RECENZE: Zrní na svém novém albu rozhodně nevyvolá v pozorném posluchači klid

Zrní

Nebeský klid

Skladby:
Neposlušnost, Dneska už na horu nevylezu, není to potřeba, 3 minuty před východem slunce, Štír a motýl, Trest, Sirény, Jsem tu, abych tě ochránil, 16:07, Poletíme spolu na bílém koni, Mír a déšť a odpuštění, Dva utonulí na mělčině řeky Rio Grande

11 trax / 42:56 min

Vydavatel: vlastní náklad

Nejlepší skladbu z celého svého nového alba si kladenští Zrní nechali až na konec. Závěrečná píseň Dva utonulí na mělčině řeky Rio Grande je jakousi esencí hlavních myšlenek, které v sobě nahrávka Nebeský klid nese. Osobně bych ji zařadil hned na úvod desky, která v sobě skrývá angažovanost vzpurného mládí i duchovní sílu obsaženou v této litanii, v jejímž textu na sebe zpěvák Jan Unger bere hříchy našeho nedokonalého světa. 

Tandem producentů Ondřeje Ježka a Jonatána Pastirčáka i kapela to ale vidí jinak, a tak jedno z nejpozoruhodnějších tuzemských alb posledních let zhurta otevřeli generačním protestem Neposlušnost s hostujícím dětským sborem Bez Not v refrénu.

Jeho první poslech vede ke zdání, že tahle deska "není pro starý" a text "Projedeme tím vaším nemocným světem, přímou cestou, který nerozumíte..." i některé komentáře na internetu mě přivedly takřka k obavám, co bude v případě vyšponovaného generačního střetu s námi, o generaci až dvě staršími, kteří "stojíme v cestě". Objedou nás nebo skončíme pod koly...? Rozhodně kapelu pohybující se někde mezi alternativou a posluchačsky náročným popem neviním z černobílého pohledu na svět, jen si říkám, aby to tak neviděli někteří radikálnější posluchači.



Oproti předchozí desce Jiskřící přidali Zrní prvky industriální a zanechali pečeť progresivní hudby. Převládající volnost  dokazují skladby jako Dneska už na horu nevylezu, není to potřeba s výrazným klavírem podkresleným různými zvuky nebo Štír a motýl. V téhle skladbě muzikanti ze Zrní ukazují, jak umí své nástroje používat se správnou mírou, když chvilka houslí Honzy Fišera na jejím konci zní zajímavěji než celý koncert některých interpretů.

BLOG│Jan Unger ze Zrní: V těžkých dobách je kultura pro lidi důležitou oporou

Zdánlivě nesourodé zvuky nástrojů a slova textů dávají dohromady podmanivý celek, který může zaujmout i příznivce vstřícnější hudby. Příkladem mohou být třeba skladba Trest nebo 16:07, píseň s jedním z nejvíce chytlavých refrénů, jaký jsem kdy od Zrní slyšel. I když to rozhodně není hudba na benzinku nebo do obchodních center.

Přitažlivá nejednoznačnost

Unger v textech svým osobitým způsobem zpívá o řadě společenských problémů a nevyhýbá se názoru, že velká část písní se dá označit jako angažovaná. Názvem alba a zejména písní 3 minuty před východem slunce naskakuje na aktuální vlnu kritiky Číny, potažmo nedemokratického světa, ale rozhodně bych ho nepodezíral z nějaké snahy zalíbit se lidem, kteří se považují za intelektuální elitu. On to tak prostě má a ve svých názorech působí určitě autentičtěji než Miroslav Kalousek kráčející před novináři s vlajkou Tibetu.

Na albu se našlo místo i pro milostné písně, i když jde o takové nejednoznačné "made in Zrní". Najdeme zde rytmicky rozbité Sirény, experimentálními zvuky prošpikované Jsem tu, abych tě ochránil nebo duet s Lenkou Dusilovou Poletíme spolu na bílém koni, který může být stejně tak o lásce jako o domácím násilí. Podobná nejednoznačnost v textu i hudbě vyvolává otázky i v případě naléhavé modlitby Mír a déšť a odpuštění, která kapelu posouvá směrem až k world music.

Zrní natočili skvělou desku, v jejímž případě mám chuť vracet se k hudebním i textovým tématům a diskutovat o nich. Protože byť s nimi místy nesouhlasím, pestrý myšlenkový i hudební svět Zrní respektuju. Není právě tohle pocit, jaký má vyvolat skutečné umění?

text: Roman Jireš

Témata: Zrní, Nebeský klid