RECENZE: Kurt a Sid – hra o poslední noci Kurta Cobaina, jehož ani pankáč Sid Vicious nezachránil, rozčeřila českou divadelní scénu

Dne 5. dubna 1994 otřásl výstřel z brokovnice světem rockové a populární hudby – Kurt Cobain, zpěvák a hlavní postava v té době nejznámější a největší rockové kapely na světě Nirvana, si ve svém domě v americkém městě Seattle vložil do úst zbraň a zmáčkl spoušť. Zařadil se tak mezi další tragicky zemřelé významné hudebníky spojené se Seattlem, a jeho smrt předznamenala postupný úpadek hnutí grunge, jenž v počátcích 90. let minulého století prožíval svoje vrcholné období a dominoval hudebním stylům na celém světě.

Kurt Cobain a Sid Vicious míří do Prahy, na půdě Malostranské besedy spolu povedou noční dialog

Napsat hru o fiktivním setkání dvou kultovních postav rockové historie a zasadit ji do noci, která skončila sebevraždou jedné z nich, to chce velkou dávku odvahy. Divák, který navštívil představení Kurt a Sid v podkrovním „divadle“ Malostranské besedy tak od příchodu může sledovat za stolem sedícího hlavního hrdinu, píšícího dopis na rozloučenou. Poté sahá po zbrani. V mizerném podkroví plném lahví od piva či vína je však Kurt, líbající hlaveň, náhle přerušen podivně vyhlížejícím mladíkem, kterého považuje za imitátora Sida Viciouse. Ten netuší, jak se v tomto pokoji vůbec ocitl a kdo ten muž s hlavní v ústech vlastně je. Od té chvíle se rozjíždí trochu paranoidní a trochu absurdní dialog mezi oběma muži, zpočátku plný vtipných hlášek a suchého britského humoru, a také špičkování obou protagonistů o tom, zda je zkaženější Británie, nebo Amerika, nabývající postupně stále více depresivní a ke zhoubnému konci mířící rozměr tragédie jednoho mladého populárního muzikanta, který byl nešťastný před tím, než se stal slavným, a nešťastným je i v době, kdy již je slavným několik let.  

Z mistrně vystavěných promluv obou hrdinů se dozvídáme spoustu detailů z osobního života miliony lidí oslavovaných rockových „celebrit“. Z úst Kurta Cobaina však zaznívají jen traumatické zážitky jeho dětství i dospělosti, jedinou výjimkou jsou jeho myšlenky na malou dceru Frances Bean, zatímco Sid se jej snaží z těchto depresivních stavů dostat svým břitkým, často až na hranu dovedeným britským humorem plným vulgarit a obscénností. Dialog obou postav, které se ve skutečném životě nikdy nepotkaly, vykresluje oba muže natolik plasticky a otevřeně, že je divák často až šokován odhaleními nitra obou punk rockových modelů a jejich skutečných životů, většinou tolik odlišných od představ běžných posluchačů či čtenářů bulvárních a mainstreamových tiskovin. Divák tak nemusí být dopředu ani nijak výrazně obeznámen s životními osudy obou mužů, z divadelní hry se dozví ty nejzásadnější momenty jejich krátké životní pouti (Kurt Cobain zemřel v sedmadvaceti a Sid Vicious v jednadvaceti) plné ponižování, šikany, násilností a drog. Vyslechne si však i množství detailů o obou i po desetiletích uctívaných kapelách a době, v níž obě zažívaly svých „deset minut slávy“.

Kurt Cobain z Nirvany: Génius proti své vůli

Pražská verze slavné britské divadelní hry (poprvé byla uvedena v roce 2009 v Trafalgar studios v Londýně) se odehrává na půdě budovy bývalé radnice v centru Malé Strany, od poloviny 19. století kulturního centra města a dnešní Malostranské besedy. Diváci tak jsou s oběma herci v těsném sepětí a děj scény probíhá občas dokonce i přímo mezi nimi. Oba mladí herci Tomáš Dalecký v roli Kurta Cobaina a Daniel Kadlec v roli Sida Viciouse působí věrohodně a vhodně se doplňují. Zatímco Dalecký působí jako trochu znuděný a na celý svět rozhněvaný depresivní maniak, což mu sedí mistrně, Kadlec skvěle ztvárňuje polohu výstředního drzého punkového spratka, který má vše tak trochu na háku a vtípky dokáže udělat i z vlastního znásilňování ve vězení či zavraždění své přítelkyně, které pod vlivem drog rozpáral nožem v hotelovém pokoji břicho. Pravda, místy je to až příliš černý humor, který místo úsměvů na tváři navodí spíše ono známé mrazení v zátylku, nicméně oba mladí herci jsou ve svých rolích dokonalí. Celá hra je pak zajímavě dokreslována občasnou hrou světel a blikajícími žárovkami v bytě, ale také zajímavými hudebními motivy syrové punk grungeové hudby.

Původní anglický text přeložil režisér Pavel Košatka, a ačkoliv se drží originálu a diváci se tak občas v některých pojmech mohou ztrácet, celá hra má díky režijnímu vedení a mistrným hereckým výkonům svižné tempo a spád, takže ani na chvíli nenudí. Nejkouzelnější momenty si pak schovává až do samotného závěru před život ukončujícím aktem, kdy oba protagonisté nahlížejí na svět a naši planetu jakoby z nadhledu dvou mladých polobohů, obdivujících krásu vesmíru a stavějící ji do kontrastu se zemí přeplněnou šesti miliardami lidí, šesti miliardami zkažených tvorů.

Sid Vicious ze Sex Pistols aneb ikona punku

Divadelní hra Kurt a Sid je zároveň fascinujícím, a zároveň děsivým vhledem do nitra dvou rozpolcených ikon a neřízených střel hudební historie, kteří, ač v průběhu svých životů jen stěží hledali své místo na světě, jej paradoxně našli po své smrti jako modly miliónů lidí skrze své non-konformní chování, ale také díky nadčasovým písním, přitahujícím rozdílné generace fanoušků dělící od sebe desítky let.

Text: Aleš Materna, foto: Valeria Semenová
Témata: Kurt Cobain, Nirvana, Sid Vicious, Sex Pistols, Tomáš Dalecký, Daniel Kadlec, Kurt a Sid, Malostranská beseda, Roy Smiles