RECENZE: Metallice je žánrová škatulka „thrash metal“ těsná

Metallica

72 Seasons

Skladby:
72 Seasons, Shadows Follow, Screaming Suicide, Sleepwalk My Life Away, You Must Burn!, Lux Æterna, Crown Of Barbed Wire, Chasing Light, If Darkness Had A Son, Too Far Gone?, Room Of Mirrors, Inamorata

12 skladeb / 77:10 min

Vydavatel: Blackened Recordings

„72 Seasons symbolizuje prvních osmnáct let života, kdy se formuje naše osobnost,“ vysvětlil původ názvu zpěvák. Ačkoliv zázemí, v němž ústřední duo vyrůstalo, nemohlo být odlišnější, prolnuly se životní dráhy Jamese Hetfielda a Larse Ulricha ve společném zájmu o muziku. A k radosti miliónů fanoušků po celém světě od té doby pokračují na společné cestě, na níž zažili mnohé vzestupy i pády. Do studia zavítají v posledních letech sporadicky, ale důvody není těžké odhalit. Překonat vliv fantastických alb z 80. let je nemožné. Navázat na mimořádný komerční úspěch z úvodu 90. let rovněž není reálné.

RECENZE: Metallica v kině – nové album 72 Seasons na filmovém plátně zaujalo, ale nenadchlo

Čtveřice postupně zveřejnila několik singlů, jenže to bylo podobné, jako když knižní vydavatel na ukázku zpřístupní strany 130 až 140, potom 270 až 280 a nakonec 50 až 60. Povrchní představu si zájemce vytvoří, ale hodnotit je možné až kompletní dílo. Teprve tucet skladeb tvoří soudržný celek, který zvýrazní klady.

Zvukově 72 Seasons navazuje na svého předchůdce Hardwired... To Self-Destruct (2016). Do tvůrčího procesu se tentokrát výrazněji zapojili i Kirk Hammett a Robert Trujillo. První jmenovaný už v loňském roce překvapil neotřelými nápady na sólovém EP Portals. Širší kreativní pole neuškodilo. Naopak atmosféře uvnitř kolektivu vyloženě prospělo. „Myslím, že během natáčení téhle desky nebyl žádný moment, kdy by někdo zvýšil hlas nebo došlo k nějakým hádkám či konfliktům,“ dosvědčil bubeník magazínu Kerrang.

Titulní píseň zahájí dobrodružnou a náročnou výpravu. Svižný a energický song pohání riffová smršť, naléhavost podtrhne kytarové sólo. Razantní bicí jsou signifikantní pro neméně úderný track Shadows Follow, v němž Hetfield připouští: „Stále mě pronásledují mé stíny.“ Variabilní vokální výkon vyčnívá z nekompromisní pecky Screaming Suicide.

James Hetfield má za sebou další pokus vymanit se ze spárů alkoholu. Nejen kvůli tomu, ale i proto, že brzy do svého stojanu na mikrofon zasekne již šedesáté trsátko, je povzbudivé slyšet, jak silně jeho hlas zní. V textech se věnuje tradičním okruhům - deprese, temnota, pokušení, boj s vlastními démony. Nechybí ani téma z nejcitlivějších, tedy sebevražda. Přesto je spoluhráč Hammett přesvědčený o tom, kterak „James zpívá o naději“. Nejedná se ovšem o podbízivou reklamu na štěstí. Poselství spočívá v nutnosti uvědomit si, že „bez temnoty není světlo“, jak zazní ve skladbě Chasing Light.

Mohutné basové intro si dopřál Trujillo ve Sleepwalk My Life Away. Stejně jako následující You Must Burn! může být na koncertech uváděna po vzoru Sad But True, tedy: „Do You Want Heavy? Metallica Gives You Heavy!“ Z nejkratší položky Lux Æterna tryská mladistvá energie Kill 'Em All (1983). Obdobně vyznívá chytlavým refrénem se pyšnící Too Far Gone?, k vrcholným číslům patří i brutálně vygradovaná šleha Room Of Mirrors. Progresivní finále Inamorata demonstruje, že Metallica sleduje dění na scéně a úspěchy Mastodon nebo Baroness jí neunikly...

Jak to v životě (občas) bývá, sladší odměna čeká ty, kteří nedostanou všechno bez námahy. A Metallica svým příznivcům na novince nedá zadarmo nic. Což není narážka na obchodní schopnosti. Ani tentokrát nebyl brát zřetel na výtky ohledně nabobtnalé stopáže, jež se linou hodnoceními minimálně od Load (1996). Udržet pozornost až do konce je poměrně vysilující, posluchač je stále pod tlakem. Což je situace, kterou skupina dobře zná. 72 Seasons je nicméně důkazem, že nemusí spoléhat na tvůrce seriálu Stranger Things - v centru dění zůstává vlastním přičiněním.

Text: Tomáš Rumler, foto: archiv Metalliky
Témata: Metallica, 72 Seasons, recenze