ROCK BLOG | Iva Hadj Moussa: Narušená mše a láska dítěte k AC/DC

Je jasná letní neděle. Na louce se právě scházejí představitelé tří různých církví, aby pokřtili novou ekumenickou kapli navrženou architektem Davidem Vávrou. Slavnostně odění hosté sedí mlčky v lavicích a vzduch je prosycen sváteční atmosférou. Je slyšet jen švitoření ptáků a šumění větru ve větvích stromů. A do toho se ozve dětský hlásek: „I’m on a Highway to Hell!”

RECENZE: AC/DC jako parodie sama sebe? V žádném případě! Power Up je comeback roku

Hosté se otočí za hlasem a spatří čtyřletého kluka. Chvíli rozpačitě hledí jeden na druhého – a pak se rozesmějí. Kdo by mohl někomu vyčítat, že má rád AC/DC, když AC/DC máme rádi prostě všichni?

Nedá se říct, kdy jsem se já osobně s tvorbou téhle kapely setkala poprvé. Ta muzika tu prostě je a není možné se s ní nesetkat, ať už posloucháte rap, depešáky nebo třeba jazz. A asi neexistuje nikdo, kdo by řekl, že „nemůže vystát” pecky jako Back in Black, Hells Bells nebo You Shook Me All Night Long.

Nedokážu ani vystopovat, jak se s legendárními Australany potkal můj syn, což muselo být ještě před onou slavnou mší. Nevzpomínám si, že bych mu písničky AC/DC někdy pouštěla, prostě se to k němu nějak dostalo a jako tříletý si náhle u stavění lega začal pobrukovat úvodní riff songu T.N.T.

Proto pro něj byl neuvěřitelný svátek, když v květnu 2016 tahle rocková legenda vystoupila v Letňanech, kde se sešlo kolem 60 000 lidí. Asi nikdy předtím a možná ani nikdy potom jsem svého, tehdy osmiletého, syna neviděla tak nadšeného a rozjařeného. Při závěrečných ohňostrojích se mu v očích zaleskly slzy a mně tím pádem samozřejmě taky. Let There Be Rock!

Text a foto: Iva Hadj Moussa
Témata: AC/DC, Highway to Hell, Back in Black, Iva Hadj Moussa