LIVE: Symfonická noc Mekyho Žbirky odhalila kouzlo jeho písní v orchestrální podobě

Symphonic Night - Meky Žbirka
Praha, O2 universum
15. 12. 2024

S ideou nahrát a vydat některé své vybrané písně v orchestrální podobě přišel Meky Žbirka již před zhruba patnácti roky, a v letech 2010 a 2011 podnikl slovenské a české symfonické turné, které pak korunoval vydáním nahrávky nazvané Symphonic Album. Na něm se kromě interpreta podíleli tři další umělci – dirigent Adrian Kokoš, skladatel a sbormistr Martin Hybler a klavírista a jeden z největších talentů mladé generace slovenských skladatelů Vlado Šarišský. Tito tři muži se zasloužili o zaranžování a nazkoušení Mekyho skladeb pro symfonický orchestr, v případě tohoto alba šlo o téměř padesátičlenný Orchester mesta Bratislavy Cappella Istropolitana. Na album se dostalo dvanáct Žbirkových písní v jedinečné úpravě, a kromě zmíněných se na něm podílela i muzikantova čtyřčlenná kapela a také zpěvačka Martha ve známém songu Co bolí to přebolí.

Příběh československého hitu: Miro Žbirka – Co bolí to přebolí

Právě toto v Mekyho diskografii zcela jedinečné album se pak stalo základem i pro letošních několik symfonických koncertů, z nichž první se uskutečnily na podzim na Slovensku a ten předvánoční měla čest hostit pražská hala O2 universum. A nutno říct, že ačkoliv Meky Žbirka měl možnost slyšet symfonické provedení svých skladeb ještě za svého života, z těchto „posmrtných“ koncertů by měl zcela jistě radost. Kromě dirigenta Adriana Kokoše se na něm aktivně podílel Karlovarský symfonický orchestr, pro nějž aranžmá připravil jiný dirigent a skladatel Daniel Wunsch, na výsledném zvuku měl hlavní zásluhu Bertík Jan Rejnek, videoprojekce na velkoplošné obrazovce připravil umělcův syn David Žbirka, jinak mj. aktivní muzikant v britské kapele Sunbrella.

Aktuální projekt symfonické noci tak navázal na úspěšný počin z před mnoha let, ale s novými aranžmá, a také s novým setlistem, v němž byly zohledněny i tipy Mekyho příznivců, které posílali prostřednictvím sociálních sítí jeho manželce Katce Žbirkové.

Koncert otevřela píseň Mesto spí z přelomového alba Nemoderný chalan (1984), která zazněla v doprovodu videodotáčky se Žbirkovým zpěvem. Smyčce a dechové nástroje dokonale umocnily melancholickou náladu, dokreslenou zrychlenými záběry noční Bratislavy z původního klipu. Večer pak pokračoval orchestrální suitou Melodicon představující sled úseků z vybraných muzikantových hitů, která je původně součástí symfonického alba z roku 2011, a dalšími instrumentálními verzemi písní jako Morning Sun, Evening Star z alba Miro (2015), Len s ňou z alba Zlomky poznania (1988), Miliónkrát (Modrý album, 2001) nebo Múr našich lások z desky Roky a dni (1983). Při skladbě Zažni (1976), která pochází ještě z dob Mekyho účinkování ve skupině Modus, se k symfonickému orchestru na pódiu připojili čeští hudebníci z Mekyho poslední kapely, Jan Ponocný na akustickou kytaru, Jan Horáček na bicí, Aleš Zenkl na baskytaru a klávesák Tomáš Jochmann.

Společně s kapelou pokračoval symfoňák o něco energičtěji se skladbami Co bolí to přebolí (Modrá deska, 2001), Fair Play (soundtrack ke stejnojmennému filmu z roku 2014) a ze tří částí složeného setu Ve slepých uličkách / Katka / Prvá, kdy orchestr doplinilo elektrické smyčcové trio Inflagranti. Zvlášť silné ovace přišly po odehrání skladby Ako boh pocházející z posmrtného Mekyho alba Posledné veci (2022). Pak přišla řada i na další hosty – toho prvního musel na minutku odskočit pohledat samotný dirigent, aby pak za velkých úsměvů přivedl na pódium violoncellistku Terezii Kovalovou – další úsměvný moment pak přišel hned v úvodu písničky Slovenská, kdy virtuozka začala hrát a s ní celý orchestr, ale díky tomu, že neměla zapnutý mikrofon, asi po minutě stopla celé těleso, a po kratičké omluvě se pokračovalo od začátku.

Příběh československého hitu: Miro a David Žbirkovi - Nejsi sám

Kromě Mekyho písničky si pak střihla společně s orchestrem dvě nádherné písně Beatles, a sice Eleanor Rigby a Blackbird, a něco podobného udělal o chvíli později další ze známých hostů, houslista Pavel Šporcl, který k songu Jesenná láska přidal dvojici písní od Beatles Yesterday a Hey Jude. A poté již přišel na řadu úchvatný finálový set v podání písní Atlantída, v Balade o polných vtákoch hostovala sopranistka Adriana Kučerová, kterou poté doprovodil celý dětský pěvecký sbor českého rozhlasu ve skladbě Vianočná (O prímerí). Strhující závěr pak patřil písni Mám rád, kterou spolu s dětským sborem vytleskával celý sál plný nadšených fanoušků.

Co ještě ovšem musím zmínit a nemohu opomenout, že k uměleckému zážitku z nadčasové Mekyho hudby přispěla i videoprojekce na velkoplošné obrazovce za jevištěm, o kterou se zasloužil hudebníkův syn David Žbirka. Během jednotlivých skladeb se na plátně střídaly záběry z Mekyho klipů, rodinné fotografie, zákulisí koncertů či nahrávání ve studiích, ale i úryvky z filmů Perinbaba 2, Neberte nám princeznu či Fair Play. Velmi zajímavé a povedené byly původní černobílé filmové záběry, které zachycují život rodičů Katky Žbirkové někdy ze třicátých let minulého století, které vhodně doplňovaly hudební výkony na pódiu.

Koncert Meky Žbirka - Symphonic Night zkrátka a jednoduše potvrdil, že hudba a písně Mira Žbirky mají stále velkou sílu. Mnoho z nich oplývá jedinečností, díky níž ovlivnily celé generace posluchačů a další nové nastupující generaci ukazují, že i starší pop-rocková hudba má své místo mezi moderními hudebními směry. Písně Mekyho Žbirky si prostě žijí svým vlastním životem i po jeho odchodu do muzikantského nebe. Zcela beze zbytku naplňují známé heslo, že hudba je univerzální jazyk, který překonává čas i smrt.

Text: Aleš Materna, foto: Bestsport / Jan Nožička
Témata: Miro Žbirka, Katka Žbirková, David Žbirka, Symphonic Night, O2 universum