ROZHOVOR | UDG: Vsadili jsme na vlastní síly, chtěli jsme maximálně zachytit autenticitu a zvuk kapely

Po pěti letech jste vydali novou desku - Přístav. Co mě při pohledu na ni a její obsah hned zaujalo je to, že po Kryštof a Poetice jste další kapelou, která má na kontě píseň Hollywood. Čím si vysvětlujete, že je název tak v kurzu?
Jugi: Nevím. Hollywood vznikl před čtyřmi lety jako první píseň z desky. Takže jsme asi kurz Hollywoodu zahájili, i když nevědomky.
Bohumil Němeček (Bobo): Písnička Hollywood je v podstatě nejstarší písnička z téhle desky a byla natočená jako jedna z prvních, někdy v roce 2017. V témže roce jsme ji už dokonce hráli naživo. Takže zřejmě náhoda.

Desku vydáváte po pěti letech. Proč po takové době?
Jugi: Od poslední řadové desky je tomu necelých pět let, ale před dvěma lety vyšel UDG Acoustic live, takže zas takový lenoši nejsme. Důvodů, proč nám deska trvala tak dlouho, je více. Písničky vznikají z části domácí prací, částečně při společné práci na soustředění, pak vše nahráváme live ve studiu a sami produkujeme. Nic nenaklikáváme, nic nesamplujeme, prostě písničku poctivě složíme a nahrajeme. Důležitá je pro nás autenticita celého procesu. Navíc písničky a texty v nás musí uzrát, musíme něco prožít, abychom to mohli zaznamenat. Někdy nás brzdí i náš demokratický kapelní systém, musíme se na všem dohodnout.

Příběh českého hitu: UDG – Hvězdář

Bobo: Písně vznikaly průběžně během let 2017 až 2020 většinou na soustředěních a při volných chvílích, kdy jsme neměli koncerty, kterých máme ročně asi sto. Rozhodli jsme se, že nebudeme nikam spěchat a dávat si nějaké termíny, navíc jsme se připravovali na naše výročí a speciální koncert v roce 2020 k dvaceti letům kapely ve Foru Karlín, který jsme byli nuceni již dvakrát, a doufám naposledy, odložit.  

V čem je šesté album jiné než předchozí? Emotikon byla dost pocitová deska, chtěli jste, aby byl zvuk na ní živý a přirozený, co nejvíce se blížil energii vašeho live vystoupení. Co bylo cílem na Přístavu?
Jugi: V podstatě ano. Myslím, že záměr z Emotikonu se na nové desce ještě více prohloubil. Vše je ještě živější a niternější. Máme svůj specifický sound a rukopis, a ten je na nové desce přítomen více než na posledních studiových počinech.
Bobo: V podstatě byl cíl stejný, písničky nahrát co nejvíce živě s našimi nástroji, abychom je mohli v naší sestavě kdykoliv zařadit do setlistu. Jsou tam samozřejmě výjimky, jako například na klavír v Ještě jednou hraje náš kamarád Mára Ztracený, pak jsou na desce i housle od Radečka z Radečků a perkuse od Tokhiho. 

Dříve jste spolupracovali s Arminem Effenbergerem, nyní Michalem Šenbauerem z Českého srdce. Jak se protnuly vaše cesty? V čem to bylo obohacující a proč jste nezabrousili do mladších vod, abyste dali vaší tvorbě čerstvý vítr do plachet?
Jugi: Točili jsme ve studiu Michala Šenbauera, ale desku jsme si produkovali sami. Vsadili jsme na vlastní síly právě proto, že jsme chtěli maximálně zachytit autenticitu a zvuk kapely. Chtěli jsme, aby se rocková energie našich koncertů neztratila v dokonalé produkci a přenesla se i na desku, klidně s drobnými nepřesnostmi. Aby se do desky otisknul každý z nás, tak jak tomu je na koncertech. Je to filosofie kapely, která spolu hraje od gymplu. S Michalem byla spolupráce skvělá. Žádné tlaky, žádné deadliny. Michal má skvělé studio a je to dobrej chlap.

Deska se jmenuje Přístav. Můžu to chápat i tak, že je pro vás přístavem po tolika letech právě kapela?
Jugi: Možná se to dá chápat i tak. Jisté je, že si člověk v covidové době naplno uvědomuje, co je pro něj důležité a bez čeho by nebyl kompletní. Pro nás to je určitě kapela a koncerty.

Na coveru desky je hořící parník. Vyjadřuje covidovou situaci, kdy i relativně stálá věc nemusí být jistá, a že do plachet vždy nevlaje jen "příznivý" vítr?
Jugi: Podvědomě je celá deska ovlivněna dobou, ve které vznikla. Nezpíváme o ní konkrétně, ale nálada je ve skladbách i textech otištěna. Myslím, že stejně tak i do bookletu, který dělal muzikant a výtvarník Dan Kurz.

Do loga jste dali záchranný kruh. Jak dále jste desku pojali koncepčně? Je téma moře-přístav-kotva pojítkem krom vizuálu i celé desky?
Jugi: Ano. Do jisté míry je deska koncepční. Téma vnitřního přístavu, úniku, návratu a téměř schizofrenní touhy po obojím se prolíná celým albem. Cítíme paralelu života s kapelou a života námořníků. Dobrodružný, zábavný, svobodný život, který má ale i své odvrácené stránky.

Předchozí deska byla plná duetů a známých muzikantů. Teď mi přijde, že jste chtěli vsadit více na sebe? Nebo jste jen nenašli nikoho vhodného? Odkazuju se i na to, že jste navázali v písni Volám na spolupráci s osvědčeným Jakubem Děkanem.
Jugi: Měli jsme pocit, že skladby nic víc nepotřebují. Děkys je dobrej kamarád a cítíme, že už k nám tak trochu patří. Naty Hrychová je mladá talentovaná zpěvačka, kterou dlouho sledujeme a jsme rádi, že s námi nazpívala písničku Podzim, které dodala zajímavou atmosféru.

V songu Moje láska, tvá zbraň mi moc nekoresponduje hecování typu „hej, hej“. Chtěli jste tím rozbít melancholickou náladu, která v písni panuje?
Jugi: Asi ano. Nevím. Diskutovali jsme o tom, a pak jsme to tam prostě nechali.

Co si mám představit, že je darem od Prométhea, o kterém zpíváte?
Jugi: Dar od Prométhea je oheň. Je tam lehká inspirace v řecké mytologii. Na konci písně jsme to prozradili.

Úvodní Někam ven je, jak název vypovídá, o cestování. O tom vypadnout někam pryč a hodit problémy alespoň na chvíli za hlavu. Váš kytarista Volt hodně cestuje. Zkomplikovalo vám to někdy kapelní plány?
Jugi: Zatím ne. Volt svoje cestovatelské plány konzultuje a ladí tak, aby neomezoval chod kapely. Někdy mu jenom závidíme.

V písni Ještě jednou se zpívá o vrácení času. Co byste rádi z kapelního života prožili ještě jednou? Ptám se i proto, že desku pokřtíte na koncertě k dvacetinám skupiny, který jste museli už několikrát odložit...
Jugi: Nic. Vše je tak, jak má být a každá etapa je dobrá. Dříve jsme o fous více řešili mejdany a holky, teď se více bavíme o muzice a Bohouš vyrábí kytary.

Jugi a Volt dělají v bookingové a manažerské agentuře RedHead Music. Jak moc je vyčerpávající dělat v současném nestabilním prostředí a neustále přesouvat koncerty? Je výhodou, že máte informace z první ruky?
Jugi: Je to vopruz překládat koncerty. O to větší, když je to opakovaně. Výhody to bezesporu má, ale covid se svou nevyzpytatelností je pořád o krok napřed.

Dívala jsem se na váš eshop. Jak to, že Jugi ještě nemá svoji originální kolekci šatů k prodeji?
Jugi: Omlouváme se. Jdeme to ihned napravit.

Text: Hana Bukáčková, foto: Jan Nožička, archiv UDG
Témata: UDG, Přístav, Ještě jednou, Někam ven, Jakub Děkan, Jugi