Slávek Janda (Abraxas) interview: Teď působíme mnohem kompaktněji a precizněji

Odchod Miroslava Imricha z Abraxasu není nic příliš překvapivého. Kontroverzní zpěvák sice patří k zakladatelům Abraxasu, poprvé ho však opustil již v roce 1983. Zpěvák, který s kapelou ještě natočil její loňské CD Klid!, se prý rozhodl věnovat vlastním projektům Abraxas bude pokračovat jako trio v sestavě Slávek Janda (zpěv, kytary), Ivan Doležálek (baskytara) a Eduard Štěpánek (bicí). "Zpočátku jsem měl z hraní v triu obavy, ale první reakce publika jsou super. V lecčem je tahle situace lepší. My tři jsme na podobné vlně a Míra byl vždycky takový solitér," sdělil Janda.

SOUTĚŽ O 3 X CD ABRAXAS

Takže výběr hitů Nekonečný boogie Best of pokřtíte 2. června v pražském Rock Café už bez Imricha?
Slavíme 40 let, proto jsme vydali best of se čtyřiceti písničkami, které pokřtíme 2. června v Rock Café v sestavě Ivan Doležálek, Eduard Štěpánek a já. Jako host se představí náš bývalý saxofonista Jarda Trachta a možná ještě někdo další.

MÍRA NIKDY NEBOXOVAL JEN ZA ABRAXAS

Odchod Imricha není nic, na co byste nebyli zvyklí...
Teď působíme mnohem kompaktněji a precizněji. Po hudební stránce vládne soulad. Jasně, že tam není taková show, ale pro diváka se toho moc nemění. Hrajeme i věci z Manéže a Šťastnýho blázna, které Míra odmítal hrát. On nikdy neboxoval jen za Abraxas.

Abraxas dosáhl čtyřicítky. Slaví albovým výběrem i křtem v Rock Café

Takže je zpěv na tobě?
Jo, ale oba kluci slušně zpívají, takže máme i pasáže, kde se střídáme a doplňujeme. Teď jsme v menších prostorách rozjeli i unplugged a lidé u toho řádí, jako bychom hráli s elektrikou. s Mírou už jsme to zkoušeli, ale on má problém, když to za ním nehřmí. A lidé oceňují tu poctivost, tam se nic neschová a každé zaškobrtnutí je slyšet.

Jak se vaše nové best of liší od Retrospektivy vydané před několika lety?
Je to koncipované úplně jinak, protože na Best of Nekonečný boogie jsou původní nahrávky, zatímco na Retrospektivě jsou přetočené znova a doplněné cédéčkem s datovýmí stopami. Navíc tam nebyly písně vydané pod hlavičkou vydavatelství Panton, na které jsme neměli práva. Tím pádem má nový výběr smysl.

AUTENTIČNOST DĚLÁ VÍC NEŽ KVALITA NAHRÁVKY

Výběr je z devíti alb, upřednostňuješ některé?
Ani ne. Teď mě samozřejmě více baví hrát nové písničky, ale dnes koncert vypadá tak, že hrajeme počíd Nekonečný boogie a Každý den je to jinak. Má z toho radost, že o to po takové době někdo stojí. Asi na tom něco bude.

vložte odkaz, text nemažte

Předchozí album Klid! mělo dobré recenze...
Jsem s tím spokojený a potvrzují to i koncerty, na kterým si lidé o nové písně říkají. Specielně na titulní, Už tady jsou a Tance čas reagují stejně dobře jako na staré hity.

Proč jste na best of dali původní verze?
Máme zvukově lepší verze, ale autentičnost dělá více než kvalita nahrávky.

Nakoplo vás trochu nedávné Tribute Abraxasu?
Určitě. Neříkám, že se mi tam všechno líbí, je tam ale spousta vydařených písní, některé jsou lepší než od nás. Cokoliv se děje, je to pro kapelu dobré. Nejhorší je nedělat nic.

Co čeká Abraxas po křtu?
Průběžně hrajeme pořád, čekají nás i velké festivaly, například Benátská!.

Můžeme se těšit i na nové věci?
Začneme na nich dělat příští rok, mám nějaké nápady, ale letos si dáme ještě klídek. Spíše přejdeme na systém psát písničky doprovázené videoklipem. A až jich bude dost, uděláme z toho album. V našem případě nejde o tom chrlit jednu desku za druhou. Ale pořád mám chuť něco dělat.

text: Roman Jireš, foto: Roman Černý, archiv