ROZHOVOR | Adam Ďurica: Už nehledám hity. Nevadí mi, že mě lidé vnímají jako romantického rockera

Adame, setkáváme se před koncertem na Gauči na Výstavišti v Praze. Jak se těšíte na letní festivalovou sezónu? Nenudí vás hrát neustále dokola ty stejné písně?
Toho se nedá přejíst. Tohle jsem si vysnil a doufal jsem, že se to někdy podaří. A už když to ani neřešil, tak to přišlo. Já jsem za to velmi vděčný. Dokonce i to, že jsou písničky, které musí zaznít. Ano, člověk se jich může „přeposlouchat“, ale zase je stále zpívají jiní lidé, v jiných městech. Těším se na každý koncert.

ROZHOVOR | Adam Ďurica: Duety mě baví, přinášejí do písniček úplně jiný pocit

Dokáže vás v hudbě ještě něco nadchnout?
Víte co? Když udělám chybu, tak mě to vlastně baví nejvíc. Vůbec se to nesnažím skrývat, právě naopak, snažím se z toho něco vytěžit, nebo to klidně přiznám. Vůbec to neřeším. Ne že bych nechtěl být profík, chci být profík, ale je vlastně dobré, když to není dokonalé. Když nás něco vyruší, když to není úplně jako přes kopírák, tak je to fajn.

Může se z koncertování a tvorby hudby stát rutina?
Může, samozřejmě. Když dvacet let hraješ sedmdesát vystoupení ročně, tak určité rutiny vzniknou. Ale my nehrajeme každý den. Máme sezónu a já se na to vždycky těším. A hlavně se těším, až sezóna skončí a zase hrajeme v interiérech. Kluby a kulturáky mají úplně jinou atmosféru. Na tom mě baví právě ten genius loci. Každé město nás nějak formuje. Já jsem si i dnes upravoval večerní setlist podle toho, jak se tu cítím.

Proč pořád tvoříte novou hudbu?
Nedá se to zastavit. Já to mám rád, je to přirozená součást toho, co děláme. Přemýšlel jsem, že na tohle léto připravíme něco nového pro fanoušky. Některé drobnosti tam jsou, ale hlavně jsem si říkal, že potřebujeme energickou písničku, která ten koncert nakopne. A ta nová, jmenuje se Iskrí, nám začala fungovat úplně jinak a ovlivnila celý koncept koncertu. Mám rád, když to jiskří, když to není mrtvé, když je to živé. A to jiskření může znamenat i výměnu názorů, ale hlavně, že tam je život. To mě na tom baví.

Musí interpret stále vydávat nové věci? Nestačí mít pár úspěšných písní a hrát ty?
Myslím si, že dokud se interpret dostane k dobrému koncertnímu playlistu plnému hitů, trvá to klidně deset až dvacet let. A pak už si neumí představit, že by přestal tvořit. Nejde si říct, že už nové písničky nepotřebuje. To nejde. My tam někdy dáváme i věci jen pro naši radost. Víme, že na ně lidé třeba nebudou úplně skákat, ale my se na ně těšíme.

ROZHOVOR | Adam Ďurica: Už se na věci dívám jinak

Je na koncertech ještě prostor pro nové písničky?
Na festivalech, kde musíte odehrát to nejlepší během hodiny, je to složitější. Tam to musí šlapat. Ale vždy se snažíme najít prostor aspoň pro jednu novou věc. Jenže pak musím obětovat nějakou starší, kterou máme rád, a dát ji na chvíli na lavičku náhradníků.

A to vám fanoušci nevyčítají, že jste nezahráli právě tu jejich nejoblíbenější?
Vždycky nám to vyčítají, ale v dobrém. A myslím si, že i to je důvod, proč přijdou znovu.

Tvoří se vám dnes stejně lehce jako na začátku?
Vůbec ne. A ani nemůže. Po věcech jako Zatancuj si so mnou nebo Mandolína je těžké se tomu přiblížit. Jednak úspěchem, jednak dobou, která se změnila. Ale pořád je co objevovat. Například nový singl Iskrí vznikl v Praze s Jendou Vávrou a Ronym Janečkem. Oni dělají songwriting sessions, tam se píseň tvoří úplně od nuly. Přišel jsem bez přípravy a byl jsem překvapený, jak nám to spolu šlo. Byl to pro mě úplně nový zážitek a moc mě to bavilo. Teď už nehledám ani tak další hit, ale momenty, které mě na hudbě baví. Je pro mě důležité zažívat při hudbě pořád něco nového.

Mění se témata vašich písní?
Mění. Rád zpívám vážnější věci, cítím se v tom dobře. Ale lidé mě asi vždy budou vnímat jako „romantického rockera“ a mně to nevadí. Na albech mám i umělečtější věci, ale dnešní doba je rychlá, a ne vždy se k nim lidé dostanou. Mám rád přímočaré, čisté a upřímné věci. A myslím si, že jsme pořád svobodní v tom, co děláme.

Víte, jak na to, aby byl z písně hit?
Vůbec ne. Každá písnička je nový začátek. I když máte dvacet hitů, nepomůže vám to. Začínáte od nuly. Snažíme se lidem nabídnout něco, co v nich vyvolá emoce. Ale nikdy nevíme, co se chytí. Některé písně se příjemně poslouchají, ale nejsou hity. A jiné se nehrají v rádiích, a přitom jsou obrovské hity.

Adam Ďurica interview: Člověk může být populární, ale potřebuje mít i respekt v branži

Je vaše hudba rozpoznatelná na první poslech?
Myslím, že ano. Největší poznávací znak je hlas. To je identita. Snažím se ale, aby každá píseň byla trochu jiná a abychom nesklouzli do šablony. A třeba Iskrí je úplně jiná než všechno, co jsem kdy dělal.

Nebál jste se toho, že vaši fanoušci tu novost nepřijmou?
Ne. Já už se nebojím o hit. Bojím se jen, jestli mě bude hudba bavit. Proto radši dělám věci, které jsem ještě nedělal.

A kdyby vás hudba přestala bavit?
Tak začnu psát knihy o tom, co jsem zažil.

Můžeme se těšit na nové album?
Upřímně, nehoním se za ním. Nechávám se unášet songwritingem, který teď děláme. Je to jako vlak, u kterého nevím, kam jede, ale baví mě ta cesta. Těším se na další session, kdy během pár hodin vznikne téměř hotová písnička. A ta rychlost, s jakou to vzniká, mě právě na tom baví nejvíc, ta energie nepoleví.

Máte nějaké konkrétní cíle do budoucna?
Nemám. Ale to se může kdykoliv změnit. Život nám pořád přináší nové věci.

Text: Gabriela Zárubová, foto: Laco Rychtarik
Témata: Adam Ďurica, Iskrí, písničkářství, songwriting