RETRO 90s | Když Marilyn Manson překročil všechny hranice. Album Antichrist Superstar vzbudilo pohoršení

Rocková scéna porodila své nejnovější dekadenty. Pohleďte do očí příšeře. V intencích pradávného zrodu pseudonymu Alice Coopera si i ona vetkla v přízvisko ono ženskomužské sousloví, aby akcentovala kontrast mezi dobrem a zlem v každém z nás. On je Mansonem a v něm i ona, Marilyn. Apocalypse...Now!

RETRO: Když Marilyn Manson poprvé kázal v Praze

Floridská pětice těží hlavně z, velmi eufemisticky řečeno, neortodoxní image hlavního protagonisty. Až do jejího skonu se o ní bude mluvit především z tohoto úhlu a muzika (jestli kdy) přijde na řadu až potom. Hudební náplň alba je přitom více než zajímavá. Mísí se v ní hned několik poloh, od bowieovsky chladněpopové, přes reznorovsky industriální, až třeba po ambientně rockovou. Skladby se plazí jedna za druhou jako kovoví hroznýši, vše tone v pseudogotických mlhách, šumech a polohlasech, zrádné zátiší tu a tam pročísne riff tak mocný, až oči zamžikají.

Tvrdím však, že Marilyn Manson jsou z desky bez vizuálního vjemu poloviční. Až v souvislosti s démonicko nihilistickou prezentací naživo dostává jejich produkce ten pravý náboj, díky němuž jsou v současnosti na titulních stránkách těch nejrenomovanějších hudebních časopisů. Marilyn Manson v sobě ztělesňují všechen balast a zároveň i přitažlivost rocku druhé poloviny devadesátých let. Připravte se na jejich ostrý vzestup. Nelze jinak.

Text původně vyšel v časopisu Report č. 12/1996. Prolistujte si celé číslo.

Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.

Text: Jan Petričko, foto: Tomáš Martinek
Témata: Marilyn Manson, Brian Hugh Warner, Antichrist Superstar, industriální metal, retro