NIRVANA: Démoni uvnitř Cobaina. Kde se vzali? A obstál by jako výtvarný umělec?

Vydáno 04.04.2020 | autor: redakce

Písně Kurta Cobaina jsou stejně agresivní jako něžné. Jejich naléhavost každopádně přehlušila další talenty, které se v něm praly, zejména ten výtvarný. Cobaina už od útlého dětství fascinovala dekadentní ikonografie i vizualita lékařského prostředí. Doktoři totiž dokázali do lidí skutečně vidět. Model průhledné ženy se nakonec objevil také na přebalu alba In Utero, jímž Cobain uzavřel svou kariéru. Jak vypadá jeho výtvarná pozůstalost?

NIRVANA: Démoni uvnitř Cobaina. Kde se vzali? A obstál by jako výtvarný umělec? NIRVANA: Démoni uvnitř Cobaina. Kde se vzali? A obstál by jako výtvarný umělec?

"Nazvat ho opravdovým a jedinečným zjevem hudební scény první poloviny 90. let znamená jeho význam podcenit," tvrdí autor biografie Heavier Than Heaven, spisovatel a hudební publicista Charles R. Cross. S Kurtem Cobainem (1967 – 1994) se setkal hned několikrát a proto disponuje kvantem informací z první ruky.

NIRVANA: 20 kroků k nesmrtelnosti (I. část)

„Když si odmyslíme jeho hudební a výtvarný talent vůbec, vyjeví se nám v ostrém světle jeho osobnost. Její odlidštěnost a cizota neustále bojovala s dětskou duší kdesi hluboko uvnitř. To vytvářelo obraz, který mnohé, kdo se s Kurtem setkali, přitahoval i děsil zároveň,“ říká Cross.  

Novinář si zároveň uvědomuje, že rozklíčovat umělcovu osobnost, je prakticky nemožné: „Cobain slouží jako čítankový příklad člověka, kterého čím více poznáváme, tím je pro nás tajemnější.“


Moje milovaná nemoc

Když Cobain opakovaně prohlašoval, že album Nevermind byl jen obyčejný pokus, jak vykrást jeho oblíbené Pixies, byl to spíš záchvat falešné skromnosti. Vlastně nic, co by mělo při pokusu o postihnuti fenoménu jménem Nirvana nějakou zásadnější faktografickou hodnotu. 

NIRVANA: 20 kroků k nesmrtelnosti (II. část)

Nirvana mohla být nakrásně ovlivněna celou paletou rockových kapel, které Cobain poslouchal či obdivoval jako teenager, jenže to, co vytvořil, bylo podstatně větší než jednotlivé komponenty. Po Cobainově smrti se objevily stovky psychoanalýz jeho osobnosti, žádný psychiatr si ale nevěděl rady s jeho rozpolcením - na jedné straně si přál zemřít, na druhé se smrti strašně bál.

Nikdy nedostal pokutu za překročení povolené rychlosti a vůz značky Volvo si koupil na základě doporučení, že se jedná o nejbezpečnější auto na světě. Přitom bral heroin po takových dávkách, že předávkování se pro něj v posledních dvou letech před smrtí stalo něčím naprosto samozřejmým. 

Extrémní síly a vlivy, které postupně utvářely Cobainovu psýché, z něj učinily pacienta, který by mohl k vědecké práci inspirovat celé univerzitní kolokvium zasloužilých vědátorů. Courtney Love tvrdí, že internisté jedné kalifornské nemocnice ještě dlouhá léta po jeho smrti debatovali o Cobainových nediagnostikovaných žaludečních potížích, které ho bytostně ničily, a žádný lékař mu od nich nedokázal pomoci.

V četných denících, které si psal a ilustroval, své potíže ironicky nazýval Cobainovou chorobou: „Seru na hity, do historie vejdu touhle nemocí.“ V jeho žurnálech se počet kreseb a textů o endoskopech, optických přístrojích k vyšetřování tělních dutin, vyrovná těm o kytarách. Poté, co jako dítě prodělal náročné lékařské procedury, endoskop pro něj vypadal stejně nestvůrné jako zahradní hadice. Nejspíš se jím nechal tak často inspirovat právě proto, že ho nenáviděl k smrti.

Vidím do tebe

Představa, že lze zírat dovnitř člověka, rozehrála v Cobainově morbidně poetické duši další uměleckou strunu. Naprosto ho okouzli takzvaní visible man a visible woman, tedy plastové 3D modely mužského a ženského těla, jež studenti anatomie od 50. let minulého století používali k názorné výuce vnitřních orgánů. V jeho sbírkách se průsvitných panáků našlo mnoho. 

Kurt Cobain by slavil 50 let. "Každý užívá svou vlastní formu heroinu," tvrdil lídr Nirvany

Kdo Cobaina navštívil kolem roku 1988, musel si jich všimnout. Tedy hned, jak se srovnat s direktem od zápachu několika krys a králíků, které choval. Zatímco jiní teenageři stavěli modely autíček nebo lodí, Kurt skládal lidské kostry a orgány.

Přímý účastník, který pomáhal katalogizovat hudebníkovu pozůstalost, uvádí: „Myslím si, že hlavně jeho osobité kresby a malby jednou dojdou zaslouženého ocenění. Mezi všemi těmi obrazy, skicami, krabicemi, deskami a páskami jsme našli skoro třicet takových modelů.“ Nutno dodat, že všechny byly v perfektním stavu. 

Cobain se přitom často stěhoval a do podzimu 1991 byl prakticky bezdomovec. Fakt, že v jeho chaotickém životě zůstaly figuríny nepoškozeny, dokládá skutečnost, jak jimi byl posedlý a jak důležitou múzou pro něj byly. Ostatně, jeden z modelů netrůní nikde jinde než na obalu alba In Utero. 

Když si Cobain jeden takový artefakt, dokonce v životní velikosti, vzal na turné v letech 1993 až 1994, ctitelé Freuda se tetelili blahem. Téměř v každém městě nezapomněl navštívit tamní krám s medikálními modely, za něž utrácel stovky tisíc dolarů. A bylo tu ještě něco děsivějšího. 

Vykradač hrobů

Jeho apartmá v seattleské Olympii působilo jako obludárium. Ještě než dal dohromady Nirvanu, sousedé si všimli zvláštních náboženských ikon, které visely všude na zdech - hlavně starobylé kříže a loutky a sochy Panny Marie, které „umělecky dotvářel“ a znesvěcoval, když jim domalovával proudy rudých slz. To všechno sousedy děsilo, aniž málokdo z nich tušil, že drtivá většina jeho sbírky byla zcizena ze hřbitova, který ležel kousek od jeho domova v Aberdeenu.

Madona ronící krvavé slzy se stala dalším středobodem jeho uměleckého pnutí. Maloval je tak často, jakoby se snažil dosáhnout jisté dokonalosti. Ten motiv se v některých případech stal i objektem plakátů na první koncerty Nirvany. A co víc - původní Cobainův záměr s přebalem alba Nevermind počítal s fotografií ženy rodící pod vodou. Zbytku kapely i managementu bylo jasné, že nic takového nemůže projít, a jakmile si to uvědomil i sám Cobain, navrhl obal, která dnes zná celý svět.

S tím souvisí i další zajímavý rys Cobainovy osobnosti. Byl to umělec, jehož vize byly často esteticky neúnosné. Jako umělec neustále narážel na cenzorské nůžky, jimiž musela nahrávací společnost brousit jeho morbidní představy.

Často ustoupil, až když si uvědomil, že by jeho vize mohly mít negativní dopad na prodeje. V mnoha rozhovorech se na toto téma otevřel, jako by se za své postoje chtěl snad omlouvat.

NIRVANA | Krist Novoselic interview: Kurt se stal až příliš zbožštěnou modlou

V době, kdy se muzikanti zdráhali jakýchkoli politických postojů, aby si nepopudili část svých fanoušků, Cobain je vyhledával. Nirvana hrála na beneficích pro různé organizace, ať už bojovaly za lidská nebo zvířecí práva, za práva homosexuálů nebo se věnovaly obětem znásilnění. Tyto aktivity čas od času přivály pár anonymních výhrůžek smrtí, což muselo Cobainovi, který o sebevraždě mluvil už jako malý chlapec, připadat jako obzvlášť podařený vtip.

Neméně zajímavým aspektem Cobainova podivínského života byla i jeho fatální láska ke zvířatům. Dlouho se nemohl vzpamatovat z toho, že kdysi omylem zašlápl milovanou krysu Kitty. Jeho domov připomínal miniaturní zoologickou zahradu, choval pět koček, čtyři krysy, dva králíky, papouška a především zbožňované želvy, o nichž mluvil jako o svých dětech. Když je zčistajasna kolem vydání alba Nevermind všechny prodal po padesáti dolarech za kus, jeho blízké okolí bylo v šoku. Nikdo to nechápal. 

Narkonec: střídání stráží

Jen ti nejbližší věděli, že to všechno je z velké části především důsledkem úžíván drog, právě v té době si začal pěstovat závislost na heroinu. Jako začínající narkoman dokázal fungovat, skládal hudbu, koncertoval, a dokonce i dával interview. Jenže sílící závislost začala dramaticky měnit i celý obraz jeho osobnosti. Veselé a bezprostřední rysy jeho povahy téměř vymizely. Sám si tu změnu uvědomoval, cítil se ale bezbranný, aby to mohl jakkoli zastavit.

„Někdo, kdokoli, pomozte mi, proboha vás prosím,“ napsal v jednom úvodu svého domácího fanzinu v roce 1992. Snažil se závislosti zbavit, prodělal ne méně než pět rehabilitačních kúr, ale vše bylo marné. 

Všechny pokusy naprosto selhaly, a proto začátkem osudového roku 1994 viděl těžkou závislost jako jediný způsob vlastní existence. V době, kdy se Nirvana octla na samotném vrcholu popularity a vydobyla si respekt muzikantů i médií, přestal psát i své satirické fanziny a deníky. Realita definitivně a nejspíš i bolestivě vytěsnila fantazii. Její poslední kapitola se stala zároveň i poslední kapitolou jeho života.

Text původně vyšel v listopadu 2002 v tištěném vydání časopis Rock Report. Aktualizovanou verzi přinášíme při příležitosti nešťastného výročí úmrtí Kurta Cobaina, který zemřel vlastní rukou 5. dubna 1994. 

foto: DGC Records, Geffen Records, Universal Music

Témata: Kurt Cobain, Nirvana, Nevermind, In Utero

zavřít