ROZHOVOR | Polemic: Naučili jsme se pracovat s vlastními egy, občas je potřeba stáhnout se

Když kapela vznikala, věřili jste, že vás cesta povede až k jedenáctému albu?
Věřili jsme hudbě. Že jí chceme věnovat svůj čas a že ji chceme společně tvořit. Věřili jsme, že když do ní vložíme srdce a energii, tak by se mohlo stát něco velkého. Víru jsme měli obrovskou a postupně jsme vybudovali značku Polemic jako kapelu, která funguje, koncertuje, tvoří a vydává alba. Dávali jsme si postupně menší mety a cíle, které jsme přetavovali v realitu, přesně takovou je i aktuální deska 11SKA. Upřímně tak daleko, desítky let dopředu, jsme v začátku vůbec nedívali.

Jak se žije na šňůře | Polemic: Už při nastupování do dodávky vidíme, kdo je v jakém rozpoložení

Vaše kapela je jako dlouhé manželství, co vám pomáhá držet pohromadě?
Jsme parta muzikantů a vyhraněných osobností, která má sladěné společné hodnotové i morální nastavení. Umíme spolu fungovat i po koncertě, ve studiu i při dlouhých přesunech autem. Jsme týmoví hráči a víme, že spojením talentů a toho nejlepšího, co se v každém z nás skrývá, se dá dosáhnout něco víc, než co by dosáhl jeden sólista a několik statických členů kapely kolem něj. O tom je kapela, když nastane synergie, dějou se věci...

Zapříčinil konflikt ve skupině za ty roky někdy odchod člena?
Každá kapela se samozřejmě vyvíjí, hledá správné složení a chemii mezi členy. Polemic vznikla jako parta nadšenců stylu SKA - bez muzikantských znalostí a s věkem patnáct plus. Rostli jsme, dospívali, studovali, začali pracovat, zakládali rodiny a tak dál. Přirozeně nastaly i personální změny, když pro někoho přestala být kapela prioritou. Naše muzikantská sestava se změnila naposledy v roce 2005, takže už dvě desetiletí jsme stabilní tým.

Jak vznikají vaše písně? Kdo má na ně největší vliv – je nejaktivnější? Zapojuje se vždy celá kapela i do tvůrčí fáze?
Vždycky jsme měli v kapele pravidlo, že nápady na písničky a texty může přinášet kdokoliv chce. Společně si je poslechneme, zhodnotíme a když rezonují, pustíme se do aranží. Před lety to bylo hlavně akustické nahrávání a ladění aranžmá na nahrávku. Teď se doba i možnosti nahrávání překlopily do digitálna, takže songy vznikají vrstvením zvuků a zpěvů v projektu v počítači. Autorský drajv měli v minulosti i bývalí členové, dnes to je hlavně Mickey – kytarista a zpěvák. 

Co vám pomáhá při společných debatách. Kdo je u vás tím "moderátorem", který vždycky najde řešení tak, aby byli všichni spokojení?
Naučili jsme se léty pracovat s vlastními egy a víme, že občas je potřeba se stáhnout a pochopit, že prosazování vlastního názoru nepomáhá, když to zbytek kapely vidí jinak. Fungujeme jako parlamentní demokracie, debatujeme v pléně, dáváme návrhy a diskutujeme o nich. Má to svoje výhody, každý se může vyjádřit k věci, zároveň je to zdlouhavější proces a někdy i komplikované.
Proto jsme to po letech překopali a vytvořili „akční“ výbory, ve kterých v menším kruhu rozhodujeme o záležitostech, které je potřeba řešit rychle: jeden řeší písemné výstupy kapely, další chodí na rozhovory, jiný dohaduje spolupráce, jeden pokrývá sociální média a video prezentaci, další manažuje naše nahrávací studio One Love v Bratislavě a tak dál. Zásadní záležitosti si samozřejmě musíme odsouhlasit všichni s moderátorem s rozhodujícím slovem, tím je zakládající člen kapely, basák Miro.

Kolik koncertů obvykle za rok odehrajete?
Kdybychom měli udělat průměr za posledních víc než deset let, tak bysme se, s výjimkou covidových dvou let, dostali na číslo okolo devadesáti. Koncerty jsou pro nás zásadní formou prezentace, protože přenos energie mezi publikem a kapelou funguje naživo násobně lépe než z nahrávek a videa. Jednoduše interakci s publikem milujeme, cítíme se v těchto vodách příjemně a reakce publika nám to potvrzují.

Jedenácté album je komplikací vydaných písní za poslední roky. Která ze skladeb je na něm nejstarší?
Písně na albu jsme seřadili chronologicky, takže ho otvírá nejstarší song Poď s nami. Specialitou desky je, že každá písnička měla v době vydání už zveřejněné video. Když posluchač drží v ruce naše CD nebo LP, tak ho v nich umístěný QR kód nasměřuje na YouTube kanál, kde najde všechny songy pěkně seřazené. Kromě toho jsme se vizuálně s labem vyhráli tak detailně, že skrývá několik vychytávek, má informační i uměleckou hodnotu jako vydařená kniha.

Možná překvapivě je na albu i Kali, výrazná tvář česko-slovenské rapové scény. Kdo přišel s nápadem na jeho oslovení?
S Kalim jsme doteď nikdy nespolupracovali, i když se samozřejmě občas střetneme na pódiích festivalů. Nápad měl Mickey, do reggae songu v moderním zvukovém hábitu se hodilo ozvláštnění v dancehallové pasáži. Věříme, že se tahle spolupráce vydařila, prvotní reakce fanoušků tomu nasvědčují.

Dalším hostem je Matěj Ruppert. Jaký je váš vztah s ním a jeho kapelou?
Monkey Business registrujeme jako nadupanou kapelu, smršť energie a partu vynikajících muzikantů. S Matějem jsme si už pěveckou spolupráci vyzkoušeli před lety na songu Moře, kde dokonce zpívá svůj part ve slovenštině. Od té doby jsme v kontaktu, tomu přispívá i fakt, že jeho manželka je naše fanynka a chodí na naše pražské koncerty. Svět je prostě malý a když v něm máte spřízněné osoby, tak je radost cestovat a potkávat se. S Matějem sdílíme kromě muzikantského porozumění i společnou vášeň pro víno. Když přišel nahrávat k nám do studia v Bratislavě, tak s milou podmínkou, že si večer ještě „požúrujeme“. Užili jsme si krásný večer spojený s degustací ve špičkovém slovenském vinařství ve Svätom Jure. 

Berete Česko jako druhý domov? Koncertů tady máte každé léto plno?
Většina členů vyrostla ve společném státě a politickou změnu rozdělení na dva samostatné státy jsme zažili bez toho, abychom ji uměli ovlivnit jako dospělí lidé. Česká republika je pro nás krajinou, ve které se dorozumíme rodnou řečí, a která je nám kulturně velmi blízká. To platí i naopak, jinak bychom jako kapela „z ciziny“ zpívající ve slovenštině neměli šanci oslovit publikum. Koncerty to dosvědčují a jsme moc rádi, že jsme u vás stále žádanou kapelou. Velmi příjemné a dlouhodobé vztahy udržujeme s celou řadou umělců a kapel z naší ska-reggae scény, ale i s mnoha dalšími.

Zasahuje vás to, co šíří vaše politické vedení (například nedávný výrok R. Fica o vztahu Česka a Slovenska), nebo chcete být apolitiční a k podobným tématům se nevyjadřovat.
Směřování naší krajiny a rétorika aktuální vlády je smutná. Pevně věříme, že jde jen o dočasnou realitu. Jsme jednoznačně demokraticky, prozápadně orientovaní s historickou pamětí fungování ČSSR od roku 1968 pod kuratelnou zpřátelené armády až do odsunu vojsk. Ve vaší krajině fungujeme jako doma, proto si rozhodně nepřejeme rozbíjení porozumění našich blízkých národů politickými dobrodruhy, kteří neprezentují to, co si myslíme. 

Jsou pro vás hudba a politika spojenými nádobami?
Naše interní dohoda je, že se nechceme politicky jako kapela angažovat a vyjadřovat. Samozřejmě cítíme společenskou důležitost vyjadřovat se k tématům nespravedlnosti, diskriminace nebo rasismu. Jako skupina hrající SKA, jehož základní premisou je vlajka symbolizující spojení bílé a černé, je to pro nás přirozené. Jsou kapely a interpreti, kteří se politicky neangažují veřejnými vystoupeními a zpívají o politice v textech. Pro nás je ideální odměnou, když se na našich koncertech a při naší hudbě lidé uvolní, vytancují a zabaví. Naší misí je: tanečno, slunečno a pozitivno.

Polemic roztančili Ledárny Braník. Pařilo se až do noci

Ovlivňuje konkrétně vaše plány nějak to, co se děje v rámci politické scény u vás?
My jsme si s kapelou zažili společný stát se socialistickým zřízením, změnu na demokracii, rozdělení, naše bláznivé devadesátky s Mečiarem. Potom přišla naštěstí změna a dohánění zmeškaných reforem a následně několik změn vlád. Aktuální vláda je vox populi, i když ne naší sociální bubliny, musíme to respektovat. Nedemokratické kroky a nekultura má hlubokou odezvu v občanské angažovanosti. To je cesta jak vyjádřit nesouhlas s kroky, které naši krajinu vzdalují od cesty, kterou bysme mohil svobodně kráčet. Jedeme si svoje bez ohledu na to, co se děje ve velké politice.

Co byste si přáli v letošním roce splnit?
Přáli bychom si, abychom mohli volně pokračovat v tom, co nás baví a naplňuje. Tvořit, koncertovat, hrát na festivalech, zažívat emoce na podiu a vyměňovat si energii s publikem. Svobodně a radostně pokračovat v misi, kterou plníme už víc než pětatřicet let.

Text: Kateřina Nováková, foto: Rudolf Baranovič
Témata: Polemic, Braňo Bajza, Michal Novácky, Ľubomír Horák, Peter Huraj, Peter Šándor, Peter Opet, Andrej Juráš, Miroslav Baričič, 11SKA