Tonya Graves interview: Blbost je všude na světě, není to exkluzivita Čechů

Proč sis ke křtu desky vybrala právě Palác Akropolis?
Chtěla jsem to udělat v pražském Jazz Docku, ten klub mám moc ráda, jenže tamní jeviště je moc nízké, a tak by mě všichni fanoušci dobře neviděli! V Paláci Akropolis je jeviště dostatečně vysoko, tam mě snad nepřehlédnou. (rozhovor proběhl ještě před koncertem, pozn. red.)

A co by neměli přeslechnout, jak bude vypadat křest?
Ještě vlastně nevím, kdo bude kmotrem. Jinak zahraji blok svých starších písní a blok bluesových novinek. Nějaká směs by z toho udělat asi nešla. Ale jak ten večer bude vypadat, vážně nevím. Bude to asi překvapení pro všechny, i pro mě.

Tonya Graves se v Akropoli vrátila k blues

Představíš Back To Blues i na sólových koncertech?
Jistě. Teď pojedu pár koncetů jako host Support Lesbiens a zahraji si s nimi asi tak pět písní z mé nové desky. Škoda, že nestihnu vystoupit na Blues Alive v Šumperku, to je super festival. Hrála jsme tam dokonce v minulosti s Monkey Business. Chystáme nějaká vystoupení v divadlech, ale doufám, že bych mohla hrát i venku. Třeba v Polsku, kde má blues a jazz velké zázemí.

Jaké je podle tebe postavení blues v České republice?
Byla jsem překvapená, kolik lidí má v Česku rádo blues. Mnoho jeho příznivců bylo smutných, když jsem přestala hrát s Lubošem Andrštem. Jenže já ráda dělám nové nevyzkoušené věci. Back To Blues je moje první bluesová deska, takže je to vlastně taky nová zkušenost.

Je tohle album jakousi připomínkou slavných bluesmanů?
Zprvu jsem si myslela, že nazpívám písničky různých žánrů, které mám ráda. Jenže v té době zemřel B. B. King. V tu chvíli jsem si řekla, že by bylo dobré udělat čistě bluesovou desku. Chtěla jsem udělat desku s písněmi, s hudbou, kterou lidi znají a poznají. A když nepoznají, přinese jim něco nového a krásného. Každopádně asi budou někteří lidé překvapeni. Třeba z písně Hound Dog, jak ji zpívám. Tahle písnička je známá v podání Elvise Presleyho, ale já jsem ji pojala jinak. Spíš tak, jak ji v originále kdysi zpívala legendární Big Mama Thornton.

Hovoříme o blues, ale vybrala sis i písničku Jolene countryové superstar Dolly Parton...
Bojovala jsem za ní, i když je to klasické country. Je to jedna z mých vůbec nejoblíbenějších písní, moc se mi líbí text, ve kterém žena reaguje na flirtování s jejím manželem. Dnes by taková příjemná písnička asi nevznikla, lidé jsou drsní a sprostí. Dnes by se řeklo něco jako 'ještě jednou se koukni na mýho chlapa a já tě zabiju. Ve skladbě Jolene žena zpívá "jsi krásná, můžeš mít koho chceš, tak nech toho mýho chlapa pro mě". Takového přístupu si vážím.

Jak vlastně probíhal výběr písní na desku?
Věděli jsme, že na desce bude deset písniček, ale připravovala jsem jich s producentem Lukášem Martinkem o něco více. Pořád jsme si něco posílali. Při nahrávání se může cokoliv přihodit, něco nemusí úplně fungovat, něco nevyjde. Takže jsme k výběru měli vícero kousků. Zůstalo to, co bylo nejlepší.

Jsou na albu vedle tvé stálé kapely také nějací hosté?
Jasně, je tam třeba kytarista Lukáš Martínek, který je i producentem alba. Vokály zpívají Annamária d’Almeida a Erika Fečová. A nechybějí skvělí muzikanti Pepa Štěpánek a Ondřej Pivec.

Obligátní otázka - co tvé angažmá v Monkey Business?
Žádný problém! Od prosince mě zase lidi uvidí na pódiu vedle Matěje Rupperta a všech ostatních kluků.

V poslední době se hodně mluví o tom, že jsou Češi xenofóbní národ. Máš s tím nějaký problém?
Vadí mi blbí lidé, kdekoliv na světě, to není exkluzivita Čechů. Nemohu říct, že by mi tady něco vadilo, tramvaje jezdí, funguje rozvoz jídla... Češi nejsou rasisti, jednotliví lidé možná, ale to je všude. Já takové lidi neřeším, to je jejich problém, nebudu ztrácet svůj čas s pitomci. Snažím se trávit čas s dobrými lidmi. Miluju český humor, zejména ve starých filmech, jako jsou Vrchní prchni nebo S tebou mě baví svět. Teď jsem zvědavá na Wilsonov...

To Vrchní prchni zrovna není...
Nevadí, stejně na to půjdu. Chci se zklamat na vlastní oči!

text: Roman Jireš