Vydáno 07.01.2012 | autor: Marta Šindlauerová
Björk
Björk (celým jménem Björk Guðmundsdóttir) je islandská zpěvačka, skladatelka, producentka, DJ a herečka. Proslavila se svou velmi originální směsicí žánrů - v její tvorbě zaslechnete prakticky cokoliv, ale nejvíce využívá prvky elektroniky, popu, klasiky, trip-hopu, IDM a jedno slovo je pro ni charakteristické asi nejvíce: experiment. A to ve všech možných smyslech. Zpěvačka se narodila 21. listopadu 1965.
V šesti letech se Björk dostala ke hře na kvalír a flétnu ve škole, kde se učila. Už ve svých dvanácti letech podepsala smlouvu s vydavatelstvím. Dostala se k ní tak, že ve škole skvěle zazpívala song od Tiny Charles I Love to Love a učitelé byli tak nadšení, že kontaktovali místní rádiovou stanici, kde si talentované dívky povšiml jistý producent. Slečna se nicméně v životě rozhodla jít trochu jinou cestou, než jakousi radio-friendly hudbou. Založila si během puberty dívčí punkovou kapelu Spit and Snot, a dále pak působila i v jiných uskupeních různých žánrů. Opravdu skvělou kariéru rozjela nicméně až v roce 1986 jako zpěvačka alternativní rockové kapely The Sugarcubes. Björk ovšem prahla po sólové kariéře. Za tímto účelem se přestěhovala do Londýna a začala pracovat s producentem Nellee Hooperem (známý svou prací s Massive Attack). Hned první s ním vytvořený song Human Behaviour se stal velkým hitem. Následné album nazvané jednoduše Debut (1993) získalo pozitivní ohlas a časopis NME jej nazval nejlepším albem roku. Zpěvačka na něm kromě nového materiálu oživila i hudbu, kterou tvořila jako teenager.
Druhá deska Björk se jmenovala Post (1995) a hudebnice se v ní více přiklonila k tanečnímu soundu a technu. Z Post pochází pecky jako Possibly Maybe, Hyperballad, Army of Me a především pak It's Oh So Quiet, patrně největší hit zpěvačky vůbec. Čtvrtá řadovka Homogenic vyšla v roce 1997, která byla pojata konceptuálně a také byla velmi experimentální, což je ostatně slyšet už i na nejslavnějších písní z tohoto počinu, Jóga či All Is Full of Love.
V roce 1999 Björk přijala roli ve filmu Larse von Triera "Dancer in the Dark", a ačkoli za roli získala cenu nejlepší herečky na festivalu v Cannes, interpretka přiznala, že už nikdy hrát nechce, protože role byla velmi náročná. Vrátila se proto rychle k hudbě a v roce 2001 vydala další desku Vespertine, které bylo opět zvukově velmi pestré - od zvuků domácnosti se znění přenášelo do orchestu a sborů. Z tohoto počinu pocházejí hitovky jako Hidden Place a hlavně pak Pagan Poetry, který se proslavil především svým kontroverzním videem.
Album Medúlla se objevilo v prodeji v roce 2004 a je nesmírně zajímavé tím, že na něm uslyšíte minimum hudebních nástrojů. Vše je vytvářeno pomocí hlasu. Následující desky Volta (2007), Biophilia (2011) a zatím poslední Vulnicura (2015) svět jen utvrdili v tom, že je Björk zaslouženě nejoriginálnější zpěvačkou světa.
Diskografie:
Björk (1977)
Debut (1993)
Post (1995)
Homogenic (1997)
Vespertine (2001)
Medúlla (2004)
Volta (2007)
Biophilia (2011)
Vulnicura (2015)
Další články interpreta
