BLOG│Jan Unger ze Zrní: V těžkých dobách je kultura pro lidi důležitou oporou

Na začátku března jsme vydali desku a vyrazili s ní na turné! Zahrát ji lidem naživo. A v tom přijde tenhle virus a zákaz akcí nad sto lidí a všechno, co potom následovalo. Nejdřív jsme byli trochu naštvaní, že nemůžeme hrát a přitom například metro jezdí a supermarkety běží dál. Ale pak jsme začali chápat, co se děje v Itálii a v tu chvíli jsme to přijali s pokorou a nařízení podporujeme.

BLOG: Honza Unger (Zrní ) - Václav Havel byl pro mě majákem, jedním z největších hrdinů a vzorů

Finančně to pro nás ale znamená složitou situaci. Kapelou se živíme a investice, které jsme do desky vložili, se nám nevrací. Jenže co teď? Naštěstí nám zbylo ještě něco málo z minulýho roku, kdy jsme šetřili na desku, na nový klipy a na vybavení. S tím překleneme tak dva měsíce. Klipy a nový světla projíme. Někdo už shání brigádu, Jukla rozváží jídlo. 

Nějak ale fungovat s kapelou chceme. Chceme dostat novou desku k lidem. A tak jsme se, stejně jako spousta dalších kapel a umělců, přirozeně přesunuli do virtuálního prostoru. Zploštili jsme se na 2D postavičky. Loni a předloni už jsme několik streamů uspořádali, takže to pro nás není nový. Teď v úterý jsme odehráli velkej streamovanej koncert v Lucerna Music Baru. A děkujeme Mall.tv a Donio, kteří tyhle koncerty pořádají. No a naši skvělí fanoušci nám poslali sto osmdesát tisíc jako virtuální vstupný! To nám udělalo velkou radost.

LIVE: Zrní při křtu EP Spící v Praze odehráli svůj koncert roku

Ale nekoukám se na současnou situaci jenom optikou muzikanta. To neni tak podstatný. Beru tuhle situaci jako příležitost k restartu společnosti. Modlim se za ty, kterých se to dotkne fatálně, virus je porazí, nebo porazí někoho jim blízkýho. To oni jako by nás vykupovali. Jsou tou bolestí, kterou musíme pocejtit, abychom se jako celek zastavili a pohnuli malinko jinak. Kéž to neni zbytečný...

Tenhle virus je jenom ukázkou. Je to další upozornění. Upozornění na pomíjivost světa a navyklejch pořádků. Pomíjivost systému, ve kterým žijeme a o kterým si běžně ani neuvědomujeme, že ho máme rádi - všední dny, všední situace, všední problémy, debaty o klasickejch tématech, kafe... najednou ti koronavirus řekne: "Hele, nebuď si jistej ničím. Co když jsem zamknul dveře, he?" A já na to: "Hej! Vraťte mi mý běžný problémy! Vraťte mi úspěch kapely na turné!"

Cejtim, jak jsem na ten všechen "normální" chod navyklej. Jak by mě mrzelo, kdybych o to s nějakym dalšim virem, nebo meteoritem, nebo globálnim čimkoli, měl přijít. Ale proč vlastně? Fakt to je všechno tak skvělý? Mám pocit, že jo! Je!

Zároveň mám teď ale příležitost něco změnit. Je to příležitost začít si vážit věcí, kterých jsem si nevážil. A odhodit to zbytečný. Odhalujou se mi priority. Vnímám intenzivněji volnost pohybu, dejchání (bez roušky), vnímám detaily, zahradu a vůně. Začíná jaro! Vnímám dům a lidi v něm, který mám hluboce rád, ať už se svět změní, nebo nezmění. To hřejivý uvnitř bude vždycky smyslem všeho, zbytek jsou jenom kulisy. Apokalyptický, nebo klasický.

Takže díky koronavire, ty čínskej zabijáku! Díky za pocítění pomíjivosti. Za pocítění vděčnosti, za všechno běžný a zároveň za krůček k nezávislosti na čemkoli z toho. Za upevnění priorit a pokoru v nevyzpytatelnej pohyb.

Zrní vzpomínali na střeše Lucerny na Václava Havla

Obrovskou radost mi dělá vlna solidarity a sounáležitosti. Lidi šijící roušky, nasazení zdravotníků, nápady malejch českejch firem, jak bejt prospěšnej, jak pomoct, vietnamská komunita, tyjo! Lidi se semkli. Občanská společnost projevuje svoji soběstačnost a akceschopnost a to je skvělá zpráva. Naproti tomu vláda v mnoha ohledech selhává a mám obavy, že je schopna celou těžkou situaci dokonce zneužít. K propagandě, k manipulaci. To je ten protipól. Těžká situace odhaluje charaktery.

Děkuju všem, kteří v týhle době pomáháte ostatním. Držim palce všem, kteří se s nemocí nějak utkáváte, všem, na který dolíhá tíha situace. Fandím nám, ať toho využijeme a aspoň o malinko nás to promění. Ať jsme díky viru pokornější a citlivější, ať jsme tolerantnější a soucitnější a víc si užíváme tenhle krásnej pozemskej magořinec.

A co bude s kapelou? Zamejšlim se, že třeba zmizej velký akce, velký festivaly. Organizátoři budou v budoucnu opatrnější, aby do toho nezahučeli. Přibude naopak malých akcí, kde nebude tak velký finanční riziko. Tomu já fandim dlouhodobě a líbilo by se mi, kdyby to šlo tímhle směrem. 

ANKETA (IV.): Jak hodnotí uplynulý rok a co letos chystají Emma Smetana, Mydy, Zrní nebo Support Lesbiens?

A co ten online? Může bejt vedle těch malejch komorních koncertů budoucnost ve streamovanejch koncertech bez lidí? Ta živá interakce je důležitej rozměr. Mimochodem, teď si budeme hodně vážit blízkosti a doteků a podání rukou. Budeme stydliví? Budeme rozechvělí, jako v pubertě?

Koncerty bez interakce jsou jinou disciplínou. Dohraješ písničku a je ticho. Netušíš, jak to v lidech zarezonovalo, jestli je nudíš, nebo bavíš. Jestli tam vůbec někdo je. Vyslaná energie se nevrací, nezintenzivňuje, a tak si musíš vystačit jenom s tím, s čím jsi na pódium přišel. S vírou v to, co děláš. V tom je to složitější a míň zábavný.

Ale ten velkej stream, kterej jsme teď odehráli, nám ukázal, že i tak to má smysl! I bez interaktivního rozměru toho pořád zůstává tolik, že to za to stojí. Napadalo mě, že kultura je to první, co lidi v případný existenční krizi odhodí jako zbytečnost. Ale teď začínám chápat, že to tak nebude. Naopak, v těžkejch dobách je hudba a kultura obecně pro lidi důležitou oporou. A to byla myšlenka, která mi dávala energii na koncertě bez lidí. Že můžu něco dát. Na chvíli někoho povznést, uklidnit, potěšit. Že jsem pro ostatní nějak potřebnej.

Text: Jan Unger (Zrní)  foto: Mall.tv, archiv

Témata: Zrní, Neposlušnost, Václav Havel, Nebeský klid