RECENZE: Childish Gambino na 3.15.20 bloudí v rozmanitosti

Childish Gambino

3.15.20

Skladby:
0.00, Algorhythm, Time (feat. Ariana Grande), 12.38 (feat. 21 Savage, INK, Kadhja Bonet), 19.10, 24.19, 32.22, 35.31, 39.28, 42.26, 47.48, 53.49

12 trax / 57 min

Vydavatel: Warner Music

Childish Gambino na sebe strhnul lavinu popularity hlavně svým hitem This is America, ve kterém v roce 2018 popisoval rasismus, násilí a kriminalitu jako často opomíjené problémy Spojených států. V tomtéž roce si střihnul, už pod svým občanským jménem Donald Glover, roli ve filmu z universa Star Wars o Hanu Sólovi. Znát ho ale můžete i ze seriálu Atlanta z rapového prostředí.

Novinka je v jeho diskografii již čtvrtým dlouhohrajícím přírůstkem. Už sám název 3.15.20 je poněkud zvláštní, avšak nehledejte za ním žádnou konspirační teorii. Odkazuje jednoduše k datu, kdy album vyšlo. Podobně zvláštně vypadá i playlist novinky. Podivná čísla jako 19.10, 12.38 nebo 24.19. Opět úplně jednoduché vysvětlení: Childish Gambino většinu skladeb nepojmenoval, pouze očísloval podle toho, v jakém čase zazní.

Po úvodním intru se třemi nulami (0.00) celé album energicky odpíchne song Algorhythm, který zní vyloženě popově a funguje jako výborný otvírák. Následuje první hostovačka. Ve skladbě Time mu vypomáhá Ariana Grande a posluchače vítají osmdesátkové synťáky a trochu experimentálnější aranže než u skladby předchozí.

Na udílení Grammy zazářili Childish Gambino, Kacey Musgraves i Lady Gaga

Experimentovat se rodák z Kalifornie celkově rozhodně nebojí. Stejně jako například The Weeknd využívá mnoho zvuků pro dokreslení atmosféry. Ani tentokrát jich není málo. Namátkou například jeden track zakončuje neustávajícím hlubokým dýcháním, které se zrychluje, jako by před něčím utíkal.

Najít mezí písněmi ty, které nepůsobí naléhavě, není jednoduché. Výjimkou je již dřívě vydaná Feels Like Summer, tedy na albu pod číselný kódem 42.26, ze které je cítit pohodové nedělní odpoledne. 

Deska jako celek nepůsobí příliš uceleným dojmem. Je to samozřejmě dáno i pestrostí skladeb.  Poslech 3.15.20 tak více než cokoliv jiného připomíná skládačku, nebo ještě lépe chůzi v bludišti, kde nevíte, co vás čeká za další odbočkou. Kombinace rapu, r'n'b, funky prvků a u některých skladeb až překvapivě futuristického zvuku funguje.  Po hudební a aranžerské stránce není 3.15.20 moc co vytknout, ba naopak. Každým dalším poslechem jí člověk přichází na chuť víc a víc.

Jenže po obsahové stránce už je to trochu horší. Bloudění v rozmanitosti se totiž mění v obsahový chaos. Tu interpret řeší vztah se svým otcem, tu si už sám v roli otce dá song, ve kterém si povídá s vlastním synem, a nakonec zpívá o hvězdách a lásce. Jakákoliv hlubší myšlenka nebo zformovaný názor, který by si album vyloženě zasloužilo, bohužel chybí.

Donald Glover se pustil do těžké práce. Nudit se u poslechu desky 3.15.20 nebude asi nikdo. Když se ale budete snažit hlouběji zaměřit na její sdělení, možná přijde zklamání. 

text: Tomáš Kocian

Témata: Childish Gambino, 3.15.20