Vydáno 13.12.2016 | autor: Hana Bukáčková
V dnešní době je těžké zůstat svůj. Kapela Zrní si i po patnácti letech svojí existence stále ponechává svoji tvář, nikoho nekopíruje, je čistým originálem a jde si svojí cestou. Před tvůrčí pauzou a v předvánočním čase si naplánovali dva pražské koncerty, hned ten první se jim povedl znamenitě. Palác Akropolis zaplnili až po strop.
Zrní zpívali v Paláci Akropolis těm, kteří jim rozumějí
Kapela své patnácté výročí slavila po celý rok, republiku projela křížem krážem, fanoušky těšila i buskingovými koncerty, včetně toho letního na Střeleckém ostrově. Vždy podporovala Tibet a nyní, když zavítala do klubů, tomu nebylo jinak. Do pražské Akropole si pozvala v rámci projektu Hrajem tibetsky speciálního hosta - Tibeťana Lotena Namlinga s jeho kapelou Porok Karpo.
FOTOREPORT: Zrní oslavili patnáctiny tibetským večerem v Akropoli
Jeho hudba si našla řadu nadšených posluchačů, kteří mu jeho - na naše poměry - netradiční muziku doslova hltali. Není se čemu divit, jedná se o silnou osobnost. Hold mu vzdal i Dalajláma, zaujal svým protestním pochodem a natočil se o něm i film. Jeho vystoupení ale bylo to ryze "meditační" bez výraznějších prvků a znělo to tak trochu monotónně.
Loten zahostoval i v pár skladbách Zrní. Když si ho přizvali na pomoc, dělal víceméně vokální podkres a byl tak zajímavým zpestřením jejich setu. Koncert Zrní disponoval intimní atmosférou, kterou dokreslovaly pověšené žárovky nad pódiem. Vystoupení bylo niterné, osobní, procítěné, jak jsme u nich zvyklí. Muzikanti s dětskou duší ale netvoří prvoplánově veselé písničky, jejich skladby mají hloubku a nejsou úplně pro každého, člověk se v nich musí najít a tak trochu se do nich i vtělit. Svojí genialitu snoubí s otevřeností, hravostí, spontánností a žádnou křečovitostí. Jsou takoví hudební mimoňové v tom kladném slova smyslu.
Koncerty nejsou fádní a každý je originální, procítěný a spontánní, jak ze zpěvákovy strany, tak i z fanouškovské základny, která se během koncertu průběžně ozývala typickými indiánskými pokřiky či jinými "přírodními" pazvuky. Charismatický zpěvák Honza Unger byl součástí této tlupy a byl jejím přirozeným náčelníkem, kterého všichni respektují.
Zrní interview: Chozením naboso dáváme najevo, že město není svázanej prostor, je to hra
Zajímavá kombinace kapel zapůsobila nejenom tématicky k sobě, ale i hudebně propojila obě kultury. Zcelila nás a ukázala nám cestu do dalších společných zítřků.
text: Hana Bukáčková, foto: Tomáš Klíma
Témata: Zrní, Tibet, busking
4,50
čtenáři
hlasuj
