Vydáno 23.05.2024 | autor: Lucie Všianská
Novinka Hit Me Hard And Soft od Billie Eilish v sobě skrývá melancholii a poskytuje fanouškům vhled do zpěvaččina osobního života. Propracované album plné emotivních písní navíc k dokonalosti dovedl producent a interpretčin bratr Finneas O’Connell.
RECENZE: Billie Eilish se fanouškům svěřuje v novém emotivním albu
Skladby:
Skinny, Lunch, Chihiro, Birds of a Feather, Wildlower, The Greatest, L'amour De Ma Vie, The Diner, Bittersuite, Blue
10 skladeb / 43:49 min
Vydavatel: Darkroom / Interscope
Oblíbená americká zpěvačka Billie Eilish, která vloni ještě více získala na popularitě díky písni What Was I Made For k filmu Barbie, po třech letech vydala nové album. I tentokrát na něm spolupracovala se svým starším bratrem Finneasem O’Connellem, který se postaral i o produkci celé desky.
Billie Eilish na Szigetu bavila i na halfplayback, hráli také Girl in Red, 070 Shake a Hannah Grae
Sourozencům se podařilo vytvořit další album, které je zajímavé od začátku do konce, a kde svůj styl dovádí k dokonalosti v mixu alternativního popu, elektroniky a dalších žánrů. Nahrávka je jako dělaná pro deštivé dny, kdy si chcete poslechnout muziku s hloubavými emocionálními texty.
V textech se objevují velmi osobní momenty a prožitky zpěvaččina života a nepůsobí díky tomu plytce. Písně navíc vyprávějí příběhy, se kterými se jistě spousta posluchačů ztotožní. Najdeme v nich motivy lásky ke špatnému člověku nebo začátek nového vztahu. Hojně diskutovaný je navíc zpěvaččin coming out, o kterém se rozvířila debata kvůli písni Lunch, v níž poměrně explicitně popisuje city k druhé ženě.
Eilish je známá svým charakteristickým melancholickým hlasovým projevem, který ale v několika písních opustí a opět dokáže, že i ve vyšších polohách je sebevědomá, a že když je to potřeba, umí myšlenku ještě umocnit silnými a plnými vokály jako například u písně Birds of a Feather.
V celé délce alba se hezky hraje s gradací, bez které by některé téměř pětiminutové písně byly nejspíš nuda. Správnou skladbou slok a dynamikou hudby ale vzniklo několik opravdu povedených celků, které udrží posluchače celých pět minut, a to i v době, kdy jsme zvyklí na tříminutové a kratší hudební rychlovky. Výborným příkladem skvěle vystavěného kousku je třeba The Greatest, která ke konci vyústí přímo v hudební a emoční ohňostroj, na který se vyplatí si počkat. Má totiž velmi blízko k titulní písni předchozího alba Happier Than Ever. Podobně je na tom i Chihiro, která ze zastřených vokálu postupně přechází do čistých a jasných.
RECENZE: Billie Eilish na novince Happier Than Ever ukazuje, že umí udělat vyzrálou desku
Píseň Blue je perfektním zakončením celé desky. Shrnuje a uzavírá vše, co se průběhu dozvíte a emočně prožijete. Je naléhavá a na rozdíl od ostatních již začíná v rychlejším tempu. I ona ale graduje a končí nádherným houslovým úsekem. Debata se však strhla hlavně nad jejím zakončením, kde se objevuje věta "But when can I hear the next one?" (Ale kdy si můžu poslechnout to/tu další?). Fanoušci přemýšlejí nad významem této zprávy a objevily se i teorie o dvojitém albu. Nic se však zatím nepotvrdilo.
Album skvěle funguje jako celek, Billie se do deseti písní povedlo zapracovat spoustu silných osobních pocitů, a navíc je spolu s Finneasem výborně hudebně ztvárnit. Ačkoliv žádná z písní významně stylově nevystupuje, deska rozhodně není nudná, a poslechnout si ji v celku je příjemný hudební zážitek. Některé písně jsou totiž navíc propojené plynulými přechody, které prožitku z poslechu ještě přidají na síle.
Album Billie Eilish naživo představí také v České republice. Do O2 areny dorazí už 1. června 2025.
Text: Lucie Všianská, foto: Wiliam Drumm (Universal Music)
Témata: Billie Eilish, Finneas, pop, alternative pop, recenze, Hit Me Hard And Soft
0,00
čtenáři
hlasuj