Kittchen interview: Díky kuchařské masce jsem se dostal k pojmenování intimních a hodně důležitých věcí

Jarní turné s kapelou Kieslowski ponese název Mezi Kontakty Tour a navštívíte Bratislavu, Brno a Olomouc, v září skončíte v Praze. Bude se turné nějak lišit od tvých ostatních koncertů, kterých máš na příští měsíce naplánováno taky požehnaně?
Určitě budou. Jednak je to vždycky trochu výjimečné, když hrajeme dohromady s Tomášem Neuwerthem. Na téhle mikrošňůře s námi navíc bude náš nejzlatější zvukař Tomáš Havlen a na prvních dvou koncertech projektor Jen. Tohle je vlastně komplet sestava Kittchen, která se sejde jenom párkrát za rok. Už jenom to mi stačí k velkýmu těšení. K tomu si připočti Marii a Davida Kieslowski, kteří už jsou parádní sami o sobě. Rádi bychom ale některé písničky obou kapel udělali společně. Což by mohlo být zábavný, legrační a třeba i krásný. No a pak k tomu přihoď Bratislavu, Brno a Olomouc. Kamarády, který na těch místech máme. Historky, co nás tam teprve čekají. To se prostě musí lišit. A myslím, že nejenom od mejch samostatnejch koncertů. Ale řekl bych, že úplně od všeho, co jsme zatím všichni zažili.

Kromě vítězných Please The Trees vystoupili na Apollu Tata Bojs, KLARA. i Kittchen

Ustálila se tedy forma projektu Kittchen? Fungujete jako kapela nějak víc "oficiálně", nebo je to pořád o náhodě a času a vystupuješ pokaždé jinak - někdy sám, někdy s kolegou Tomášem, někdy s jinými lidmi?
Líbí se mi, že v tom pro nás pořád zůstává velká lehkost. Všichni se moc rádi sejdeme, nedávno jsme se tak namlsali ze společnýho hraní v Ostravě, že Tomáš přijel nečekaně vlakem i do pražskýho Rock Café, kde jsem měl před Prouzou hrát sám. A bylo to super. Jindy jedu do nějaké čajovny, mikroklubu, bytu nebo na zahradu. A tam je zase bezva hrát sám za sebe. Můžu měnit rytmus, dělat pauzy kde chci, je to takový praštěnější. A někdy pozvu na pódium kamarády z kapel, který jdou zrovna náhodou kolem.

Viděl jsem na Tvém Facebooku, že nemáš problém sebrat kytaru a zahrát si i u někoho v obýváku. Šlo o reálnou výzvu a skutečně to tak děláš? Jak probíhají taková komorní vystoupení?
Vlastně bych těch bytovejch koncertů chtěl hrát víc. Zatím jsem zažil tři a ve všech případech to bylo parádní. Velmi intimní atmosféra, někdo udělá polívku nebo třeba chlebíčky, někdo přinese víno a pak většinou sedíš u někoho v obýváku do noci a povídáte si. Je to fakt nevšední a moc hezkej zážitek. Na tom prvním se navíc stala taková zvláštní věc, že si lidi přinesli šátky a velkou část koncertu strávili se zavázanejma očima. Což bylo velice zajímavý, jak pro mne, tak pro ně. No a nějak se to pak začalo opakovat, i na ty další si vždycky někdo vzal šátek a často, než jsem se rozkoukal, už měli všichni oči alespoň zavřený. Doporučuju vyzkoušet. Nebo rovnou uspořádat.

vložte odkaz, text nemažte

Od první desky Menu uběhla spousta času a od DIY produkce ses dostal až k instrumentální preciznosti a živému nahrávání se skutečnými akustickými nástroji. Jsi spokojený s tímto vývojem a sedí ti tato poloha víc, nebo si někdy posteskneš po té hračičkovosti, kdy jsi tvořil skladby doslova na koleni v kuchyni?
Mně ta hravost, hračky a koneckonců i to koleno zůstaly. Stejně jsem nejrychlejší při nahrávání do telefonu nebo přímo do počítače. Jenom už tak ty skladby nezůstávají v tomhle tvaru. S Tomášem je buď rozebereme, povyhazujeme a dohrajeme jednotlivý kusy. Nebo ty skladby nahrajeme prostě znovu naživo, jako v případě naší poslední desky Kontakt. S technikou se učím pomalu a pomalu ji doplňuju. Takže mě to živelný špinavý nahrávání zůstalo. Jen k tomu mám pak ještě celou hromadu dalších zážitků navrch.

Deska Kontakt je hodně intimní a otevřená. Dostal ses od vyprávění příběhů k popisování vlastních pocitů a svého nitra. Jednalo se o nějaký přirozený vývoj, nebo jsi do toho takto šel cíleně? Postava kuchaře v postapokalyptickém světě se k této tvojí poloze zase tolik nehodí, nemáš ten pocit? Nebo masku v současnosti považuješ jen za nějaký symbol, pod kterým si máme už navždy představovat tvou druhou tvář, písničkáře Kittchena?
Zaregistroval jsem obavy lidí, který Kittchena berou primárně jako postapo projekt. Ale jsem kolem toho klidnej. Ony tam ty atomovky pořád jsou, jenom jsou najednou spíš hřmící kulisa, vzdálený záblesky. Pozornost je soustředěná dovnitř, na ohnivý bouře, který rozbíjej nitro. Je jasný, že pro skalní postapo fanoušky tak Kittchen ztratil velkou část svýho kouzla. Ale jednak bych řekl, že se třeba na dalších deskách Kittchen obrátí zase spíš ven... a já bych během následujících pár let rád dokončil knížku povídek a komiksů, který celýho Kittchena zarámujou, douzavřou. A tam bude atomovek a kanibalů, živořících na žalostnejch zbytcích zaniklejch civilizací, habaděj.

Od vydání Kontaktu uběhl rok. Přemýšlíš už nad další nahrávkou? Máš nějaké nápady nebo to zatím necháváš osudu?
Rádi bychom s Tomášem natočili nějaké skladby naživo. Hodně nás spolu baví hrát a myslím, že by mohlo být prima zachytit tu energii. S dalším řadovým albem Kittchen si ale plánujeme dát trochu načas. Rád bych se během tohoto a příštího roku věnoval jinému rozdělanému projektu. Tomáš ale přišel s dalším zajímavým způsobem, jakým bychom mohli příští desku vytvořit. Musím říct, že se na tu práci dost těším, i když to ještě nějaký čas potrvá. Vlastně se možná těším o to víc.

ROXY a NoD zaplní ve středu SoundCzech, představí se Vladimir 518, Vložte Kočku, Kittchen a další

Jak to vlastně vypadá s remixovou deskou Kontaktu? 
Remixová deska by se měla jmenovakt Akt a vyjde na začátku podzimu. Tentokrát jsme ale přispěvatele poprosili primárně o cover, tedy předělávku. A protože nám začaly přibývat fakt výjimečné kousky a interpreti, rozhodli jsme se posunout vydání. Máme krásnou verzi třeba od písničkářky Agu nebo Aid Kida, jako první se přihlásilo dítě mezi reprákama, Dominik Zezula. No a já se třesu na to, jestli se do svého songu pustí Ladě, Vladivojna nebo Beata Hlavenková.

Ve skladbě Poslední z aktuální desky tvrdíš, že "maska je pro tebe jen symbolem proměny a sundáš ji, až budeš proměněný". Je tedy proměna v tvém případě nějaký neustále probíhající stav, nebo se toho finálního stavu "proměny" dočkáme? Sundáš masku, nebo bude navždy součástí Kittchena?
Tady jsem se přes toho Kittchena natvrdo promítl já. Postupem času jsem si totiž uvědomil, jak moc byl pro mne Kittchen terapeutický. A pořád je. Díky té černé kuchařské masce jsem se dostal k pojmenování poměrně intimních a zároveň hodně důležitejch věcí. A v tom je velká část síly, kterou Kittchen působí. Domnívám se. A taky si myslim, že přišel čas, abych tu masku sám pro sebe sundal. A abych tu komiksovou postavu, kterou jsem vytvořil, pustil do světa. Na vlastních nohách. Stejně jako sebe samýho. I proto bych se teď chtěl věnovat něčemu bez masky. I proto, abych se k tomu svýmu kuchařskýmu hrdinovi mohl za čas s chutí a vášní vrátit. Maska už mu ale zůstane navždycky.

Je to už nějaký čas, kdy se začal psát Kittchenův příběh. Ze začátku sis zakládal na tom, aby lidé nepoznali, kdo pod maskou stojí, teď už je to veskrze známá věc. Není ti trochu líto, že tohle "tajemství" bylo vyzrazeno?
Nečekal jsem, že to veřejný tajemství vydrží tak dlouho. Navíc pro většinu lidí, co Kittchena poslouchají a znají, je Jakub König stejně akorát nějakej cizí chlápek, kterej je zalezlej ve svým anonymním doupěti. Takže toho zase tolik vyzrazeno nebylo.

Holden Caulfield, The Linings, Kittchen a další: #novagenerace debutovala v Rock Café a Roxy

Ke Tvým skladbám vzniká spousta videoklipů, to není v naší zemi tak obvyklé. Zakládáš si hodně na vizuální stránce písní "pohyblivými obrázky"?
Na mne spojení hudby, textu a obrazu působí strašně silně. Vždycky jsem měl tudíž rád videoklipy a vždycky jsem chtěl, aby nám někdo nějaký udělal. Až vlastně s Kittchenem mi došlo, že je můžu dělat sám. Když teda budu mít u sebe alespoň ten telefon, nebo něco, na co pořídím záznam. Mám štěstí, že se mi často sami ozývají lidi, že by chtěli udělat video ke konkrétní písničce. A když se dlouho nic neděje a už mi to nedá, pustím se do nějakého sám. Je to vždycky stres a náročný a často se z toho nějakej čas vzpamatovávám, ale i tak můžou vypadat opravdový radosti. 

Aktuální klip ke skladbě Sudety je i pro mě osobní, točili jste ho v místě, kde jsem trávil dětství a pořád tady žiju. Mluvil jsi nějak Davidu Menclovi (režisér klipu) do tvorby nebo jsi ho nechal, aby se vyjádřil podle sebe?
David Mencl byl právě jeden z lidí, kteří přišli s úplně jasnou vizí. O Sudety stál tak, že přesvědčil Bohdana Bláhovce, kterej je chtěl točit původně. No a pak mi předvedl storyboard a ve chvíli, kdy jsem na něj kejvnul, už začal rozesílat pokyny. Asi za čtrnáct dní bylo to video natočený a sestříhaný. David byl zvědavej na můj názor, kterej jsme probrali, ale až právě po hrubým sestřihu. A já byl popravdě tak zaskočenej, co dokázal udělat, že jsem vybreptal pár technickejch věcí a šli jsme to rozdejchat na cigáro.

Momentálně plánuješ natáčet další klip, který podle prozatímních zpráv bude docela velkým projektem. Prozradíš, na co bychom se zhruba mohli těšit?
Vlastně už jsme ten klip natočili. Je pro hodně specifickou písničku z Kontaktu. Jako jediná byla nahraná až u Tomáše ve studiu během míchání desky. Poměrně velká část textu vznikala rovnou na místě. Je taková melancholická, jemně a legračně smutná. A když jsem ji zpíval, objevil se mi v hlavě obraz, který byl tak intenzivní, že jsem ho z ní nedostal ani dalších pár měsíců. Bylo jasný, že takovou věc nikdy nemůžem a nedokážem natočit. Že bych si rozhodně netrouf. Nebo že bych možná neměl.

Jenže ten obraz mi zůstal v hlavě vypálenej jak ty stíny z textu písničky. A neblednul a neblednul. A tak jsem se zeptal jedinýho člověka, kterej by moh vědět, jestli taková věc půjde. A on řekl, že jo. Pomalu se to celý dalo do pohybu. Nakonec mi pár lidí, kteří Kittchena sledují na Facebooku, poslalo peníze, aby video vzniklo. A tak se nám povedlo dát všechny a všechno dohromady. A točili jsme. A jak jsem říkal vejš, zrovna se z toho pomalu vzpamatovávám. Byl to silnej zážitek. Zrovna dneska si jdu vyzvednout další záběry, ale ještě se na to nemůžu moc koukat. Určitě bude lepší, když se necháte překvapit. Navíc je možný, že to prostě nebude fungovat. A pak to budem muset celý zapálit a shodit do rybníka. Ale řekl bych, že to se nestane.

Kittchen od původního DIY projektu přerostl ve velkou kapelu a momentálně i pomyslnou stálici na českých pódiích. Počítal jsi vůbec s takovým vývojem? Překvapila tě ta veskrze pozitivní odezva, kterou si desky vysloužily? Jak si popularitu vysvětluješ? Jedná se přece jen na naše poměry o nevšední hudební projekt.
Dík. Stálice, hehe. S tim bych nepočítal stoprocentně. Hezký slovo, taková stálice. Fakt. Nečekal jsem nic. Chtěl jsem se bavit, chtěl jsem se zkusit vyjadřovat hudbou tak, jak mě zrovna napadá. Chtěl jsem to prozkoumávat, chtěl jsem zkoušet dělat věci nejen na koleně, ale trochu přes něj. Vždycky mě ničilo nastavování zvuku a sakra, nic o tom nevím. Ale ve chvíli, kdy pak operujete v intencích šum/ticho, můžete blbnout po libosti. A tak jsem blbnul. A udělalo mi to dobře. Měl jsem radost, když jsem zjistil, že mi pod rukama vyrostla asi za 14 dní vachrlatá a vychrtlá, chrastící a chrčící kostra desky. A poslal jsem to na poradu právě Tomášovi Neuwerthovi. A už jeho pozitivní odpověď mě překvapila. Když vyšly první recenze, když jsme prvně hráli živě, když naše klipy přelezly deset tisíc, když se o nás někde skvěle starali, když se o nás skvěle starali skoro všude... tyjo, to bylo nečekaný.

A pořád to takový je. Pořád mě překvapujou možnosti, který se před náma otevírají. A často mě zaskočí, když se ohlídnu a vidím i tu cestu, kterou už jsme ušli. Jsem rád, že nám furt zůstává ta chuť se bavit, hrát spolu, vytvářet spolu nový světy, ta určitá lehkost. A řekl bych, že to by mohl bejt další z důvodů, proč to někoho baví. Pokaždý dostane něco trochu jinýho, ale ze stejnýho základu. Nálada se mění, komik zůvstává.

Spousta kapel se každé léto těší na festivaly, kterých je v ČR spousta. Můžeme i Kittchena letos na některém zastihnout?
Určitě. Hodně se těším 24. 6. na Párty u Hrnčířskýho synka, což je parádní mikrofestival v Novém Strašecí. A hned den na to na Hradecký Slunovrat, který roste do krásy před očima. Jsem fakt rád, že zahrajeme k sci-fi filmu na Colours Of Ostrava, to je krásnej festival. Stejně jako Letní Filmová Škola v Uherském Hradišti. Kde budeme hrát k tomu samýmu filmu. Těch míst je hodně... Všudybud v Český Lípě, tak to taky vždycky stojí za to.

Ví se o tobě, že kromě Kittchena občas přispíváš hudebně i textově jiným interpretům, věnuješ se práci pro divadlo, kreslíš komiksy. V tomhle ohledu jsi hodně zaměstnaný, máš vůbec čas na nějaké koníčky? Nebo ti tahle umělecká práce vyplní veškerý volný čas?
Hlavní zdroj mých příjmů pochází z psaní. Pracuju jako copywriter. Píšu články, přeformulovávám firemní dopisy, nastavuju jazyk, kterým bude komunikovat web a dělám hromadu dalších věcí. Pracoval jsem skoro deset let v kancelářích různých firem, teď se druhý rok protloukám na volné noze. Čím dál víc času, a to samosebou i na úkor "té skutečné" práce, která by mne měla živit, mi ale zabírá Kittchen, kreslení, hudba pro divadlo, natáčení videí a komiksy. Což mi většinou vyhovuje. Protože když se na to dívám perspektivou mýho života, je tohle daleko víc "ta skutečná" práce. A až se mi to podaří dobře vybalancovat finančně, bude to život jako lusk. On je to vlastně už právě teď život jako lusk.

Hodně jezdíš do Berlína, věnoval jsi tomuto městu i píseň. Máš k němu nějaký zvláštní vztah?
V Berlíně jsem byl zatím ve skutečnosti jenom třikrát. Poprvé jsem si odvezl tu písničku, podruhé jsem odjel beznadějně zamilovaný. A teď potřetí jsme tam konečně hráli. Zamilovaný jsem pořád, mám intenzivní pocit, že bych tam chtěl určitě alespoň půl roku, nebo rok, žít. S přítelkyní. S kočmama. Tyjo.

Máš v hlavě nějaký nápad nebo projekt (ať už hudební nebo jiný), který bys chtěl realizovat, ale zatím ses k tomu nedostal? Můžeme se na něco zajímavého těšit?
Na podzim bych chtěl podniknout sérii testů s větší kapelou, a pokud to bude dávat smysl, až testy vyhodnotíme, dozvíte se to (smích). Je toho ještě hodně na zařizování, spousta věcí je zatím jenom z mlhy, tak si to taky ještě nechám pro sebe.

Co tvá předchozí kapela Obří broskev? Je jí nadobro konec, nebo se můžeme někdy dočkat pokračování tohoto příběhu?
Neumím si představit, že by se nás sedm dalo zase dohromady a hrálo ty osm, deset, dvacet let staré písničky častěji, než jednou za dva, tři roky. Sakra, to úplně koukám, kolik tam je čísel. No nic. Když jsme naposled hráli na loňském Všudybudu, bylo to super, radostnej zážitek. Zároveň jsem se nemohl zbavit dojmu, že jsme trochu kapela pro pamětníky. Pro určitou skupinu lidí, který byli u toho, když se v tý kapele děly věci, kdy to intenzivně žilo. Teď mi to přijde jako takovej super abiturientskej sraz. Bezvadnej, radostnej... ale stejnak. Trochu.

Je nějaký hudebník, se kterým bys chtěl spolupracovat na společném projektu?
Určitě. Hromada lidí. Některé z nich už jsem oslovil právě ke spolupráci na tom podzimním projektu. Pořád dost koukám po Katovi, rád bych někdy spolupracoval s Katarzií, s Nikolou Muchou, s Dva, vogo, tady je těch lidí, který mi dokážou vyrazit dech a nasadit "zimomriavky", opravdu strašně moc. A těšim se, že se třeba potkávat budem a budeme spolu dělat hudbu.

Nedávno jsme se pak s Tomem v autě shodli, že bychom tuze rádi spolupracovali třeba s Damonem Albarnem. To je velkej pán. Vono by možná stačilo jenom se na něj tak koukat. A srkat u toho limču.

Text: Aleš Lochman, Foto: Šimon Šafránek, archiv Kittchena