Vydáno 06.02.2021 | autor: redakce
Které koncerty roku 2020 se vepsaly do pamětí našich redaktorů? Je to pestré: dobytí O2 areny Markem Ztraceným, česká premiéra uctívaného Stormzyho, západ slunce se Zrní, nečekaná renesance kultury na Frýdecko-Místecku, vyprodaní Blackout Problems v Rock Café a v neposlední řadě černý metal v hájovně.
Triumf Marka Ztraceného, temný metal v myslivecké hájence nebo premiéra Stormzyho. To byly koncertní vrcholy roku 2020
Loni jsem stihl jen několik málo koncertů zkraje roku, a pak už nebylo nic. Koncept online koncertů mě minul, dodnes jsem nepochopil, proč něco takového sledovat. Ale budiž. Na pár minut jsem si pustil jen stream Damona Albarna, na jehož připravovaný projekt The Nearer The Fountain, More Pure The Stream Flows jsme měli - a vlastně stále máme - lístky do blyštivého sálu londýnského Palladia. Jestli ale rád vzpomínám na koncertní zážitek z roku 2020, je to výprava kamsi na Nymbursko na blackmetalový festival v myslivecké hájovně.
Přijeli jsme někdy kolem páté odpoledne a přišlo první zklamání - spekulace o tom, že se jedná o „hrabalovskou“ hájenku z filmu Slavnosti sněženek, se ukázaly jako liché. Nicméně ten den to bylo zklamání poslední.
Zrovna dohrávali Sekeromlat, z hájenky se začali trousit dezorientovaní metalisté a černobílé malování se jim roztékalo po obličejích. „Chtěli jsme to trochu roztopit, tak jsme rozpálili oheň v krbu,“ vysvětlil bubeník Arnošt oděn do tetování a potu. Před hájenkou bylo kolem třiceti stupňů a na obzoru začaly růst bouřkové mraky. Sněť hrála přesně tak, jak zní jejich název, tedy temně a skvěle.
Při vystoupení Uncle Grashas Flying Circus, což bylo něco na způsob one man drone black metal noise freak show, jsme se chodili dívat dovnitř, jestli se „to“ stále ještě děje. A občas jsme tam fascinovaně zůstali stát. Ambientní zóna v přilehlém lesíku prorostlém svítilnami a plachtami proti dešti začala dávat smysl. Vypadal jako blackmetalový močál plný odpočatých elfů.
Kolem půlnoci program v hájence uzavřela Pustina. To je další z řady kapel, v níž zpívá Banán, jen asi lehce brutálnější než ostatní. Nekompromisní a přesto precizní bordel, černé kukly na hlavách, změť těl a trofeje myslivců, které na zdech prozrazovalo pár světel. Bylo tam nedýchatelno, přitom to v tu chvíli působilo jako jediné místo na planetě, kde se dá dýchat. (Ondřej Horák)
Dvojkoncert Marka Ztraceného v pražské O2 aréně loni patřil mezi tuzemské nejočekávanější a také největší akce, které se stihly uskutečnit. Zpěvák se díky několika úspěšným songům dostal v posledních letech na výsluní, a nejen já jsem byla zvědavá, zda dokáže svým příznivcům nadělit zážitek, který z hlavy jen tak nevymažou. A povedlo se.
Publikum si získal na svou stranu hned v úvodních minutách, známé songy střídaly zajímaví hosté v čele s Hanou Zagorovou. Upřímné a vtipné vystupování Ztraceného celý koncert jen podtrhlo. Závěrečná skladba Naše cesty byla už „jen“ velkým finále. (Andrea Štipčáková)
Stormzy je nejen hvězdou žánru grime, ale především jedním z nejvlivnějších britských muzikantů současnosti. Přesto byla jeho show v pražské Malé sportovní hale vizuálně skromná a postavená na jednoduché hře světel.
O to víc ale byly pohledy zaplněného sálu soustředěné na Stormzyho, který jel na 100 procent a potvrdil, že si všechny ty superlativy zaslouží. V Praze tehdy završil měsíc dlouhé evropské turné k albu Heavy Is the Head. Vestu od Banskyho s motivem britské zástavy na sobě neměl, to bylo ale asi jediné slabé místo jeho vystoupení. (Kateřina Nováková)
U nás na malém městě nucená koronapauza kulturní život paradoxně spíš nakopla. Hned v dubnu spustila městská kulturní organizace Kultura F≈M charitativní projekt live streamů místních kapel z prostor Národního domu. Jak se postupně uvolňovala opatření a oteplovalo počasí, koncerty se přesunuly ven do přilehlé zahrady a co je hlavní, mohli přijít i diváci. Najednou si obyvatelé Frýdku-Místku mohli dvakrát týdně zajít na koncert, což byla příjemná změna (nejen) oproti jarní karanténě. A byl znát, že si lidé setkávání s přáteli u piva a dobré hudby užívali.
Pod hlavičkou Léto v zahradě se představilo žánrové spektrum kapel, zpěváků a zpěvaček, a to nejen z Frýdku-Místku a okolí. Od folkové písničkářky Kaczi, přes tvrdší Dead Hornet, Fell on Mad Days nebo třeba Hell Paso, až po legendu Tonyho Ducháčka & Garage. Teď nám nezbývá než vzpomínat u záznamů na YouTube a doufat, že se koncerty brzy zase rozjedou. (Barbora Pěchová)
Na Zrní jsem byla snad milionkrát a všude možně. Baví mě, jak neustále přicházejí s novými koncepty. Loni jsem s nimi prožila Masopust v Karlíně, kapela ale zavítala například i na festival ŠumSadu ve vsi, odkud pocházím. Na střechu jsem za nimi vyrazila potřetí, po dvou Lucernách se mi naskytlo panorama Prahy z funkcionalistického Domu Radost nad hlavním nádražím.
RECENZE: Zrní na svém novém albu rozhodně nevyvolá v pozorném posluchači klid
Oproti ostatním kapelám nevsadili na osvědčený repertoár a odehráli čerstvou desku Nebeský klid, kterou nestihli během loňského roku ani pořádně pokřtít. Unikátní prostor nabídl vkusné zázemí pro partu kolem Jana Ungera, který se nechal unášet svou tvorbou. Zároveň poskytl vřelou a téměř rodinnou atmosféru, díky které mohlo publikum splynout s kapelou. A nejlepší moment? Kýčovitý západ slunce, kdy kapela přestala hrát a vybídla návštěvníky, aby se otočili a rozloučili se s končícím parným letním dnem. (Hana Bukáčková)
Na jednom z posledních klubových koncertů před koronavirovým lockdownem vystoupili němečtí Blackout Problems. Kapelu jsem neznal. Ten den odpoledne jsem absolvoval první lekci hereckého kurzu v nedalekém Divadle Na zábradlí a propojil tedy dvě akce v jednu. V průběhu kurzu jsem obdržel sms, že nám vypadl fotograf. Požádal jsem jednu z hereckých adeptek Ivetu Valentovou, která zmínila, že ráda fotí, aby se přidala.
Neměli jsme u sebe foťák, tak jsme použili mobily. Fotky se kupodivu povedly. Koncert to byl natolik výjimečný a inspirativní, že strhl nejen mne, ale i Ivetu; ta si brzy pořídila nové a lepší objektivy, a kromě portrétů a umělecké fotografie začala od té chvíle fotit i živé koncerty a stala se součástí redakce iREPORTu.
Blackout Problems mají v Česku zástupy fanoušků, kteří klub bez problémů vyprodali. Atmosféra byla elektrizující, skákalo se z pódia a na rukou nad hlavami diváků propluly desítky „plavců“. V závěru se zpěvák Mario Radetzky objevil i s kytarou a mikrofonem uprostřed fanoušků a celý dav natolik pobláznil, že jej málem v kotli ušlapali. Nezapomenutelný večer (Aleš Materna)
Text: Andrea Štipčáková, Kateřina Nováková, Ondřej Horák, Barbora Pěchová, Aleš Materna, Hana Bukáčková, foto: Tereza Slowiková, Michal Benák, Iveta Valentová a archiv iREPORT
Témata: Marek Ztracený, Stormzy, Zrní, Blackout Problems, Stormzy, Pustina, Sněť, Sekeromlat, Dead Hornet, Fell on Mad Days, Hell Paso, Tony Ducháček & Garage
