ROZHOVOR | V Rock Café nejsou slova jako svoboda, pravda a lidská práva jen frázemi

Vydáno 15.02.2021 | autor: Ondřej Horák

„Je to spojení génia loci Národní třídy, historie klubu a postojů lidí, kteří tu pracují,“ vysvětluje Lukáš Růžek výrazné společenské přesahy programu Rock Café. To je už od svého otevření v lednu 1991 víc než jen místem pro hlasitou hudbu. Klub v srdci Prahy je důležitou kulturní institucí a letos slaví 30 let existence.

ROZHOVOR | V Rock Café nejsou slova jako svoboda, pravda a lidská práva jen frázemi Pražské Rock Café se k myšlenkám a odkazu Václava Havla stále hlásí, foto: archiv Rock Café

Tým, který se stará o chod Rock Café v běžném provozu, tvoří přibližně čtyřicet lidí. Většina barmanů, zvukařů, šatnářů si ale loni v březnu musela najít jiné uplatnění. Klub na Národní v současné době táhne úzký produkční tým, který se soustředí na údržbu, online koncerty a dvakrát do týdne otevírá Srdcařská okýnka. Právě před jedním takovým nedávno proběhly i nezvykle komorní oslavy 30. narozenin klubu.

Při této příležitosti jsme probrali minulost, současnost i budoucnost Rock Café s jeho ředitelem Lukášem Růžkem, který v klubu působí téměř dvacet let. K rozhovoru zasedli také Šimon Blaschko, vedoucí hudební produkce a propagace, a Šárka Hlaváčková, která má na starosti divadlo a galerii.

Chtěl bych začít pozitivněji, ale pojďme to odbýt hned na začátku: O kolik let jste v roce 2020 zestárli?
Šimon: Já rok 2020 vlastně nehodnotím jen negativně. Moje milovaná kulturní branže, která je mi domovem už přes 10 let, sice zažívá extrémní zkoušku a s velkou pravděpodobností se hodně promění, korona nás ale donutila přemýšlet jinak a naučit se novým věcem, případně ty stávající vylepšit.

FOTO: Rock Café oslavilo 30 let narozeninovým okénkem

Co vás krize naučila nového?
Šimon: Ještě na začátku března bych si asi těžko představil, že budu řešit streamy koncertů. Opravdu by mě nenapadlo, že budu trávit hodiny na telefonu s hygienou, střihnu si brigádu v lese a na stavbě, nebo že budeme plánovat 30. narozeniny Rock Café tak, aby se při oslavách ideálně nepotkalo moc lidí. To všechno s sebou nese poměrně velkou porci stresu, člověk si ale najednou začne víc všeho vážit a užívá si přátelskou atmosféru, když už někoho může potkat. Navíc, já svoje vrásky nosím hrdě už od 15 let a věřím, že se za ten loňský rok nijak zásadně neprohloubily.

Šimon Blaschko, vedoucí hudební produkce a propagace, foto: archiv Rock Café

A co ty Šárko?
Šárka: Já jsem zestárla přesně o rok. Všichni víme, že byl rok 2020 extrémně náročný pro všechny, nejen pro kulturu. Cítila bych se hloupě, kdybych si měla stěžovat, jak to bylo stresující.

Jaké nové zkušenosti a poznatky tedy přinesl rok 2020 tobě?
Šárka: Největší výzvou je neustálé přizpůsobování se novým pravidlům. To vše za chodu a během plánování eventů, ať už online nebo skrz výdejní okénko. Naučili jsme se spoustu nových věcí a zocelilo nás to. Tolik koncertů a debat v prázdném sále jsem ještě neviděla. Motivuje nás jakákoliv pozitivní reakce od diváků, ačkoliv je jen na dálku. Říkáme si, že to má pořád smysl, i přes to, jaká situace tu stále je. Humor a výzvy jsou náš hnací motor, takže věřím, že i když jsou oslavy 30 let Rock Café z větší části online, fanoušci se stále mají na co těšit.

Lukáši, počítám, že z pohledu ředitele klubu na loňském roku moc pozitivního nenajedeš…
Lukáš: To bych neřekl. Přes všemožné zákazy, omezení, chaotická opatření, pozdní pomoci a hodiny na infolinkách k podpůrným programům, kde se jasných odpovědí dočkáte jen stěží, vidím na roku 2020 i několik pozitiv. Určitě bych vyzdvihl všechny, kteří se na běhu klubu podílejí. Bez jejich entuziasmu a pochopení bychom toto složité období překonávali velmi těžko. Mám velkou radost z toho, jak se nám s kolegy podařilo během prvního měsíce pandemie skočit střemhlav do světa streamů.

ANKETA: Rock Café má třicet let. Legendárnímu klubu přejí Vilém Čok, Žanet., Jan Kunze a další

Dávaly vám online koncerty smysl? Internet pronikl takřka do všech aspektů našeho života, tenhle fenomén byl ale celkem nový…
Lukáš: Hnala nás snaha udělat radost lidem uvězněným v domácnostech. Zároveň jsme dostali možnost poskytnout přivýdělek lidem z branže a umožnit umělcům hrát. To byl naplňující pocit. Nikdo nevěděl, kam se situace vyvine, jak dlouho bude trvat, a přesto jsme se s kolegy rozhodli nezištně pomáhat. Na jaře jsme odstreamovali na dvě desítky koncertů, debat a diskuzí s umělci. Následovalo netradiční léto, kdy obvyklé divadelní prázdniny našeho sálu zaplnili herci a návštěvníci. V neposlední řadě vnímám jako pozitivum i naše Srdcařská okénka, při kterých se snažíme vždy podporovat vybranou dobročinnost. Abych to shrnul, moc mě potěšilo, že nikdo z nás tady neseděl s hlavou v klíně.

Fotografie z oslav 28. narozenin klubu, foto: archiv Rock Café

V Rock Café působíš z aktuální sestavy nejdéle, můžeš zavzpomínat, jak ses do klubu dostal?
Lukáš: To už je skoro pravěk. Osobní statistiky si nevedu, nicméně tuším, že budu kroutit devatenáctý rok. Nastoupil jsem po skočení civilní služby, tehdy za mnou zašli dva kamarádi a shodou okolností také majitelé Rock Café s nabídkou, zdali bych se jim o klub nechtěl starat. Měl jsem nějaké zkušenosti s pořádáním akcí a fungování s partičkou Timudej, nicméně chod takové kulturní „továrny“ mi byl do té doby neznámý. Do Rock Café jsem chodil, pouštěl jsem tam i dokonce gramofonové desky, každopádně jsem ho znal spíš z druhé strany baru, než je pípa.

Jak se tehdejší Rock Café lišilo od toho dnešního? Respektive, jak se lišilo od Rock Café na začátku roku 2020, tedy před pandemií?
Lukáš: Když jsem nastupoval, klub mi přišel trochu ponuřejší, hlavně tedy vstupní bar. To mi utkvělo v paměti asi nejvíc. Byl tu neodhlučněný sál, kino a galerie. Produkce tehdy seděla v suterénu v místnosti bez oken. Hojně jsme používali pevnou linku a fax, z dnešního pohledu historické přístroje. Postupem času docházelo ke změnám v interiéru, postavili jsme nový bar, hudební sál, prostory chill out zóny, vylepšili jsme zázemí pro návštěvníky i umělce. V Rock Café se začalo hrát divadlo a z hudebního programu vymizely revivaly.

Dokázal bys shrnout, jak se měnila dramaturgie?
Lukáš: Je zajímavé, jak se vyvíjela popularita jednotlivých hudebních žánrů. Vzpomínám si na velmi plodná léta hard core, punku, ska, rockabilly, funku, teď je nejvýraznější hip hop. Když už to dělám tak dlouho, jsem zvědav, jestli se nějaká z těch vln zase vrátí do kurzu. To bude zajímavé sledovat.

ANKETA: Rock Café slaví třicet let. Přejí mu členové Vypsané fiXy, John Wolfhooker, Zvíře jménem Podzim a další

Co ze „starého“ Rock Café zůstalo dodnes?
Lukáš: Rock Café je stále místem, v němž dostávají prostor mladí umělci a může se tak stát jejich odrazovým můstkem. Rock Café je stále místem, kde slova jako svoboda, lidská práva, tolerance, práva menšin a pravda nejsou pouhými frázemi. Rock Café zůstává místem spjatým s undergroudem a s osobností Václava Havla. Provozujeme prostor, v němž se ctí principy demokracie. Společenská odpovědnost má v naší dramaturgii nesmazatelné místo. A v neposlední řadě zůstalo Rock Café místem, v němž pracují fajn lidi, kteří dělají svou práci srdcem.

Pražské Rock Café se k myšlenkám a odkazu Václava Havla stále hlásí, foto: archiv Rock Café

Kdy se podle tebe Rock Café dotklo dna? Kdy to vypadalo s klubem nejhůř? Bylo to skutečně loni?
Lukáš: Nejhůř nám bylo v letech 2009 až 2011, kdy vrcholily snahy o uzavření klubu. Ale i na té zkušenosti se dá najít něco pozitivního - na podporu Rock Café se uskutečnila demonstrace, při níž na Národní přišlo kolem pěti tisíc lidí. Když si vzpomenu na vlnu solidarity, která se tehdy mezi návštěvníky a fanoušky zvedla, naskakuje mi husí kůže.

Šimone, ty ses do Rock Café dostal až na druhý pokus. Co tě na Národní táhlo?
Šimon: Já jsem v té době měl za sebou pár koncertů a festival v mých rodných jižních Čechách, zároveň jsem studoval v Praze a trochu jsem se rozkoukával. Rock Café jsem samozřejmě znal a když na mě vyskočil inzerát, že hledají produkční, řekl jsem si, že to zkusím. Nutno dodat, že jsem tehdy podal velmi mizernej výkon a zaslouženě jsem neprošel ani do druhého kola.

A kdys druhým kolem tedy prošel?
Šimon: Během následujícího roku jsem se pár věcem přiučil a poznal Terezu Fišerovou, která měla dlouhé roky produkci na povel. Jednoho dne mi napsala, že budou znovu hledat produkčního a jestli to zase nechci zkusit. Bral jsem to jako výzvu ukázat, že už nejsem tak bídnej, a zkusil to znovu. A taky jsem se o trochu líp připravil a našel si odpovědi na otázky, u kterých jsem rok předtím pohořel. Štěstí bylo, že je Lukáš moc neměnil. (smích) Už to bude šest let, co jsem nastoupil.

Ředitel klubu Lukáš Růžek na adrese Národní 20 působí téměř dvacet let, foto: archiv Rock Café

Lukáši, ty jsi Šimona nejdřív odmítl, později přijal. Co musí člověk, který chce pracovat v podniku typu Rock Café, umět? Jaké musí mít dispozice a vlastnosti?
Lukáš: Dnes už je to úsměvná historka, kterou mi samozřejmě Šimon čas od času připomene. S oblibou mi předhazuje, že jsem ho dostal na otázce, jaké je DPH na vstupence. My si lidi vždycky vybíráme sami, s pracovními agenturami nespolupracujeme. Vždy se snažíme držet intuice a řadou nepřímých otázek zjistit, jaký člověk skutečně je - jaký má charakter, rozhled, ale především chuť pro klub pracovat a posouvat ho dál. A samozřejmě musí do kolektivu zapadnout po lidské stránce.

Přibližně před dvěma lety posilnila váš produkční tým Šárka, která se stará o divadlo a galerii. Rock Café vždy pracovalo s přesahy mimo hudbu, proč jste se tehdy rozhodli na divadlo a výtvarné umění soustředit více?
Šimon: Divadlo i galerie fungují v Rock Café už dlouho, nějakou dobu jsem se o ně staral já. V hudbě se ale cítím mnohem jistěji, což bylo znát. Šárka má cit pro obojí a divadlo má díky ní mnohem pestřejší program, výstavy v galerii jsou prestižnější. Rock Café si vždycky zakládalo na tom, že kromě hudby si k nám můžete zajít na divadlo, výstavu a nebo jen tak na pivo.
Šárka: Samotné prostory Rock Café vyzývají k honosnějším výstavám a pestrému divadelnímu programu. Pravidelně se věnujeme osvětové činnosti a můžeme si tak dovolit do programu zařadit i politické a nekonvenční dramatizace, což v posledním roce přitáhlo pozornost. Mám radost, že mi Rock Café dává hodně prostoru pro kreativitu a můžu pracovat i na odvážnějších věcech.

Momentka z kolektivní výstavy Už je nejhůř, která proběhla v lednu 2020, foto: archiv Rock Café

Vedle kulturních přesahů se snaží Rock Café reflektovat i společenské dění, ať happeningem Korzo Národní, který každoročně připomíná události 17. listopadu, nebo pomocí výstav a diskuzí. Většina hudebních klubů se takto neprofiluje, proč Rock Café?
Lukáš: Z mého pohledu se sešly tři faktory - génius loci Národní třídy, historie klubu a především postoje lidí, kteří v Rock Café pracují. V tomhle jsme všichni na hodně podobné vlně. Děláme kulturu, nicméně nejsme lhostejní k tomu, co se kolem nás děje.
Šárka: Mě nedávno pobavili redaktoři České televize, kteří k nám chodí pravidelně na Srdcařské okýnko. Začali nás přezdívat „pravdoláskařské doupě“. A tím vlastně jsme.

Šárka Hlaváčková se stará především o chod divadla a galerie, foto: archiv Rock Café

Loňský rok by se dal popsat jako chaos, ať už z pohledu neustále se měnících opatření nebo kompenzačních programů. Je pro vás situace skoro po roce od vypuknutí epidemie přehlednější?
Šárka: Zvykli jsme si reagovat rychle a s chladnou hlavou. Že by ale byla situace přehlednější, to bych neřekla. Stále žijeme v nejistotě, kdy a za jakých okolností budeme moci otevřít. Zatím jsme zvládli zajistit vše od rozestupů po roušky v průběhu představení přes dezinfekci sedadel. A zvládli jsme dokonce i úplné zavření. Těžko ale můžeme předpovídat vývoj pandemie a kroky naší vlády, které jsou nevyzpytatelné. Sledujeme situaci i v zahraničí, minimálně proto, abychom věděli, kdy by se k nám mohly vrátit zahraniční kapely.

Jak tedy vypadá vaše pracovní náplň v těchto dnech?
Šimon: V klubu sice trávíme méně večerů, ale s ohledem na oslavy třiceti let je objem práce srovnatelný s dobou před koronou. Jen neřešíme harmonogramy koncertů, zpožděné příjezdy kapel ani zapomenuté nástroje v backstage. Vyřizujeme komunikaci ohledně natáčení, focení, Srdcařská okýnka a tak podobně.

ANKETA: Rock Café slaví 30. narozeniny. Co klubu přejí Michal Hrůza, Tereza Rays a další?

Počítám, že situaci kolem covid-19 a hudby sledujete prakticky denně. Jakékoliv výhledy jsou dnes věštěním z křišťálové koule, zeptám se: jak odhadujete, že se bude rok 2021 vyvíjet, co se koncertů týče?
Šárka: Můžeme pouze tipovat, kdy budou koncerty vůbec možné. Doufáme, že s příchodem jara začnou klesat čísla nakažených a pomalu se rozvolní omezení pro kulturu, sport, vzdělávání a další zamražené sektory. Doufáme, že nám dovolí fungovat naplno alespoň v létě. Realita je taková, že i po rozvolnění bude dlouho trvat, než budeme moci naplnit sály na běžnou kapacitu. Zájem diváků, a tedy i návštěvnost, se v této době odhaduje velmi špatně. Lidé šetří, někteří se bojí a celkově změnili své uvažování. Další otázkou je, za jakých podmínek bude návrat diváků možný. Každému není příjemné mít roušku po celou dobu představení či koncertu.

A jak bude v roce 2021 fungovat Rock Café?
Šárka: Doufám, že již brzo uslyším v Rock Café smích návštěvníků, rachot skleniček, potlesk a nějakou hudbu. Nedávno jsme spustili oslavy 30 let Rock Café, plánujeme spoustu aktivit online, diváci se mohou těšit na pár streamovaných koncertů, debat a dalších Srdcařských okének. Jsme připraveni hned po rozvolnění dopřát divákům koncerty a náš klasický divadelní repertoár, jako jsou stand-upy od Underground Comedy nebo představení Boss Babiš od Divadla RePublika. A mnoho dalšího.
Šimon: Zatím neumíme odhadnout, kdy se klub rozjede, a to ani částečně. Jisté ale je, že v rámci aktuálních opatření pojedeme pořád naplno a budeme dělat maximum možnýho. My se nevzdáme.

Text: Ondřej Horák, foto: Ondřej Hons a archiv Rock Café 
Témata: Rock Café, Národní třída, Praha, hudební klub

zavřít