ROZHOVOR | Petr Fiala z Mňága a Žďorp: Nežijeme s hlavou v písku minulosti

Od jara pravidelně streamujete na mall.tv. Jaké je to hrát pro lidi, které nevidíte? Dokážete se naladit do koncertního módu?
Trvalo nám dva tři streamy, než jsme si na to úplně zvykli. Teď už to vůbec neřešíme. Prostě si zahrajeme a věříme a doufáme, že se to lidem líbí a mají radost. Taky nám můžou psát přímo při streamu na chat, takže víme, že se dívají. Navíc je po streamu na Facebooku hromada komentářů, takže zpětnou vazbu máme. Je to jiné než na koncertech, ale tak to teď prostě je. Líp to udělat nejde.

Krize, nekrize, Mňága jede dvoják

Zatímco jiní se po vyhlášení karantény rozkoukávali, vy jste hned začali s koncerty. Byli jste vždy tak pohotoví? Kde jste sebrali tolik energie oproti jiným, kteří to víceméně vzdali?
Schopnost se přizpůsobit a něco podniknout pro svou záchranu jsme obecně zdědili po předcích a asi ještě úplně nevyhasla. Koneckonců, když jsme kdysi přijeli do studia nahrát první desku Made in Valmez a začali vybalovat bubny a kytary, zazvonil telefon a volali z vydavatelství, že si to rozmysleli, ať jedeme domů. Jen pohotová věta: "Ale my už to máme skoro hotový," tuhle kapelu zachránila.
Takže ano, toho 12. března, kdy se všechno zastavilo, jsme byli v p*deli jako všichni ostatní, ale jen chvilku. Ještě ten den jsme odvysílali ze zkušebny šestipísničkový stream, jen tak na telefon, ani jsme neměli plán, co přesně budeme hrát, prostě jsme si chtěli zahrát. Měli jsme mít druhý den koncert v Plzni na Žebříku, takže jsme se sešli ve zkušebně. A hned, jak jsme si zahráli, nám bylo líp. Mnohem líp, fyzicky i psychicky. Tak jsme si řekli, že bychom to takhle mohli dělat. Nepřestat hrát.

Během streamovaných koncertů vám fanoušci mohou poslat libovolnou částku, která supluje vstupné. Je to adekvátní náhrada za zrušené akce? Kolik peněz jste si vydělali pravidelným sobotním hraním? 
Od prvního sobotního streamu jsme lidi poprosili o dobrovolné vstupné a oni ho hned začali posílat. Udělali jsme to i proto, že jsme všichni dospělí chlapi a potřebujeme mít svoji hodnotu a pracovat, třebas i s nejistým výsledkem. Potřebuješ si sebe vážit, že uděláš, co se dá, i když se toho momentálně moc nedá.
Adekvátní náhrada to není, ale je to nezanedbatelná částka, která nám moc pomůže. Úspory pak nemizí tak rychle. Za jarních jedenáct streamů jsme vydělali něco přes 600 tisíc korun. To je skvělé, protože tím pádem už existuje velké množství dospělých jedinců, kterým dochází, že to hraní je naše práce a jiný zdroj příjmů zrovna nemáme, a tak to vstupné pošlou, přestože nemusí. Pokaždé, když jim za to na Facebooku poděkuju, myslím to opravdu vážně. Teď na podzim vyděláváme zhruba polovinu toho, co na jaře, ale nijak to nehrotíme. Už ten chaos trvá dlouho, lidi jsou utahaní, streamuje se podstatně víc, co já vím. Jedeme dál.

VIDEOROZHOVOR: Mňága a Žďorp: Písně z Třecích ploch zůstanou v playlistu navždy. Na kapelu, která hraje 32 let, je to bomba

Vy jste v tuzemsku asi jediní, kdo hraje sobotu, co sobotu. Má to nějaký skrytý podtext?
Tou nejhlavnější motivací bylo, že jestli teda má kultura nějakou schopnost lidi osvěžit, pobavit, strhnout, odvést na chvíli z přítomnosti, rozbrečet, rozesmát, roztančit, tak by bylo fajn udělat to právě teď, když jsme všichni v p*deli a kdy to všichni potřebujeme nejvíc. Mám radost, že jsme tuhle příležitost neprošvihli, a naopak ji využili, jak to jen šlo. A byla u toho sranda, drželi jsme a držíme spolu a zažili jsme u toho věci, které bychom rozhodně nezažili, kdybychom seděli doma a byli jen nasraní nebo smutní.

Jak vlastně vznikl nápad, že během jednoho koncertního večera přehrajete jednu danou desku? Jednotlivá vystoupení jsou díky tomu unikátní.
Hned na začátku mi došlo, že každý koncert musí být úplně jiný, aby byl důvod se na ně pořad dívat. Přece nebudeme omílat jeden playlist furt dokola? Takže jsme za deset minut vymysleli první čtyři. Klíčová pro nás byla a je spolupráce s mall.tv, jejich platformou Kultura žije a s dárcovskou platformou Donio.cz, se kterými spolupracujeme od začátku. Z mall.tv nám začali posílat IT techniky a kameramany s obrazovou a zvukovou technikou a po pár sobotách už jsme byli někde úplně jinde než na začátku. Spolupracujeme spolu i teď na podzim a je to skvělý, protože se staráme jen o hudbu, písničky, nastavíme si svůj zvuk a samotný přenos už není naše starost.

Jsme rodinná kapela

Pamatovali jste si všechny písničky, nebo jste si některé museli osvěžit? Jak bylo, a vlastně stále je, náročné se secvičit? 
Jasně, že si nemůžeš všechno pamatovat, ani náhodou! Některé písničky jsme hráli jen párkrát na šňůře k dané desce a pak už nikdy. Třeba někdy před dvaceti lety...
Systém je takový, že odehrajeme stream a máme týden na to, abychom se naučili písničky na další. Takže se naučíš další desku, všechny písničky bez výjimky. V pátek je zkouška, kdy všichni všechno umí. Projedeme to a vyjasníme nejasnosti, tempa, místa, kde třeba na desce hrají hosti a podobně. V sobotu odpoledne to přehrajeme celý znovu, a pak naostro od osmi. Už to fakt umíme udělat tak, abychom si to užili.
Čekal jsem, že někdo začne remcat, že je toho moc, protože toho je fakt hodně. Mám ale kliku, že hraju zrovna v týhle kapele, ve které je všem jasný, že takhle je to nejlepší. Velice si borců z kapely za tohle vážím! Vždycky říkáme, že jsme rodinná kapela, a teď se potvrdilo, že fakt jsme. Je to mimochodem dost zvláštní zkušenost, přehrát během jednoho roku veřejně celej repertoár za třicet let svý existence.

Za jarní část jste přehráli 123 různých písní. Jaký starší song, který jste léta nehráli, získal s odstupem času větší váhu?
Je jich víc. Třeba Den, kdy v Brně hrála ABBA, Praha Berlin Waršava, Jak se dostat z vězení, This song, Nic složitýho...

Mňága a Žďorp vydá koncertní album, vzniklo během jarních streamů

Nepřišli jste si tak trochu jako jukebox z minulosti? Jak tomu jde případně vzdorovat?
Naopak, radovali jsme se, že máme tolik písniček. Nemáme problém s vlastní minulostí. Jasně, že jsme nenahráli jen samé skvosty, ale nic vyloženě pod laťku jsme v archivu nenašli. Určitě jsme spoustu písniček mohli udělat líp, já jsem mohl některý texty víc dotáhnout, to teď slyším hned. Ale zároveň vím, že to bylo naše tehdejší maximum. Za poslední tři roky jsme vydali dvě desky, takže nežijeme s hlavou v písku minulosti.

Většinou jste vysílali ze zkušebny. Koncert, který ale já osobně nezapomenu, jste odehráli na střeše. Připadali jste si jako Beatles?
Spíš jsme si připadali jako vězni, kterým z ničeho nic vítr čechrá vlasy na střeše. (smích) Koncert na střeše byl životní zážitek. Uprostřed tý podivný atmosféry strachu a nejistoty, kdy jsme byli všichni zalezlí jak králíci v norách, napadlo Kubu Koutného z produkce, mimochodem syna našeho dřívějšího kytaristy Radka Koutného, vylézt na střechu, dotáhnout tam velký štáb a udělat to navzdory všem omezením profesionálně na sto procent.
Zároveň to byl punk a dobrodružství a hromada práce, ale i neskutečná sranda. A všechno klaplo. Nesmělo pršet, takže nepršelo. Odezva od lidí byla obrovská, od místních i na Facebooku. Blbli jsme s Tondou Blaníkem. Měli jsme ten den vstup do hlavních zpráv České televize, což už jsme brali jako normálku. Koneckonců, nikdo jinej nic nedělal.

Po 33 letech fungování jste odehráli svůj první unplugged koncert, ze kterého vzešlo album. Proč jste se této formě vystoupení vyhýbali a nedošlo k němu už dříve?
Bylo jasný, že je to možnost, jak udělat další stream, takže bylo jasný, že na to dojde. Hlavní brzdou, proč jsme to neudělali dřív, jsem byl já, protože jsem si myslel, že Mňága je to, co je, a nepotřebuje žádný mutace jako je unplugged nebo koncert se symfoňákem. A taky jsem se bál toho ticha, který při tomhle hraní bývá.
Mimochodem, máme s Martinem Knorem dohodu, že pokud bychom měli hrát se symfonickým orchestrem, tak se raději rozpadneme. Jsem zvědavý, kdy to porušíme. Já byl z unplugged hraní absolutně nadšenej! Konečně jsem se hezky slyšel, nemusel jsem řvát a mohl jsem do písniček dát víc pocitů a nálady. Bál jsem se toho tak dlouho zbytečně.

Na desku, která by dle vašich slov za normálních okolností asi nevznikla, se vybralo díky crowdfundingové kampani na Startovači, která vynesla rekordních 880 tisíc korun. Čím si vysvětlujete takovou podporu od fanoušků, kteří tolik let drží s vámi?
Tohle byla naše čtvrtá kampaň a lidi ví, že co slíbíme, to dodržíme, a všechno uděláme pořádně. Je to věc důvěry. A taky je dobrý naučit se, jak se takový kampaně dělají. Nebyli jsme líní a naučili jsme se to. Některé odměny, které v rámci projektu nabízíme, jsou osobní. Lidi s náma můžou jet v dodávce, zažít den na šňůře, ve studiu, ve zkušebně, můžou hrát v klipu. Pořádáme u našeho saxofonisty Tibíka na veliké zahradě letní párty pro tvrdé jádro a je to fakt sranda. Jsme moc rádi, že to pro ně můžeme udělat a těšíme se na ně. Zatím to vždycky byla p*del a často zůstáváme v kontaktu i dál.

Jak využijete zbytek vybraných peněz? Přeci jen, 880 tisíc na akustickou desku z hospody je dost...
Uvidíme. Třeba natočíme tři klipy místo jednoho.

Podle čeho jste volili písně na playlist? Která skladba v nové aranži je pro vás největším překvapením? 
Nejdřív jsem vybral všechny ty akustické z jednotlivých alb. Naučili jsme se to, nazkoušeli a měli z toho divnej pocit. Nedošlo nám, teda vlastně mně, že jsou to všechno podivnosti a že tam chybí "něco fakt vod Mňágy". Tak jsme zkusili Goin Blind na španělky a hned jsme měli jasno. Pak jsme tam vrazili pár našich klasických písniček a přidali některý, který jsem si hrál jen tak sám ve zkušebně. Třeba Den, kdy v Brně hrála ABBA, což jsme nehráli nikdy. No, a ožilo to a náš zvukař Franta řekl: "Tak teď už se to dá poslouchat, synci."

Akusticky jste začínali i letní koncerty. Jak tuto změnu přijali fanoušci?
Myslím, že dobře. Prostě začneme pozvolna a potichu, nemusíme bláznit od začátku. Po sedmi, osmi countryovkách hoši odloží akustiky, vezmou elektriky a je pařba. Já mám teorii, že umělec má právo a povinnost dělat si vše podle sebe a diváci zas mají právo se z toho radovat, nebo ho s tím poslat do ř*ti. A věřím, že pokud svý představě věříš, budou jí věřit i ostatní.

Vznikly během koncertní pauzy nové věci?
Ani ne. Té práce kolem streamů a vydání Přístav Unplugged byla fakt hromada. Plus děcka doma, který nechci odbývat. Za celý rok jsme měli jeden volnej víkend, protože mezi streamy jsme, když se mohlo, zase pořád hráli. Mám dvě nový hotový písničky na nějakou další desku.  V jedný z nich je tento kousek textu: "Viděl jsem jen oči, zbytek tváře zakrýval šátek."

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv kapely
Témata: Mňága a Žďorp, Petr Fiala, Třecí plochy, stream, Přístav Unplugged