RECENZE: Nickelback se s Get Rollin' k velkým experimentům nerozjeli

Nickelback

Get Rollin'

Skladby:
San Quentin, Skinny Little Missy, Those Days, High Time, Vegas Bomb, Tidal Wave, Does Heaven Even Know You're Missing?, Steel Still Rusts, Horizon, Standing In The Dark, Just One More

11 skladeb / 41:08 min

Vydavatel: Nickelback II Productions

Protože - a to si přiznejme, ať už jsme v táboře jejich příznivců či odpůrců - kvarteto je na svých deskách čím dál tím víc předvídatelnější. A to i přesto, že se po vydání své první bestofky v roce 2013 Nickelback částečně osamostatnili a mohli tak vystoupit z kolejí, které jim většinu kariéry nalinkovalo nechvalně proslulé vydavatelství Roadrunner. Oni ale přesto k větším experimentům nikdy nepřistoupili a přestože se alespoň pokusili o krok stranou, když pro No Fixed Adress z roku 2014 nahráli duet Got Me Runnin' Round s rapperem Flo Ridou, zpětná vazba od jejich fanoušků pravděpodobně nebyla natolik výrazná, že by v podobných úkrocích chtěli pokračovat. A tak jsme nyní v situaci, kdy poměrně přesně dokážeme odhadnout, jak nové album zní, aniž bychom jej vůbec slyšeli.

Rostou! TOP 10 písní o houbách a houbičkách. Tool, Nickelback, George Harrison a další houbaři

Jak jsme si řekli na začátku, Nickelback na něj nespěchali, což bylo dáno jednak světovým děním kolem nás, ovšem v jejich případě to bylo především proto, že na ně nikdo netlačil a oni tak mohli jen čas od času vypouštět do éteru nesmysly typu: "Chceme nahrát album plné coverů skladeb od Slayer." Pokud ale jejich tvorbu sledujete dlouhodobě, musí vám být jasné, co na nové desce nesmí chybět a kvalifikovaný odhad výsledku tedy můžeme udělat společně. Pojďme tedy napsat příběh o tom, jak asi vznikalo desáté album. Je to příběh smyšlený, nicméně vznikal ještě před tím, než deska vyšla.

Bod 1: Z desky vypustíme před vydáním v krátkém sledu za sebou hned dva singly - první z nich bude tvrdý hard-rock s - na naše poměry - zvlášť hrubými riffy. To aby si i lidi, kteří nás znají jen z rádií řekli: „Ty jo, jsou zpátky a tentokrát přitvrdili.“ "A kluci, pamatujte si," říká ve zkušebně frontman Chad Kroeger: "Klasická písňová struktura s jasně čitelným refrénem ale zůstává i tady, nejsme přece žádní podělaní Biffy Clyro, jasné?" "Biffy kdo?" odpovídá mu na to kytarista Ryan Peake, který jejich hudbu v životě neslyšel. "Jůů, ti ale přitvrdili," píšou po vydání fanoušci na jejich sociální sítě. "Že bychom tentokrát dostali lepší desku než obvykle?" píšou ti, co je sice nesnáší, ale nikdy si nezapomenou škodolibě pustit jejich nejnovější videoklip.

Bod 2: Ten druhý singl před vydáním desky musí být nějaká ta sladkobolná limonáda pro rádia, jasné? Stopáž maximálně 3:40, žádné velké experimenty, stát to musí na opatrném vybrnkávání jednoduchých akordů, ideálně na akustických kytarách, protože ty mají v rádiích rádi, víme? Však to znáte, udělali jsme to tak už milionkrát předtím, takže pojďme nahrát další derivát Photograph z našeho komerčně nejúspěšnějšího alba All The Right Reasons. Od roku 2005 dobře víme, jak na to, co na tom, že to lidem splývá. Máme za sebou Gotta Be Somebody, When We Stand Together, What You Waiting For? a taky Song On Fire, takže to zvládneme znovu. "Jaké téma v textu zvolíme tentokrát? Lásku, pospolitost nebo nostalgii?" ptá se frontman. "Co třeba to poslední, to teď po pandemii dobře funguje a každá druhá kapela nějakou takovou písničku má," odpovídá mu na to jeho brácha, bubeník Mike a dodává, že se nesmí zapomenout vložit na album i nějaké ty pravé americké hodnoty. Singl jde do světa a teď už každý druhý obyvatel severní Ameriky a Kanady ví, že kapela je zpátky. V rádiích to tam totiž hraje nonstop.

Bod 3 - To ostatní. Zbývajících písniček bude zhruba deset a budou se pohybovat přesně v rozpětí mezi těmi dvěma singly, a to jak tempem, kdy tady budou o fous rychlejší věci, většina středně rychlých a pak pár pomalejších, tak i v rámci žánru. Pár hard-rockovějších skladeb pro připomenutí, že kapela ještě úplně nevyměkla a k tomu zhruba tři pomalejší věci pro rádia - některé z nich mohou být i balady, k nimž by mohl vzniknout srdceryvný videoklip ve stylu velkých hitů Savin' Me nebo Far Away, jen prostě zase bude kvalitativně o třídu níž ve všech směrech.

"Zkus u toho myslet chvíli na Avril, brácho, ono to půjde," poradí hlavnímu textaři skupiny Mike Kroeger. "A pak ještě country! Nesmíme zapomenout na náš další pokus o pseudo-country! Texas je pořád ještě druhý nejlidnatější stát USA!" burácí zpěvák směrem k Ryanu Peakovi a ten si vše zaznamenává do deníčku.

Následně proběhne poměrně poklidná výměna názorů na téma, zda by kapela neměla zkusit nějaký ten experiment jako tehdy s Flo Ridou. Chvíli se o tom debatuje, pak se tomu všichni zasmějí, protože stejně ví, že fanoušci chtějí to, co vždycky a společně jdou na dalšího panáka. To aby oslavili, že rockoví příznivci dnes mnohem více nesnášejí Imagine Dragons než jejich pop-rockovou jízdu éterem a tak jsou klidu. Však ono to nějak dopadne.

A dopadlo. Když si totiž po tomhle všem desátou studiovku Get Rollin' doopravdy poprvé poslechnete, zjistíte, že ten příběh pravdě nebude zase tak vzdálený. Přesně nějak takto totiž jejich nová deska zní. Kdo je doteď nesnášel, bude je nesnášet dál, kdo je měl rád, pár poslechů jejich novému albu dá. Jejich kára z obalu desky tak jede sice dál, ale naše vzpomínání na jejich lepší časy ve studiu pokračuje.

Text: Jan Trávníček, foto: Nickelback
Témata: Nickelback, Get Rollin', recenze, album