Carpet Cabinet interview: Snažíme se skladby do detailu prokomponovat, aby navenek nezněly zmateně

Vydáno 23.03.2018 | autor: Lucie Šimůnková

Brněnští Carpet Cabinet na konci loňského roku vydali své debutové album Be Good, Stay Strong, Live Long, na kterém hostuje spousta hvězdných jmen. Teď se chystají svůj hudební šatník spíše uhladit. Co bylo a bude, nám povykládali bubeník Matej Stefík, kytarista Matej Minďaš a saxofonista Petr Smékal.

Carpet Cabinet interview: Snažíme se skladby do detailu prokomponovat, aby navenek nezněly zmateně Carpet Cabinet interview: Snažíme se skladby do detailu prokomponovat, aby navenek nezněly zmateně

Začněme zlehka a stručně. Prosím, objasněte nám, kdo vlastně jste a jak dlouho spolu hrajete?
Matej M.: Jsme multižánrový band, který vznikl ve Skalici na Slovensku. Začali jsme tam s Matejem (bubeníkem) poprvé zkoušet hrát a objevovat hudbu. V roce 2011 jsme se kvůli škole přestěhovali do Brna a naše sestava se začala postupně obměňovat.
Matej Š.: Hráli jsme spolu v Brně asi rok. Pak jsme začali žánr měnit a s tím se vyměnili i muzikanti. Pro nás to byla velká priorita, věnovali jsme tomu spoustu času.
Matej M.: Od roku 2013 to nabralo vážný směr a počítáme od toho okamžiku i historii Carpet Cabinet.

Carpet Cabinet zbořili v brněnském Kabinetu Múz mantinely všech žánrů

Ale aktuálně jsou čtyři z šesti muzikantů z Jevíčka u Jaroměřic.
Petr: To je pravda. Ale doslova z Jevíčka jsem jenom já. Celou svou hudební karieru hraju s trumpeťákem Janem Kozelkem, který bydlí hned ve vedlejší vesnici. Náš basák Robin, který je z Jaroměřic, na druhou stranu zase celý život hraje s klávesákem Kroupou taky z okolí. Je to čistá náhoda, že zrovna na patnácti kilometrech čtverečních jsme se takto sešli.
Matej M.: Ale ta hudební komunita je tak propletená, že to ani jinak nešlo. Prostě to sedlo.

Vaše debutová deska je hodně multižánrová. Není vůbec lehké ji někam zařadit. Je vás v kapele tolik, že je až neuvěřitelné, že se dokážete domluvit, co vlastně chcete hrát. Nebo se pletu?
Matej Š.: My se spíš respektujeme. Samozřejmě že každý inklinuje k něčemu vlastnímu, ale v tom je krása naší kapely. Je to rozmanité, bohaté a dohromady funguje. Máme nastavený demokratický systém a respektujeme ho.
Matej M.: Nedávno jsme řešili, že jako ve všem je nejdůležitější komunikace. Čím víc se potkáváme, tím víc se chápeme a v hudbě si rozumíme. Jednoduše se musíme dostat na stejnou vlnu. Všichni máme ten stejný cíl. Už jsme zažili období, kdy jsme na sebe neměli tolik času a rázem šly ty názory opačným směrem. 
Matej Š.: Mám pocit, že teď se dostáváme do fáze, kdy všichni víme, kam to chceme směřovat. A funguje to. Ale abych se vrátil k otázce, že je naše deska tak rozmanitá. Je to proto, že za celou dobu naší existence jsme spolupracovali s velkou spoustou muzikantů a zpěváků, kteří nás ovlivňovali. Na naší debutové desce jsme proto chtěli ukázat co nejvíc z těchto kolaborací. Teď už naše další kroky budou o dost komplexnější, jelikož v této sestavě chceme zůstat co nejdéle.

HUDEBNÍ KOMUNITA V ČESKU A NA SLOVENSKU JE MALÁ A PROPLETENÁ

Úvodní skladbu na desku s vámi nazpívala Sisa Feherová, další Zuzana Mikulcová, Ashley Abrman a rapuje s vámi i Jen Hovorka. Jak jste na sebe narazili?
Matej Š.: To se tak nejak stalo samo. Hudební komunita v ČR a SR je v podstatě dost malá a velmi propletená. První byla Sisa a lidi na to hrozně dobře reagovali, ale v žádném případě jsme tenkrát nehledali frontmana kapely. S každým, kdo se na desce objevil, jsme udělali vlastní koncert, až jsme nakonec dojeli na to, že si spousta lidí myslela, že to jsou ti Carpet Cabinet. A pak se neuvěřitelně divili, že s námi na dalším koncertě hraje někdo jiný. S Jenem Hovorkou jsme si ale sedli nejvíc. Implementoval se k nám tak nějak nenápadně a přirozeně, ještě daleko dřív, než s námi udělal první věc. Momentálně je součástí kapely a rovněž ho nevnímáme uplně jako frontmana, i když stojí vepředu a má mikrofon. Je prostě dalším fragmentem či nástrojem.

Lidé váš často označují jako jazzový band. Jsou jazzové postupy stavební kostkou vaší hudby?
Matej M.: Jazz spousta z nás hraje, takže jsme jím asi ovlivnění a má to do jisté míry nějaké prvky, řekněme, nu-jazzu, ale stavební kostka to není rozhodně.
Matej Š.: Kdysi jsme se snažili hudbu experimentálně překombinovat. Ano, byla trochu víc složitější. Teď se ji snažíme dělat víc srozumitelně, konstruktivně a komplexně. Učíme se, že někdy je míň víc. Snažíme se skladby do detailu prokomponovat, aby navenek nezněly zmateně. 
Petr.: Muzika je prokomponovaná, ale zároveň se snažíme zachovat svobodu a volnost. Ten jazzový prvek se možná skrývá v improvizaci, každý koncert je jiný, a proto nás to tak baví.

Takže vaše skladby vznikají metodou pokus-omyl?
Matej Š.: Velké množství nápadů vzniká při jamování. Samozřejmě občas někdo přinese nápad v podobě rytmu, riffu či akordového postupu, ale není to tak, že by byl někdo vysloveně skladatel, který by přinesl hotovou skladbu a ostatní to zahráli. Je to tvůrčí proces všech. Některé skladby vzniknou na jedné zkoušce, jiné se zase formují klidně rok či dva. Je to holt tvorba, tomu se nedá poručit.

A kde se tedy inspirujete?
Matej Š.: Inspirací je hromada. A ne vždy to je v hudební tvorbě inspirace hudbou. Inspirujeme se životem. Tím co zrovna prožíváme a jaké období máme. To se hodně odráží v našich skladbách. Ale co se týče konkrétně hudební inspirace, je to velmi složité nějak komplexně vyjmenovat. Tím, že je nás v kapele osm a každý svým způsobem inklinuje ke své žánrové odnoži, je těch inspirací opravdu hodně. Necháváme naší tvorbě volný průběh a rovněž se necháváme inspirovat vším, co pro nás inspirativní je.

text: Lucie Šimůnková, foto: archiv kapely

Témata: Carpet Cabinet, Sisa Feherová, Jen Hovorka

zavřít