RECENZE: Nirvana se připomíná reedicí In Utero, obsahuje přes padesát dosud neslyšených živých nahrávek

Nirvana

In Utero (30th Anniversary Edition 2023)

Skladby:
Serve The Servants, Scentless Apprentice, Heart-Shaped Box, Rape Me, Frances Farmer Will Have Her Revenge On Seattle, Dumb, Very Ape, Milk It, Pennyroyal Tea, Radio Friendly Unit Shifter, Tourette’s, All Apologies, Gallons Of Rubbing Alcohol Flow Through The Strip, Marigold, Sappy, Moist Vagina, I Hate Myself And Want To Die & Live In Los Angeles (Great Western Forum, 30. 12. 1993) & Live In Seattle (Seattle Center Arena, 7. 1. 1994) + bonusy

17 skladeb/ 61:15 + 24 skladeb/ 93:42 + 31 skladeb/111:26

Vydavatel: Polydor Records

Jeden výstřel, šok a konec. Nyní samozřejmě víme, že rodák z amerického Aberdeenu chtěl třetí desku Nirvany pojmenovat I Hate Myself And I Want To Die, tedy Nenávidím se a chci zemřít. Jenže podobné informace začátkem 90. let na české maloměsto s přibližně sedmi tisíci obyvateli nedoputovaly, v bezedné studnici informací zvané internet se tehdejší teenageři ještě netopili.

První myšlenka nemusí být ta nejlepší

Slogan hudebníka značně nadchnul. Měl tudíž potřebu žurnalistům i přátelům vyprávět, kterak se jím bude honosit následující album. O jiné variantě začal přemýšlet poté, co mu okolí vysvětlilo, že tohle opravdu není ideální varianta. Přes jiný nápad v podobě Sloka, refrén, sloka se dopracoval k finálnímu titulu In Utero, což objevil v jedné z básní Courtney Love.

NIRVANA: Démoni uvnitř Cobaina. Kde se vzali? A obstál by jako výtvarný umělec?

Tvorbu z období poslední studiové nahrávky ikonického tria ovlivnil Cobainův vztah se zpěvačkou skupiny Hole. Jak uvádí Charles R. Cross v publikaci Těžší než nebe: Životopis Kurta Cobaina, začali stejně přemýšlet, navzájem si radili a četli texty. Autor tvrdí, že Courtney naučila Kurta psát pečlivěji.

Jen ne další Nevermind

Do studia se trojice vydala se záměrem získat syrovější sound než na Nevermind, třeba jako Pixies na Surfer Rosa, jehož producentem byl Steve Albini. V únoru 1993 se všichni vydali do Pachyderm Studios v Cannon Falls v Minnesotě. Věřili, že zde nebudou vystaveni rušivým vlivům. To se vyplnilo. V porovnání s předchozím materiálem měli hotovo za poloviční dobu. „Venku byl sníh, nemohli jsme nikam jít. Jenom jsme pracovali,“ vzpomínal Krist Novoselic. Traduje se, že zpěvákovi stačilo k nahrání veškerých vokálů šest hodin. O co snadněji probíhala první část procesu, o to složitější byla finalizace alba. Vedení David Geffen Company nepotěšil zvuk, jako typičtí obchodníci měli obavy o přijetí mainstreamovými médii.

Časem se pochybnosti vkradly i do řad souboru. To celkem udivilo Albiniho. Později se k situaci vyjádřil takto: „Nebyl jsem u toho, když kapela jednala s nahrávací společností. Vím jen, že jsme udělali desku a všichni byli spokojeni. O pár týdnů později jsem se dozvěděl, že se musí celá předělat.“

Muzikanti zvažovali spolupráci s producentem Scottem Littem a remix některých tracků s Andym Wallacem, jenž míchal Nevermind. Albini pochopitelně nesouhlasil. Nakonec Litt přece jen „předělal“ songy vytipované jako singly, tedy Heart Shaped Box a All Apologies.

Zbytečný hluk

Debut Bleach (1989) jsem v době vydání nezaznamenal, celosvětový třesk Nevermind (1991) sice léta patří mezi nejoblíbenější položky mé sbírky, ale do centra zájmu se dostával postupně. V případě In Utero (1993) již panovala diametrálně odlišná situace. Můj interes nebyl ojedinělý. Album debutovalo na prvním místě amerického žebříčku Billboard 200. Navzdory faktu, že ho řetězce Walmart a Kmart odmítly prodávat. Nabídly různá zdůvodnění, ve skutečnosti zřejmě šlo o strach ze zadní strany obalu a název písně Rape Me.

Třetí zářez legendy ze Seattlu nebyl v době vydání pouze adorován. Nejpřísnější byl patrně Bob Waliszewski. Výsledek zhodnotil jako hluk, který nemá žádnou hodnotu. V magazínu Q se naopak domnívali, že „pokud se Cobain bude vyvíjet takhle, budoucnost je zářivá jako maják“.

Tahle světelná signalizace však zhasla dříve, než si byl kdokoliv ochotný připustit. Vlastně hned první slova Serve The Servants naznačují určité opovrhování sebou samým i komerčním úspěchem, když frontman zpívá „pubertální úzkost se pěkně vyplatila, teď jsem znuděný a starý“. Jako volání o pomoc lze ve Very Ape vnímat slova („pokud budete někdy něco potřebovat, neváhejte se nejdřív zeptat někoho jiného“). Optimismem neoplývá ani Pennyroyal Tea („jsem tak unavený, že nemůžu spát“). Vyloženě sebevražedné sklony se dají dle mnohých vystopovat i v Milk It, kde tlumeným hlasem zazní „jsem svůj vlastní parazit“. Je možno pouze spekulovat, zda při zařazení All Apologies na závěr kolekce už Kurt tušil, že žádná další nepřijde („všechno je moje chyba, vezmu všechnu vinu na sebe“)…

Živelnost nadřazena preciznosti

Zabývat se problémy jedné - byť naprosto zásadní - součástky „firmy“, nezapadalo do plánů. Nová deska znamenala jediné - nutnost vyrazit na turné, jelikož šňůra znamená více peněz. Takhle jednoduché to v byznysu je. Dne 11. března 1994 měl band zahrát v Praze, bohužel se tak nestalo. O necelý měsíc později (5. dubna 1994) padla i varianta, že se fanoušci dočkají v náhradním termínu, poněvadž Kurt Cobain spáchal sebevraždu.

NIRVANA | Krist Novoselic interview: Kurt se stal až příliš zbožštěnou modlou

Byl považován za „hlas generace“. Seznámit se s ním nyní mohou i ti, kteří v 90. letech nebyli na světě, případně měli na pískovišti úplně jiné starosti, než sledovat vlnu zvanou grunge. Nahrávka postrádá uhlazenost a líbivost Nevermind, zato je autentičtější a lépe odráží poměry, ze kterých vzešla nejen Nirvana, ale celé „flanelové“ hnutí.

Když Nirvana, tak live

Nejluxusnější výroční edice kromě remasterovaného CD (s bonusy) obsahuje rovněž dva koncertní záznamy. Den před Silvestrem 1993 v Los Angeles kapela obsadila Great Western Forum, kde v té době vládl v dresu místních Kings zejména Wayne Gretzky, pravděpodobně nejlepší hokejista všech dob. Vztah Cobaina ke sportu byl vlažný, takže po odehrání Drain You pobaveně glosoval svou přítomnost ve sportovní aréně. Zvukově je show ošetřena velmi dobře. Potlačení publika nevadí. Hysterický řev fanynek se dá oželet, to podstatné má zasloužený prostor.

Třesk jménem Nevermind aneb Jak Nirvana "vynalezla" grunge

Zhruba týden poté se Nirvana představila na domovské scéně. V Seattlu odehrála dva koncerty, box zahrnuje ten z prvního večera. Též platí, že nadšený ryk davu není středobodem zájmu. Komunikace s publikem je strohá, za sestavu poháněnou bubeníkem Davem Grohlem mluví hudba. I po letech má co říct. Svéráznější podání některých kytarových partů patřilo ke koloritu. Skladby mají drajv, nedostatek nadšení a elánu není znatelný. Zdá se, že nechybí ani energie životní… Na závěr je zařazeno šest bonusů z různých lokací (Řím, New York, Springfield).

Každý hudební nadšenec si odškrtává splněné sny v podobě vystoupení svých oblíbenců. Asi všichni mají i záznam v kolonce „nesplnitelná přání“. Vrchní příčky mého žebříčku v tomto směru konstantně okupují Ramones, Led Zeppelin a právě Nirvana. Aktuální vydání In Utero potvrzuje, že na čelo této pomyslné hitparády patří.

Text: Tomáš Rumler, foto: archiv iREPORTu
Témata: Nirvana, Kurt Cobain, Krist Novoselic, Dave Grohl, In Utero