Honza Hladík (Mig 21) interview: Něco pod námi bublá. Všeobecná chuť do nové desky je, tvůrčí přetlak taky

Honzo, scházíme se před startem vašeho klubového turné. Jaké bude?
Podobný jako na podzim, jen jsme ho v zimě zlehka přerušili, abychom si odpočinuli. Skončilo třemi koncerty v listopadu v Lucerna Music Baru a jarní část završíme v dubnu stejně. Nebude to ale na chlup stejný, něčím ho určitě ozvláštníme! Navíc zavítáme do měst, které jsme na podzim nestihli objet.

VIDEO: Hurá! Mig 21 vyrážejí na turné. Zvou klipem od Davida Ondříčka

Je mezi nimi nějaké město, kde jste dlouho nebyli?
Určitě jsme dlouho nebyli v Chebu a ve Vratislavicích (Liberec). Těšíme se na Ústí nad Orlicí a do Trutnova, kde je úžasný prostor UFFO. Z jarního turné se rovnou překlenem do majálesů a dalších venkovních akcí a festivalů.

Jak si užíváte své pravidelné trojáky v Lucerna Music Baru?
Je zajímavý sledovat, jak každý říká, jak a kdy bude po koncertě ubírat, aby byl fit na druhý den. A pak je vidět, jak se to nikomu z nás nepovedlo. (smích) Ale je pravda, že se jedná o tři velký koncerty, afterparty a navíc je to Praha, kam chodí naši známí, takže je na nás vyvíjen větší tlak.

VELKÝ PROSTORY NÁM PŘIJDOU HODNĚ STUDENÝ A NEOSOBNÍ

Proč nevyzkoušíte větší prostory?
Velký prostory, jako třeba hokejový haly, nám přijdou hodně studený a neosobní. Na druhou stranu máme plány v budoucnu vybočit z našeho zajetého systému, kdy jedeme turné s novou písní jako třeba teď s Hurá, ke které točil videoklip David Ondříček. Letošek bude asi stejný, ale do příštího roku bychom rádi vykročili třeba s novou deskou, něco pod námi bublá. Uvidíme, jak se s tím popasujeme. Ale všeobecná chuť je. Tvůrčí přetlak taky.

Hurá! Mig 21 zavítali do Brna, ženy všech generací házely po Jiřím Macháčkovi kalhotky

Určitě chceme udělat něco našeho a něco jinýho, i když nás to takhle baví a mohli bychom tak hrát pořád dál. A jestli oprášíme naše rodinné stříbro - letuško-lesnický orchestr LELEK orchestra, nebo jestli zkusíme svoje písně udělat netradičně, jinak, to se uvidí. Ale máme chuť vstoupit na tenký led, protože nejistota a zahnání do kouta nás nutí dostat ze sebe to nejlepší.

V listopadu jste vybídli fanoušky, ať vám posílají fotky hodící se k úryvku ze stále ještě aktuální písně Hurá: "Našel jsem fotku, na dno skříně spadla, kdo ví odkud." Jak to nakonec dopadlo?
Poslali nám jich moc. S nápadem přišel Pavel Hrdlička, který je filmový střihač, a přišlo nám to fajn, protože si pod tou fotkou každý vybavuje něco jiného. K refrénu jsme udělali minivideo, do kterého se nasadili jejich snímky. Ty nejlepší fotky byly sdílené na našem kapelním Facebooku a video jsme lidem osobně poslali zpátky.

Předtím jste měli klip k písni Svoboda není levná věc. Byl trochu bláznivý, pochopili fanoušci jeho myšlenku?
Myslím, že nikdo ho moc nepochopil. Situace byla taková, že když jsme chtěli dělat klip, připletl se nám do cesty Viktor Tauš, který nám nastínil, že to udělá postmoderně a proti textu. Vlastně jsme si nedokázali představit, jak to dopadne. Z jeho vyprávění bylo zřejmý, že se bude odehrávat na houpacím kozlíku a budou tam holky. Výsledek nás překvapil. Rozhodně není tradiční, což může být nakonec pozitivum věci.

BOJKOT BABIŠE? JE TO NÁŠ POSTOJ, NE BOJ

Loni se Jirka Macháček přidal na stranu Tomáše Kluse v rámci bojkotu Agrofertu a akcí, na kterých se podílí. Bylo to jen jeho stanovisko, nebo celé kapely? A jaká je situace nyní?
Bylo to tak, že Jirka podpořil Tomáše v prohlášení a kapela se za něj postavila, protože na to máme stejný názor. Vyplynulo to ale samo, některé věci se nedají moc plánovat. Dali jsme si do smlouvy, že nebudeme hrát na akcích financovaných firmami pana Babiše a na těch, kde budou jeho média jako mediální partner. Je to náš postoj, ne boj. Není to plácnutí do vody. Díky tomu, že jsme toto udělali, jsme si snad uchránili náš svět, kde můžeme hrát. Zatím to vypadá nadějně. Kdybychom to neudělali, za pár let už by bylo asi pozdě.

Jak to vypadá s novou deskou? Od vydání té minulé letos uplyne pět let. 
Přehoupli jsme se do druhé poloviny tvorby desky. Pracujeme na tom. Zanedlouho představíme určitě jednu, možná dvě nové písně. Nemáme ještě jejich oficiální název. První bude svižnější, o lásce, vnitřní svobodě. Co se týká alba, vyjde příští nebo přespříští rok, uvidíme. Zároveň to nechceme urychlit.

Limituje vás také zaneprázdněnost Jirky, který stojí za texty?
Nemyslím si, že bychom psali míň než dřív. Ty první písničky vznikly ještě dříve než desky. Je to pozvolnější, vyžaduje větší píli, když nechceš, aby na desce byly tři čtyři hity a zbytek jen písně do počtu. Chceme tam mít písničky, které projdou testem času. Zároveň si nemyslím, že v dnešní době je klíčový vydávat desku každý dva roky. Důležitý je, že se dělají nové skladby a že kapela hraje.

Tím ale nechci říct, že by nám docházela kreativita. Právě naopak, skladatel Tomáš Polák, náš stálý host Matej Benko a Jirka pracují momentálně na krásných věcech a přicházejí s novými nápady.

Proč Mateje nepřijmete do sestavy a berete ho "jen" jako stálého hosta?
Klidně bychom ho přijali, neoficiálním členem už je, ale kdo ví, jestli mu ta svoboda nevyhovuje. Je široce rozkročenej i v jiných projektech. Ve sportovní hantýrce by se tomu říkalo, že má pozici libera - tedy může přebíhat, není nikde svázaný a má volné pole působnosti. Tvůrčí svoboda musí být. Nemůžeš svázat někoho tak kreativního, jako je Matej. Naopak si myslím, že bychom přišli právě o to, co je pro nás skvělé.

Říkáte, že chcete vzbuzovat respekt a smích zároveň. Daří se to? Co převažuje?
Myslím si, že se nám to daří. Možná je to i tím, jak jsme prošli kapelními lety a že jsme se dostali do fáze, kdy hrajeme líp než kdykoli předtím. Chodí na nás i kolegové, kteří by na nás před lety asi nešli. Takže respekt nejspíš vzbuzujeme, ale kvůli tomu to neděláme. Hrajeme, protože nás to baví. A protože můžeme na koncertě společně zažít pocit štěstí.

Titulujete se jako taneční, pěvecká a striptérská skupina z Prahy 5 - Smíchova. Jak moc je to pravda?
Co se týká označení "taneční, pěvecká a striptérská", tak to rozhodně platí a dal bych mezi to rovná se, protože to rok od roku platí víc a víc.

Loni jste oslavili dvacet let, zároveň začátkem března uplynulo dvacet let od vašeho prvního koncertu v Roxy. Vybavíš si ještě začátky?
Koncert si pamatuju. Měli jsme pět písniček, které jsme zopakovali ještě jednou dokola. Mária Procházková, animátorka, měla v Roxy premiéru svýho filmu a my se tam vetřeli. Jirka měl na sobě lyžařské rukavice, brýle, trpěl a potil se. Celkově jsme měli všichni ulítlý kostýmy. Jirka tenkrát hrál ve Sklepě, takže o prvky recese v našich začátcích nouze opravdu nebyla.

Co se týče slavení různých jubileí, není to úplně náš styl. Správná dáma svůj věk neprozrazuje. Není třeba se prsit nějakýma číslovkama. Mladý lidi by to mohlo i odradit. My prostě budeme hrát dál, seč nám síly budou stačit!

Text: Hana Bukáčková, foto: Radim Kolibík

Témata: Mig 21, Jiří Macháček, Jan Hladík, Hurá!, Svoboda není levná věc, Tomáš Klus