RECENZE: Kvalitní texty, ale hudebně bez překvapení. Kabáti vsadili vše na svůj standard

Kabát

El Presidento

Skladby:
El Presidento, Rumcajs miloval Manku, Kazačok, Opilej klavír, Zatoulanej Japonec, Testosteron, Za ztracený námořníky, Tři sobi, Troll, Sladký tóny, Zátky, Nesmrtelná teta, Oni

13 skladeb / 41:02 min

Vydavatel: Pink Panther Agency

Pokud jste si po přečtení úvodu položili otázku, před jak dlouhou dobou vyšla poslední nahrávka Kabátů, tak vězte, že od alba Do Pekla/Do Nebe je to dlouhých sedm let. Kapela je momentálně na odloženém turné a slibuje, že na zastávkách zazní i nové skladby. 

Kabát rozbouřil České Budějovice, fanouškům byl opravdu blízko

Název alba El Presidento je zároveň také názvem úvodní písně. Ačkoliv se na první dobrou může zdát jako klasická macho hymna, když se do ní zaposloucháte, zjistíte, že onen Franta je jenom uctívaná póza muže, který je ,,presidento, protože vdechnul nejvíc vos", ale zároveň víte, že ,,brečí i u panenky makový". Po hudební stránce je to kabátovská klasika, kde nechybí snadno zapamatovatelná a chytlavá melodie v refrénu.

Kapely, které se na hudební scéně pohybují už nějaký ten pátek, mají nutkavou vlastnost vzpomínat na minulost. Na tom by nebylo nic nepřirozeného, ani nepochopitelného. Jde o klasický jev, který se objevuje u mnoha světových umělců. Bilancování je součástí života, ať se nám to líbí, nebo ne. Mnoho z nich však sklouzne k nekriticky emočně zabarveným vzpomínkám na to, jak kdysi bylo líp. Kabát v písni Rumcajs miloval Manku však bilancuje někde na hraně. Je tam cítit velká touha po tom ochutnat znovu mládí, případně dospívání a vše co k tomu patří. Název písně je zároveň i její refrén však zní jako variace na klasické ,,to byl svět ještě v pořádku". Těžko říci, jak to vlastně kapela myslela, nicméně jde o jednu z nejslabších písní na albu. Chybí ji jakýkoliv moment překvapení. Skladba sice od začátku do konce "šlape", ale po chvíli začne nudit.

Kabát se ve svých textech často inspiruje v české country a rád usazuje děj i své hrdiny někam do westernového prostoru. Jako v případě písně Oni. Práskání bičem, kočár s koňmi a k tomu zkušenostmi ošlehaný hlavní hrdina. V pozadí se ozývá cinkání akustické kytary a song se snaží o postupnou gradaci. Atmosféra Divokého západu sálá i ze skladby Zátky. Ta se ale po čase stane ohranou tancovačkou, a to i přesto, že kapela vykročí z klasického konzervativního rocku a uslyšíme i trubku.

Glosovat politické dění se sestavě daří v písní Tři Sobi. Píseň o ministrovi, který musel od válu a byl převelen do Finska, má jasnou paralelou v působení někdejšího ministra Adama Vojtěcha. Svižný a přímočarý rockový protestsong, který reaguje na nastalou situaci s nadhledem a humorem je něco, co se partě okolo Pepy Vojtka daří. Umí ale i přitvrdit. To když v písní Nesmrtelná teta ukazuje vztek všech, jejichž život není úplně takový, jaký si vysnili a bují v nich závist a žluč. Píseň je vlastně takovou parafrází na klasické heslo ,,Povaleči z kaváren, do polí a továren". Je v ní cítit větší agrese, naštvání a také eskalace celé situace. Ačkoliv hudebně nijak nevyčnívá, muzika koresponduje a podtrhuje text. 

Nová deska Kabátů bude bavit především skalní fanoušky. Nepřináší nic, co bychom v podání kapely už několikrát neslyšeli. Nedá se jí však v žádném případě upřít kvalitní textařské řemeslo, které opět obstarává Milan Špalek. Jen muzika se žádných zásadních změn, ani momentů překvapení nedočká. Kabáti vsadila vše na svůj standard a je jen na posluchačích, jak novinku přijmou. 

Text: Tomáš Kocian, foto: Kabát
Témata: Kabát, Josef Vojtek, El presidento, recenze