LIVE: Björk pohltila v Praze svou futuristickou show všechny smysly diváků

Björk
Praha, O2 arena
16. 9. 2023

Björk se v samostatném koncertním vystoupení vrátila do Česka po dlouhých osmadvaceti letech, mezitím se zde objevila na dvou festivalech, naposledy v roce 2015 na Colours of Ostrava. Fanoušci ve vyprodané O2 aréně byli právem zvědaví, s čím experimentátorka a vizionářka přijde. Překvapila úplně všechny, ať už příjemně či méně příjemně. Každopádně se jednalo o vystoupení, na které se vskutku nezapomíná.

LIVE: Björk na Colours Of Ostrava přitáhla davy. Její koncert pro ně ale nebyl

Koncept Cornucopia, se kterým vystupuje po celém světě od roku 2019, totiž ani zdaleka není jen hudební vystoupení – jde mnohem více o multimediální a vizuální show, kde samotná hudba je jen jednou ze složek dotvářející roztodivný celek, který se zdráhá popisu a často i chápaní toho, co vlastně je a co již není hudba. Některé pasáže přijdou nepřipraveným a neznalým posluchačům možná až nepochopitelné, jedno je však jisté – všechny části a úseky vystoupení jsou provázány úchvatným a jedinečným hlasem této postavou sice malé, svými duchovními rozměry, vizemi, schopnostmi přednesu a vyjadřování pomocí tonality svého vokálu však doslova geniální hudebnice – zpěvačky, která se proslavila již ve svých jedenadvaceti letech v islandské rockové kapele Sucarcubes, aby se po jejich rozpadu vydala v roce 1992 na sólovou dráhu a od té doby nepřestala udivovat svět svými jedinečnými schopnostmi.

Kromě samotné hudební složky, která obsahovala více než dvacítku skladeb, jež byly jakýmsi průřezem její sólové hudební kariéry, která čítá deset samostatných studiových alb - od Venus As a Boy z její první sólové desky Debut (1993), přes Isobel z druhého alba Post (1995), Pagan Poetry z desky Vespertine (2001), Show Me Forgiveness z alba Medúlla (2004), až po největším počtem písní zastoupená poslední dvě alba, Utopia (2017), z něhož zaznělo hned jedenáct skladeb se zpěvem Björk a k tomu instrumentální Arpeggio, a nedávno vydaným albem Fossora (2022) s pěti písněmi, vše v celé nové instrumentaci, o níž se kromě zpěvačky staral sextet hudebnic na flétny a dva muzikanti obsluhující zejména elektronické nástroje, k celému vystoupení neodmyslitelně patří i vizualizace, za jejímž ztvárněním stojí argentinská filmařka Lucrecia Martel.

Pódium bylo často zahaleno průhlednou záclonou, na níž se zepředu promítaly nejmodernější technologií včetně laserů zajímavě barevně pojaté světelné projekce, dotvářející další obrazy promítané za samotnými hudebníky a vytvářející světy podobné těm podmořským, častým motivem byly sasanky, objevily se i ledovce – celkově fauna a flóra hrály hlavní roli v této jedinečné pastvě pro oči, jako jakýsi osten, který by měl probudit spící obyvatele planety Země před jejím zničením. K tomu mělo přispět i poselství švédské ekologické aktivistky Grety Thurnberg, které natočila právě pro tento konceptuální koncertní blok v roce 2019, v době, kdy jí bylo šestnáct let, v němž nabádala k ochraně naší planety a apelovala na politiky a vlády celého světa k její záchraně. Nutno dodat, že její zhruba desetiminutový proslov se ke konci dočkal od některých ojedinělých fanoušků pískotu a výkřiků „chceme hudbu“, ale většinově byl přijat souhlasně.

Vystoupení, které trvalo devadesát minut a začalo na minutu přesně, se obešlo bez větší interakce s fanoušky (nepočítáme li několik zpěvaččiných výkřiků „děkuji“ v závěru vystoupení) a přineslo zcela nový zážitek – troufám si tvrdit, že pro většinu lidí v hale dříve neslyšený a neviděný, často se vzmáhající chápaní o kontinuitě a lineárnosti hudby, s některými doslova nepřehlednými a možná až chaoticky a neorganicky znějícími skladbami (například Atopos z nejnovětjšího alba Fossora), přesto však zcela jedinečný, duchovními přesahy, citlivostí a emocionalitou často dosahujíc hranic neprobádaných míst lidské duše. Něco, co se vzmáhá popisu, něco, co se musí vidět, slyšet a procítit naživo, v organickém spojení muzikantů na pódiu a lidských bytostí pod pódiem. Zkrátka velkolepý zážitek, který sice ne každý zcela pochopí a docení, nicméně v každém jednotlivci zanechá nějaké dojmy, ať už budou převládat ty pozitivní, nebo spíše negativní. Zkrátka koncert, na který se nezapomíná.

Text: Aleš Materna, foto: Santiago Felipe
Témata: Björk, ambientní hudba, elektronická hudba, trip hop, experimentální hudba, Island, Praha, O2 arena