Vydáno 26.10.2022 | autor: Barbora Kubalová
Dalo by se říct, že se nám tu rozmáhá takový nešvar. Umělci napříč hudebním spektrem ruší koncerty nebo rovnou celá turné, přičemž důvodem je často jejich psychické zdraví. Jen v letošním roce se to týkalo například Shawna Mendese nebo Justina Biebera, ale i klubových interpretů jako Wet Leg, Yard Act, Arlo Parks nebo Sama Fendera. Jde však v jejich případě pouze o rozmar rozmazlených hvězdiček, nebo mají skutečně problém, který by je v nejkrajnějším případě mohl dovést až k sebevraždě podobně, jako v minulosti Kurta Cobaina, Chrise Cornella či Chestera Benningtona?
Psychika rockových hvězd. Co je spouštěčem depresí a problémů často vedoucích až k sebevraždě?
Najde se asi mnoho lidí, kteří se ztotožní s názorem Gena Simmonse a ani se za něj nebudou omlouvat, jako to nakonec udělal on, když si uvědomil, že přestřelil. Jsou mladí, bohatí, nemusí chodit každý den makat někam do fabriky, jenom jezdí po světě a zpívají. To přece není žádná práce, tak z čeho můžou být ti nevděční spratci tak deprimovaní? Pravdou ovšem je, že nikdo z nás si neumí představit, jak psychicky náročné tohle "povolání" je.
Podle výzkumu platformy Record Union z roku 2019 mezi 1500 hudebníky se ukázalo, že příznaky psychického onemocnění trpí přes 73 % z nich, přičemž nejčastějšími projevy byly úzkost a deprese. Výzkum Music Industry Research Association ukázal, že zatímco mezi muzikanty přiznalo symptomy deprese 50 % respondentů, u široké veřejnosti je to pouze 25 %. U sebevražedných myšlenek je tento poměr ještě horší - 12 % interpretů přiznalo sebevražedné myšlenky, oproti pouhých 3 % u široké veřejnosti.
K hudbě a umění vůbec obecně inklinují spíše citlivější lidé, tedy lidé, kteří mohou být k psychickým potížím náchylnější. Psycholog Chayim Newman říká, že umělecky založené osoby mohou být k depresivním sklonům předurčeni neurologicky: “Centra v limbickém systému, která ovládají negativní emoce jsou častěji umístěna v pravé mozkové hemisféře.” A že pravá mozková hemisféra je zodpovědná právě za emoce a umělecké smýšlení, není potřeba dodávat.
A naopak je v tomto odvětví z mnoha důvodů velice jednoduché si psychické potíže přivodit. Neurolog a muzikant Joe Barnby, který spolupracoval s Record Union při přípravě osvětového projektu, jenž má s tímto fenoménem pomoci bojovat, specifikuje tři hlavní oblasti, které bývají hlavním spouštěčem depresí a dalších psychických problémů u muzikantů.
První z nich je finanční nejistota, obzvláště v začátcích kariéry, kdy nějakou dobu trvá, než se (pokud vůbec) dostanete do fáze, kdy se můžete hudbou živit. Z prodeje alb už jsou dnes zisky minimální, zásadním zdrojem příjmů je tak koncertování (ačkoli poslední roky ukázaly, že ani na to se nedá spolehnout), na které je tlak vyšší než kdy dříve. Dlouhé cestování po světě s sebou přináší ne zrovna kvalitní životosprávu, osamělost, problémy ve vztazích, odloučení od rodiny a nedostatek kvalitní zdravotní péče.
Druhým, očekávatelným spouštěčem, je “sebemedikace”, jinými slovy drogy. Je to začarovaný kruh - pokud máte psychické problémy, snažíte se to něčím spravit a vyzkoušíte drogy. Zároveň se ale psychické problémy rozvíjejí právě i jako následek užívání drog. Ať už jde o pokusy o léčbu (či spíše potlačení) psychických problémů, snahu o navození "kreativní nálady", nebo prostě nezřízený párty život, většina muzikantů má s drogami alespoň nějakou zkušenost.
Jako zásadní spouštěč psychických obtíží pak Barnby jmenuje snahu se zalíbit ostatním. “Většina lidí se začne věnovat hudbě pravděpodobně proto, že chtějí něco změnit, nebo chtějí, aby se konkrétně jejich hudební styl líbil a aby byl veřejně uznáván jako něco skvělého.” A pokud už jste hvězda, která vydala nejlepší album tisíciletí? Očekávání managementu, odborné i laické veřejnosti jsou pak ještě větší. “Od ostatních muzikantů vím, že tlak na to, abyste neustále pracovali, je dost vysoký,” dodává Barnby. Neustálý pocit nedostatečnosti a porovnávání se s ostatními může vyvolat úzkosti a deprese. Člověk se opravdu nemůže zavděčit všem a vždy musí být připraven na to, že se najdou lidé, kterým se jeho hudba líbit nebude. V dnešní době je ale velice snadné anonymně a beztrestně napsat mnohem horší věci než “není to můj šálek kávy”. Proti tomu je snad nemožné se dostatečně psychicky obrnit.
Obzvláště idolové nejmladší generace, kteří k ní sami věkově také patří, nemají ani příležitost natolik mentálně vyspět, aby byli schopni odolat náporům fanoušků. I kdyby vás nakrásně měli rádi úplně všichni posluchači, ztráta soukromí a nutnost být na všechny za každých okolností milý, je také psychicky vyčerpávající. Své o tom ví třeba Billie Eilish, která o tom otevřeně hovoří. Na její psychiku měly velký vliv sociální sítě. Před koncert si vždy musela vtlouct do hlavy, že musí alespoň na chvíli neřešit nedokonalosti zevnějšku. I proto na veřejnosti vždy vystupuje ve volném oblečení. Cítí se v něm méně zranitelná.
Jedná se snad pouze o současný problém? Dříve jsme o nikom, kdo by rušil turné kvůli “depkám”, neslyšeli. Ian Curtis, Chris Cornell, Chester Bennington, Keith Flint, Kurt Cobain, Avicii, Michael Hutchence nebo třeba Iveta Bartošová. Možná kvůli svým problémům nikdy neodvolali koncert, ale rozhodli se je vyřešit jinak. A to je jen výběr muzikantů, kteří si sáhli na život dobrovolně. Výčet těch, kteří své problémy řešili návykovými látkami, je velmi známý a samozřejmě daleko obsáhlejší.
Proto bychom neměli zlehčovat problémy idolů náctiletých, jako Justina Biebera, Shawna Mendese či Sama Fendera. Všichni jmenovaní právě kvůli psychice zrušili svá letošní turné. V komentářích přitom schytávali kritiku ze všech stran. Nikdo z nás si přitom neuvědomuje, jak obtížné pro někoho může být odpoutat se mnohdy na celý rok od rodiny, každý druhý večer koncertovat a přitom být neustále dobře naladěný. Ačkoliv totiž vy hrajete danou show po x-té, váš fanoušek ji vidí poprvé. "Nebyl jsem připravený na to, jak náročné to po tak dlouhé době bude. Poté, co jsem své zdraví konzultoval se zdrvotníky a dalšími odborníky, ukázalo se, že potřebuji čas, abych se uzdravil a vrátil se silnější," okomentoval Mendes.
Když vidíme, že někomu trčí ze zlomené nohy kost, je nám jasné, že bolest nesimuluje. Psychická onemocnění vidět nejsou a snadno tak mohou být zlehčovány - naším okolím a často i námi samotnými. Ještě pořád máme pocit, že jít k psychologovi je něco, za co bychom se měli stydět, že nám nebude nikdo věřit, že si nevymýšlíme. Naštěstí se toto smýšlení začíná pomalu obracet a umělci se přestávají bát o svých problémech veřejně mluvit. Je třeba si uvědomit, že zrušit turné není nic, co by si někdo mohl dovolit udělat jen tak, protože se mu prostě nechce. (Nejen) finanční ztráta je pro umělce značná a k takovým krokům se uchylují jen tehdy, cítí-li, že je to opravdu nutné. Tak na to mysleme a až se příště budeme na některého umělce zlobit za jeho možná nepochopitelné kroky, zkusme se do něj alespoň na chvíli vcítit. Pravděpodobně bychom to nezvládali lépe.
Text: Barbora Kubalová, foto: Milan Říský (Chester Bennington) archiv iREPORT
Témata: Justin Bieber, Shawn Mendes, Sam Fender, Chester Bennington, Taylor Hawkins, Wet Leg, Yard Act, Arlo Parks, Faith No More, Kurt Cobain, Avicii, Chris Cornell
