RETRO: Reportáž z koncertu The Cure poprvé v Čechách v roce 1996

The Cure
17. 11. 1996
Sportovní hala, Praha

Byla to nejspíš jenom náhoda, že se koncert The Cure uskutečnil zrovna sedmnáctého listopadu, ale vzhledem k tomu, že celá tvorba kapely je a vždycky byla prostoupena velkou dávkou symboliky a určitého kultovního mysticismu, nabízí se otázka, zda nešlo o jeden z dalších Robertových žertíků.

Narozeninový koncert The Cure z Hyde Parku míří do českých kin

Ať už to ale bylo tak, či jinak, neděle patřila černě oděným, rozcuchaným fanouškům, kteří bez problémů zaplnili Sportovní halu. Bylo zajímavé sledovat výraznou různorodost publika, které se skládalo jednak z lidí starších, kteří skupinu The Cure nejspíš objevili už v roce 1978, kdy začínala hrát a na druhé straně ze zástupců nejmladší generace, kteří se v roce 78 tak začínali učit chodit. Vzhledem k tomu, že The Cure vyrazili na turné Wild Moon Swings bez předkapely, dal se očekávat dlouhý, vyčerpávající koncert.

Ohlašované "tři hodiny krásných depresí" se nakonec vyvinuly v dvouapůlhodinový, velmi nedepresivní a veskrze pozitivní zážitek. Podle očekávání se začalo hrát asi ve třičtvrtě na devět, kdy už bylo publikum značně nadržené. Pro ty, kteří The Cure viděli poprvé byl nejspíš bombastický nástup, doprovázený mlhou a světelnou show v typických cureovských zeleno-modrých barvách, překvapením. Mnozí konstatovali, že Robert Smith vypadá pořád stejně, možná trochu baculatější, zatímco Simon Gallup, oblečen v krátké minisukni, jakoby se ztrácel před očima. Zbytek kapely tvořili kytarista Perry Bamonte, klávesista Roger O'Donnel a nejmladší člen The Cure - bubeník Jason Cooper.

Jak Robert Smith sliboval v rozhovorech, které tomuto turné předcházely, hlavní kostru koncertu tvořily skladby z nového alba, prokládané staršími hity, které si skupina schovávala hlavně na přídavky. Překvapením bylo, že The Cure porušili tradici a koncert nezačali svým klasickým Shake Dog Shake. Asi největší reakce publika se dostalo skladbám jako Killing An Arab, klasické Boys Don't Cry, nebo Let's Go To Bed. Na druhé straně chybělo věci jako Fascination Street nebo Friday I'm In Love.

Celkově koncert ani náhodou nezklamal, The Cure jsou prostě jistota. Robert zpíval výborně, opět přesvědčil o svých pěveckých kvalitách, když si hrál s melodiemi a jak je jeho dobrým zvykem různě je přetvářel, což občas mátlo zpívající publikum. Jeho kytarová sóla také zněla tak, jak měla, občas velmi záhadně, až šíleně, ale bylo vidět, že to Roberta baví. Celou dobu zaníceně tančil svým typickým způsobem a dokonce sestoupil z podia mezi davy. Několikrát se snažil komunikovat s publikem, ale po chvíli to vzdal větou "Je to zatraceně směšný, že si tu s váma chci povídat, když ve veší řeci jsem schopnej říct jenom pivo." Přesto ale komunikace s lidmi probíhala výborně a myslím, že nikdo neodcházel naštvaný. Ať už se někdo dvě a půl hodiny svíjel v krásných depresích, nebo ne, výsledek byl zaručeně pozitivní.

Text: Alena Prunerová, foto: Jiří Fait

Témata: The Cure, Česko, 1996, Sportovní hala, koncert, recenze