Vydáno 07.04.2020 | autor: redakce
Kultura patří k oborům, které koronavirová krize zasáhla nejvíce. Na standardní koncerty zřejmě mohou fanoušci i pořadatelé ještě na týdny, možná i měsíce, zapomenout. Zástupci hudební scény přesto neskládají zbraně a snaží se zážitky zprostředkovat alespoň digitálně. Jak zvládají časy pandemie v pražském klubu Rock Café? O tom se rozepsal produkční Šimon Blaschko.
BLOG | Šimon Blaschko: Kterak epidemie koronaviru na dělníky kultury dolehla
Říká se, že produkční nezná problém a měl by umět čelit každé situaci. A je pravdou, že často nemožný řešíme na počkání a zázraky zvládáme do pár hodin. Ale ruku na srdce - koronavirus je něco, na co je i naše nezdolnost a krizová kreativita krátká. Osobně mě nikdy nenapadlo, že místo piv pro interprety budu po Rock Café rozmisťovat dezinfekce a měřit kapelám při příchodu teplotu. Ale pojďme to vzít pěkně od začátku!
Rock Café uvádí vlastní řadu streamovaných koncertů
Dlouho mi koronavirus přišel jako něco vzdálenýho, co se nás vlastně netýká. To se ale změnilo v úterý 10. března, když jsem si dopoledne pustil tiskovku vlády, kde bylo oznámeno, že od odpoledne toho dne se zakazují všechny akce nad 100 lidí. Upřímně - i v nejhorších představách jsem čekal, že by se to mohlo týkat maximálně akcí nad 500 lidí.
No nic, domácí tepláky letěly do kouta a hurá do kanceláře. Jen za těch pár desítek minut na cestě mi na messengeru přišlo asi 100 zpráv, rušení prvních koncertů, spousty dotazů, na který jsem neměl odpovědi, zavádění nejrůznějších opatření a nebudu lhát - i naštvání. Přišlo mi to přehnaný a zbytečný, na což teď zpětně koukám už jinak, ale v danou chvíli mi bylo znemožněno dělat to, čím žiju.
Zvládli jsme udělat ještě jednou koncert do sta lidí, ten patřil mým německým kamarádům The Deadnotes. Při odjezdu jsem jim říkal, že to byla s velkou pravděpodobností poslední akce na dlouhou dobu, to jsem si ale ještě myslel, že se bavíme o několika týdnech. Pak už to šlo rychle - úplný zákaz akcí, omezení otevírací doby až po úplné zavření. Sám jsem se sebral a odjel z Prahy na rodný jih Čech. Tam jsem první dny rušil akci za akcí, sportoval, spal a přemýšlel, co vlastně bude.
Po pár dnech relaxace už se ale mé workoholické já začalo trochu nudit a začali jsme společně s kolegy řešit, co dál. Už od začátku jsme si byli jistí tím, že nechceme od lidí jen brát, ale že chceme nabídnout také nějakou protihodnotu. A jednou z prvních variant, co se nabízela, byly live streamy.
BLOG: Šimon Blaschko - Summer Punk Párty ve Volyni aneb Jak vzniká punkový festival
Nejprve jsme byli v kontaktu s lidmi, co stojí za projektem #kulturažije, ale jako Rock Café jsme si vždy radši vyšlapávali vlastní cesty. Proto když nás oslovil Robin Suchánek z NetwIN Production, se kterým se známe z jiných projektů, že by rádi s kamarádem Davidem Schöblem z Blue Lune Productions rozjeli také live streamy po vlastní ose, měli jsme jasno.
Oproti normálnímu programu jsme se rozhodli o širší dramaturgický záběr - od klubových kapel až po headlinery velkých festivalů. Chceme tak podpořit kulturu jako celek - od umělců až po dělníky kultury, jako jsou například naši zvukaři a osvětlovači, kteří sice u koncertů nejsou často moc vidět, bez jejich kvalitně odvedené práce by ale kulturních akcí také nebylo. Aktuálně za sebou máme první streamy a máme velkou radost, že vše proběhlo bez problémů a že jsme trochu té hudební radosti přinesli i do vašich obýváků.
A jak takový online koncert v karanténě vypadá? Nečekejte žádnou party, naopak jsme kvůli bezpečí všech zavedli přísná opatření - přístupné jsou jen některé části klubu, hned po příchodu čeká kapelu dezinfekce rukou, měření teploty, zápis do seznamu účastníků natáčení, po celou dobu všichni musí mít roušky, výjimku během koncertu mají pouze zpěváci a hráči na dechové nástroje.
Dokonce i toalety jsou striktně rozdělené podle toho, jestli jste člen RC týmu, streamařského štábu nebo kapely. Po koncertu se místo afterparty vše rychle balí a míříme opět do svých domovů, místo nás přichází úklid, který dezinfikuje veškeré použité technické vybavení, kliky, toalety a podlahy.
Kromě live streamů jsme také rozjeli virtuální předprodej piva. Samotným nám chybí čerstvě načepované a orosené pivo a jak to tak vypadá, bohužel se ho jen tak nedočkáme. Své chuťové buňky tak můžete oblbnout v našem virtuálním výčepu a odměnu si vyzvednout, jakmile se zase brány Rock Café otevřou.
Faktem ale je, že doba není pro kulturu (a koneckonců nejen pro ni) snadná a nikdo z nás neví, co bude dál. Sám jsem jen v Rock Café doposud zrušil nebo přesunul na 50 koncertů, před pár dny padlo také jedno z mých festivalových dětí Majáles Vimperk, který pořádám ve svém rodném městě. Velké otazníky také visí nad blížící se festivalovou sezónou.
Pevně ale věřím, že tuto situaci všichni nějak ustojíme (i za cenu toho, že si spousta z nás dočasně sežene brigády v oborech, o kterých by se nám dřív třeba ani nesnilo) a že se podobně jako v minulosti potvrdí pravidlo, že z krize vzniknou nové skvělé projekty a příležitosti. A prozatím můžeme dělat to, na co za normálního provozu moc času nezbývá - trávit čas s nejbližšími, číst, sportovat nebo třeba tvořit do šuplíku.
A víte, co bylo největším zážitkem z příprav prvního live streamu? Slyšet na zvukovce živý bicí. Za normálních okolností bych si jich skoro nevšimnul, ale teď to bylo jako balzám na mou kulturní duši. Nebude to snadný, ale věřím, že to všichni zdárně zvládneme. Držme se, přátelé!
text: Šimon Blaschko, foto: Ondřej Hons, Zuzka Bönisch
Témata: Rock Café, Dělníci kultury, koronavirus
