořovat hlavu pod vodu. Řekli jsme si, že to bude skvělý nápad. Tom pak koupil obrovské akvárium, naplnil ho vodou a šlo se natáčet.

Nová deska Don Broco s názvem Nightmare Tripping působí mnohem tvrději a možná i bláznivěji než vaše předchozí tvorba. Byl to záměr?
Jednoznačně. Poslední čtyři roky jsme koncertovali s albem Amazing Things a právě ty nejtvrdší skladby fungovaly naživo nejlépe.
Naše hudební kořeny jsou stejně zapuštěny v tvrdé hudbě. Když jsme byli mladší, poslouchali jsme ty nejtvrdší věci. Později jsme začali experimentovat a na deskách jsme míchali pop, rock, metal i další styly. Tentokrát jsme si ale řekli, že chceme vytvořit album, které bude držet pohromadě. Žádné velké skoky mezi popem, taneční hudbou a metalem. Chtěli jsme vytvořit co nejtvrdší verzi Don Broco. Když vznikla první skladba Cellophane, věděli jsme, že jsme našli správný směr. A už jsme v něm pokračovali.

Pražským SaSaZu zatřásla rocková nálož, dorazili Don Broco, Sleeping With Sirens a Ocean Grove

Byl někdy ve studiu moment, kdy jste si řekli: „Tohle už je moc“?
Ne. Právě naopak. My pořád hledáme hranici toho, co už je moc. Přesně to nás baví. Myslím, že by pro nás bylo hodně těžké dojít do bodu, kdy bychom si řekli, že jsme to přehnali.

Působí to, jako byste neustále posouvali hranice.
To je přesně náš cíl. Jsem rád, že je to z naší hudby cítit.

Na nové desce zpracováváte témata extremismu nebo manipulace, to se týká si i již zmíněné písně True Believers. Můžeš o tom říct něco víc?
Jsou to věci, které nám nejsou lhostejné. Rob cítí, že když má kapela nějakou platformu, měla by ji využít k tomu, aby podobná témata otevírala. True Believers psal Bobby v době nepokojů v Southportu ve Velké Británii v roce 2024. Jenže témata, která za těmi událostmi stojí, jsou pořád aktuální. Nejen u nás doma, ale po celém světě. Často máš pocit, že nemůžeš změnit věci, které se dějí na druhém konci světa. Ale jedna věc se dělat dá – mluvit o nich. A právě rozhovor je často první krok ke změně. Proto jsou skladby jako True Believers pro celé album tak důležité.

Právě to se mi na Don Broco líbí. Máte pocit, že jste vzali ty nejšílenější hudební ingredience a namíchali z nich koktejly. A z těch koktejlů jste umíchali další koktejly…
To se mi líbí! Tu hlášku o koktejlech z koktejlů si asi půjčím.

Přitom texty zůstávají hluboké a řeší aktuální témata. A mám pocit, že jste vlastně předvídatelní tím, že jste nepředvídatelní. Když člověk slyší Don Broco, okamžitě ví, že je to Don Broco. Jak se vám to podařilo?
Myslím, že je to přesně o tom, o čem jsme mluvili před chvílí. Nejvíc nás baví dělat věci, které nedělá nikdo jiný. To budeme hledat pořád. A ve chvíli, kdy bychom začali být předvídatelní, bychom se jako kapela začali nudit. A pak už by nás to nebavilo dělat.

Co vás čeká po festivalovém létě?
Pořád píšeme a nahráváme nové věci. Mezi festivaly budeme celé léto zavření ve studiu. Na podzim nás čeká turné po Velké Británii a v listopadu vyrážíme do Spojených států s Beartooth. Na to se opravdu těšíme.

Text: Šárka Blahoňovská, foto: Jan Urbánek 
Témata: Don Broco, Rock for People, Simon Delaney, Nickelback, Sam Carter, Architects, Nightmare Tripping, True Believers